Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Si Ťin-pching během své vlády dokázal zničit nejcennější čínskou devízu: optimismus.
Minulý týden nezaplatila čínská developerská firma Country Garden úroky ze dvou svých dolarových dluhopisů; pro realitní trh, v posledních letech již tak těžce zkoušený, to znamenalo nepěkný otřes.
Před necelým rokem přitom investoři firmu považovali za jednoho z favoritů režimu. Byla jedním z největších příjemců podpory, již stát realitnímu sektoru poskytoval. Firma má rezidenční projekty ve středně velkých čínských městech a v loňském roce byla zhruba s padesáti miliardami amerických dolarů největší čínskou společností vůbec (počítáno objemem smluvních prodejů).
Firma však minulý týden nezaplatila úroky ve výši 22,5 milionu dolarů, které byly splatné minulé pondělí, z dluhových cenných papírů v celkové nominální hodnotě jedné miliardy dolarů. Ceny obou dluhopisů, jejichž splatnost byla naplánována na roky 2026 a 2030, se podle serveru Tradeweb.com propadly na méně než osm centů za dolar.
To je hodnota, jež naznačuje, že investoři jsou stran návratnosti extrémně pesimističtí. Na hongkongské burze se firemní akcie vzápětí propadly o čtrnáct procent; od začátku letošního roku čítá jejich ztráta přes polovinu loňské maximální hodnoty.
Příběh Country Garden ilustruje, jak rychle – po krátkodobém oživení na začátku letošního roku – si čínský trh s bydlením znovu pohoršil. Úřady nedávno signalizovaly další podporu; nejvyšší bossové v zemi, kteří sedí v tamním politbyru, minulý měsíc řekli, že „je třeba upravit politiku bydlení“. Regulační orgány a města po celé zemi začaly poskytovat daňové úlevy a peněžní dotace na podporu nákupu rezidenčních bytů a rodinných domů.
Jenže to nějak nestačí, a nemovitosti v tom nejsou samy. Rok 2023 měl být bodem obratu. Čínská ekonomika se po ukončení nulové daně z přidané hodnoty měla vrátit k růstu. Všechny ukazatele však míří opačným směrem. Nejnovější údaje ukazují, že čínský vývoz zaznamenal nejhorší pokles od začátku pandemie, a poslední data spotřebitelských cen značí pokles.
Co se děje? Soukromý sektor se v posledních letech potýká s problémy. Pozastavení vstupu firmy Ant Group na burzu a fiasko společnosti DiDi Global vystrašily investory. Peking mezitím vedl cílené kampaně proti soukromým firmám nejen v oblastech jako high-tech, média a školství, ale dokonce i proti firmám potravinářským. Důvěru podnikatelské komunity to pochopitelně zrovna neposílilo. Dohromady to čínské společnosti i spotřebitele vede spíš k šetření než investicím nebo utrácení.
Deflace (a s ní spojená deflační očekávání) by mohla vyvolat další pokles poptávky. To by zase mohlo vést k sestupné spirále nižších cen, a tím firemních příjmů, úbytku pracovních míst a nižším mzdám, nižší spotřebě – a tak dokola. Investice do ekonomické budoucnosti Číny tak prudce poklesly ve chvíli, kdy v zemi existuje obrovské zadlužení a počet jejích obyvatel začal klesat.
Ti, kteří by se na oživení měli podílet nejvíce, navíc mají potíž vůbec práci najít. Podle oficiálních údajů je každý pátý Číňan ve věku 16 až 24 let nezaměstnaný, což je více než kdykoli v minulosti. Těžce nabyté vysokoškolské tituly ztratily na hodnotě. Mnozí vzdělaní mladí lidé stojí před nepěknou volbou: buď přijmou práci pod úrovní svého vzdělání, nebo nebudou mít z čeho platit složenky.
Jedním z charakteristických znaků reformní éry (nejméně) tří desetiletí v letech 1980-2010 byl hmatatelný optimismus. Ekonomické příležitosti se skutečně zdály být neomezené; nové technologie, snadnější cestování i lepší vzdělání znamenaly příslib svobodnějšího a bohatšího života i pod represivním komunistickým bezpečnostním aparátem. Vládnoucí partaj toho dokázala využít k upevnění moci, a dokonce k získání určité míry legitimizace a podpory.
A pak přišel virus. Tři roky nelítostných protipandemických opatření, známých jako „politika nulového covidu“, izolovaly stovky milionů lidí a odhalily ochotu režimu k iracionálnímu a brutálnímu jednání. Není divu, že čínský optimismus jaksi zvlhl.
Některé statistiky nabízejí nápovědu – například zájem o podnikání. Podle zpráv společnosti Global Entrepreneurship Monitor, sledující trendy v oblasti zakládání nových podniků po celém světě, se podíl dospělých, kteří se zabývají zakládáním nových společností, v Číně v poslední době dramaticky snížil, a to z 15,5 procenta v roce 2014 na pouhých šest procent v loňském roce.
Číňané také nezakládají rodiny. Podle vládních údajů klesl počet narozených dětí v Číně od roku 2016 do roku 2022 téměř o polovinu, na pouhých 9,6 milionu (při počtu obyvatel přes 1,4 miliardy). Dramatický pokles paradoxně začal bezprostředně poté, co vláda zrušila svou drastickou politiku jednoho dítěte. Americký časopis The Atlantic cituje Nicholase Eberstadta, odborníka na demografii z American Enterprise Institute, jenž tvrdí, že pokles porodnosti „lze chápat jako hlasování o silné nedůvěře stylu vládnutí prezidenta Si Ťin-pchinga“.
Porodnost v Číně je samozřejmě nízká již několik let. Tento trend je navíc běžný v celé východní Asii, včetně Japonska a Jižní Koreje. Eberstadt však tvrdí, že v době míru a relativní stability jsou rozsah a rychlost čínského propadu mimořádné. „Takový vývoj trvá celou generaci. To nejsou věci, které se stanou za šest let,“ cituje jej The Atlantic. Pokles porodnosti nebyl tak prudký ani při hladomoru v Číně během Velkého skoku (1958-1961) a ani po rozpadu Sovětského svazu.
Rostoucí pesimismus se projevuje také prudce sílící emigrací. Podle Úřadu OSN pro uprchlíky žádalo na konci roku 2022 o azyl po celém světě více než 116 tisíc čínských občanů, což je oproti předchozímu desetiletí desetinásobný nárůst. To nevypadá jako něco, co by šlo zvrátit dotací realitnímu trhu.
