„Ale nekupte to, když je to tak výhodný." Proč je bezbolestné utrácení nebezpečné?

„Ale nekupte to, když je to tak výhodný…,“ říká Jaromír Hanzlík coby Leli v Hrabalových Slavnostech sněženek a ukazuje spoustu párů bot; všechny levé. Samozřejmě, jinak by nebyly ve slevě. Kolikrát už jste udělali výhodný nákup, abyste časem zjistili, že až tak výhodný nebyl? Když koupíte ve výprodeji za pět stovek tričko, které původně stálo stovek osm, máte dobrý pocit, že jste ušetřili tři stovky. Ale autoři knihy Peníze a zdravý selský rozum vám velmi rychle objasní, že jste právě vyhodili 500 korun a máte tričko, které jste nejspíš vůbec nechtěli…

Co nás vlastně ovlivňuje při rozhodování, zda je cena příliš vysoká, či nízká? Proč snadněji utrácíme, když používáme kreditní kartu? A jak to, že přestáváme racionálně uvažovat při slovíčku „zdarma“? Takové otázky si klade autorské duo Dan Ariely a Jeff Kreisler v knize, která není suchopárným ekonomickým textem, nýbrž humorně pojatým návodem, jak dělat lepší finanční rozhodnutí.

Polobozi versus tetičky

Kniha Peníze a zdravý selský rozum ukazuje rozdíl mezi tím, jak peníze fungují, a tím, jak s nimi zacházíme. A z tohoto srovnání nevycházíme vůbec dobře. Pouze dokonale racionální člověk, kterého autoři nazývají Homo economicus, by si při pohledu na cenu produktu či služby propočítal všechny náklady obětované příležitosti (tedy všechno to, co by si mohl za stejnou částku pořídit nyní či v budoucnosti). Pak by si stanovil reálný přínos a míru potěšení, které mu investice přináší, a porovnal by je s jinými způsoby, jak by mohl své peníze utratit. Uf. Ruku na srdce, na co myslíte, když si prohlížíte cenovku? Pokud vám opravdu běží hlavou, co všechno jiného byste si za tu částku mohli koupit za měsíc, rok, nebo třeba až půjdete do důchodu, pak vám gratulujeme. Jste dokonale ekonomicky myslící bytost, polobůh, a číst tuto knihu je pro vás naprosto zbytečné. (Nebo byste mohli sami nějakou podobnou napsat, abychom měli co recenzovat.) Pokud jste však člověk z masa a kostí, určitě vám tato kniha pomůže odhalit chyby, které možná při nakupování děláte.

V jednotlivých kapitolách autoři na vzorových případech ukazují špatné finanční chování svých hrdinů. Dočteme se o tetičce Susan, která zásadně nakupuje nepoužitelné zboží „v akci“ (nechtějte mít někoho takového v rodině), o novomanželském páru, který utratí tisíce dolarů za svatební cestu all inclusive, aby se hned po návratu pohádal s přáteli nad společnou útratou v restauraci, a manažerovi, který nemá problém ocenit nesmyslně dlouhou prezentaci auditorské firmy, ale není ochoten zaplatit zámečníkovi za bleskové otevření zabouchnutých dveří.

Deset příběhů, deset zásadních chyb. Vše napsáno odlehčeným a typicky americkým stylem („Teta Susan se dozvěděla, že se do řetězce JCPenney vrátily slevy. Opatrně se vydala na výzvědy. Slídila kolem stojanů s kalhotami, prohlédla několik šál a pozorně sledovala cenovky, kde viděla: 20% sleva – výprodej! Hned ten den koupila několik šikovných věciček a později se vrátila mezi zákazníky starého dobrého JCPenney. Znovu byla šťastná. A to znamenalo víc vzrušujících loveckých výprav, víc nemožných svetrů a také víc kyselých pohledů od jejích příbuzných. Hurá!“ s. 42). Pokud vám tento styl psaní nevadí, můžete s knihou strávit příjemný čas, a navíc se naučíte řadu termínů z behaviorální ekonomie, ani nebudete vědět jak.

Dolary a americké důchody

Úskalím pro českého čtenáře může být zasazení do amerického prostředí. Samozřejmě, lidé jsou všude stejní a dopouštějí se stejných (nejen) finančních a nákupních omylů. Systém sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění v USA je však tak odlišný od toho našeho, že se během četby dozvídáme spoustu možná zbytečných návodů na to, jak by si americký občan měl spořit na důchod. Ovšem kdo ví, kdy se nám to bude hodit? „Rob každý měsíc uvažuje o tom, že začne odkládat určitou částku na svůj soukromý spořicí účet. Ale na konci ­každého měsíce, bez ohledu na to, kolik vydělal, mu pokaždé připadá, že si něco takového nemůže dovolit. Má totiž pořád co platit – jak za sebe, tak i za ženu: romantické večeře, víkendy na cestách, nové oblečení na motorku, nový audiosystém. Všechny tyhle věci jsou pro něj i jeho ženu důležitější než nějaké spoření na penzi, dodávají jim totiž pocit, že si užívají života, jak to jen jde. Realita je taková, že po několika letech Rob stále nic neušetřil. A teď má najednou trochu méně práce, než míval…“ (s. 234–235)

Utrácení peněz má bolet

Chvála bolesti? Pokud jde o placení, tak určitě. Autoři na základě výzkumů ukazují, že při vydávání peněz cítíme mentální bolest naprosto srovnatelnou s bolestí fyzickou či emocionální. Abychom se této bolesti vyhnuli, vynalezli jsme způsoby „bezbolestného“ placení. Kreditní karty, PayPal, Apple Pay a další technologické vychytávky nám mají pomoci utrácet snadněji, buď později, nebo tak rychle, že si toho skoro ani nestačíme všimnout. „Absence bolesti z placení může být tím nejzrádnějším a nejhorším způsobem, jak se dají nekontrolovaně utrácet peníze. Bolest nám pomáhá udělat před nákupem pauzu a zvážit, jestli bychom opravdu měli, nebo neměli utratit za danou věc peníze. Problémem ale je, že lidé, kteří vymýšlejí nové platební systémy, s námi nesdílejí naši touhu šetřit. Proto je možná tím nejlepším receptem, jak se vypořádat s bolestí z placení, následující jednoduchá rada: Nepoužívejte kreditní karty.“

Možná je škoda, že autoři pravidla rovnou neformulovali v duchu Desatera („Pomni, abys kreditní kartu nepoužíval!“), bylo by to snazší, rychlejší a srozumitelnější. To by však nemohli o tématu napsat víc než 300 stránek, že? A pravdou je, že rad v závěrečných kapitolách najdete více. Ať už ji berete jako investici do zvýšení své finanční gramotnosti, nebo jako zábavnou četbu před spaním, kniha Peníze a zdravý selský rozum vás chytne a nepustí, dokud ji nedočtete do poslední stránky. 

Po úspěšných výpravách do Afriky a Jižní Ameriky zamířili David Attenborough a jeho dvorní kameraman Charles Lagus na konci padesátých let minulého století doslova na druhý konec světa. Na Madagaskaru, Nové Guineji, tichomořských ostrovech i v australském Severním teritoriu natáčeli divoká zvířata i původní obyvatele, jejichž zvyky byly (a dodnes jsou) pro naprostou většinu lidí na Západě zcela neznámé.

Na ostrově Pentecost sledovali domorodé rituály, jež daly vzniknout bungee jumpingu, na Tonze se jako první Evropané stali svědky královského obřadu pití kavy a v australském Severním teritoriu objevovali prastaré skalní malby. Při svých výpravách Attenborough s Lagusem obdivovali mnoho nádherných tvorů od rajek přes chameleony po sifaky v jejich přirozeném prostředí.

Ve Výpravách na druhý konec světa vypráví David Attenborough svým nezaměnitelně okouzlujícím, vtipným a vřelým způsobem o mimořádných dobrodružstvích, jež zažil s těmi nejpozoruhodnějšími lidmi a zvířaty na světě.

Sir David Attenborough má za sebou bezmála sedmdesátiletou kariéru televizního publicisty a popularizátora přírody. K jeho přelomovým snímkům natočeným pod záštitou BBC patří Život na Zemi (1979), Zázraky života (1990), Modrá planeta (2001) či Zázračná planeta (2006). Patří k předním světovým osobnostem, které upozorňují na úpadek druhové pestrosti na Zemi a usilují o ochranu druhů. Celosvětově se prodalo přes milion výtisků jeho knih. 

Autorka je spolupracovnicí redakce