Vztahy mezi Milošem Zemanem a Andrejem Babišem jsou zjevně na bodu mrazu. Zeman považuje skutečnost, že premiér nakonec nevyměnil Michala Koudelku v čele BIS, za zradu. A se zrádci si vyřizuje účty až do hrdel a statků. A o tom je celá odposlouchávací story z webu deníku Blesk.
O tom, že by se tajné služby měly zajímat o to, co dělají Zemanovi vypečení poradci, není nejmenších pochyb. Pokud BIS odposlouchávala Martina Nejedlého, kterého po velkou část jeho ekonomického života živili Rusové těsně navázaní na Kreml, asi se tomu málokdo diví.
Více se asi člověk diví skutečnosti, že Miloš Zeman nemá svůj telefon, a když si potřebuje zavolat, tak si ho půjčuje od svých poradců. To je opravdu bizár, jaký najdeme možná u náčelníků amazonských indiánů, a to rozhodně ne u všech. Co asi dělá hlava státu, když si poradci vezmou dovolenou nebo se prostě rozhodnou, že dneska si Miloš nezatelefonuje? Máme ještě vůbec prezidenta, nebo nám prezidentuje Nejedlý s telefonem? Skoro to vypadá, že ta neprojednaná ústavní žaloba na prezidenta z titulu neschopnosti vykonávat funkci nebyla tak úplně od věci.
Ono vůbec nebylo od věci během posledních osmi let onu ústavní žalobu zkusit zvednout. Zeman šel mnohokrát za rámec ústavy od roku 2013, kdy instaloval a udržoval svou vlastní vládu v rozporu s vůlí sto jedna poslanců. Pak mnohokrát zasahoval do složení vlády nebo manipuloval s demisí vlády Bohuslava Sobotky. Poslanci a senátoři mnohokrát ustupovali v souladu s parciálními a krátkodobými zájmy a nechávali prezidenta omezovat suverénní kompetence parlamentu nad vládou. K zatlačení prezidenta by stačilo i samotné projednávání žaloby i bez jejího faktického účinku. Takto s jídlem roste chuť, což u mocichtivých platí násobně.
Dnes poslanci a senátoři sklízejí plody vzešlé z toho, co si nadrobili. Je před volbami a vzhledem k rozložení sil je celkem jasné, že z nich silná a jednoznačná většinová koalice jen tak hopem nevzejde. Už v té současné sedí ministři, kteří nemají faktickou podporu žádné strany ve Sněmovně, například Miroslav Toman či Marie Benešová.
Jestli Babiš, jako takřka jistý vítěz voleb, bude chtít získat pověření k sestavení vlády, bude muset akceptovat podobných jmen v kabinetu mnohem více. A i když později vytvoří většinovou koalici, může s ní čekat u Matyášovy brány na jmenování klidně až do prezidentských voleb v přespříštím roce. Zvlášť když na BIS bude pořád sedět Koudelka.
Tohoto prezidenta a jeho poradce, kteří mu dovolují telefonovat, nějaké volby a demokracie – natož ústava a hranice jeho kompetencí – pranic nezajímají. A osud této země, která naléhavě potřebuje silnou a akceschopnou vládu s politickou podporou, už vůbec ne.
