Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Vládu dohnal předvolební populismus. V nové verzi programového prohlášení de facto připouští, že její sliby „nebyly zasazeny do reálného rámce“
Když na začátku března ministerstvo financí zveřejnilo výsledek hospodaření státního rozpočtu za první dva měsíce roku, suma minus 120 miliard mnohým vyrazila dech.
Hloubku potíží českých veřejných financí ukazuje i vývoj na obou stranách rozpočtu: zatímco příjmy eráru za první dva měsíce roku vzrostly o 9,5 procenta, výdaje se zvýšily o ohromujících více než 35 procent. Jinými slovy, konsolidovat veřejné finance už nepůjde jinak než dramatickými zásahy jak do příjmové, tak do výdajové strany státního rozpočtu.
Katastrofální stav eráru byl také hlavním motivem úprav programového prohlášení, ke kterým Fialova vláda přistoupila. Nejde přitom jen o kosmetické změny: nová verze dokumentu už zdaleka tak ostře netrvá na nezvyšování daní, ale zrušila také další z důležitých slibů o tom, že nebude zasahovat do vzorce výpočtu valorizace starobních důchodů.
Pětikoalice, a především spolek středopravicových stran Spolu schytávaly kritiku od ekonomů (a také týdeníku Hrot) za utopický ekonomický program už před sněmovními volbami.
Ať člověk počítal, jak počítal, z návrhů nebylo možné dojít ke slibovanému výsledku, tedy ke konsolidaci státního rozpočtu rozvaleného nezřízeným utrácením předešlé ministryně financí Aleny Schillerové. Hlavní potíž byla v jedné věci: novopečená vláda se dušovala, že napravit rozklad eráru a eliminovat záporná salda bude možné, aniž by to někoho bolelo. Tedy s jednou výjimkou – státních úředníků. To se potvrdilo jako nesmysl.
Už před loňskou únorovou invazí bylo jasné, že pouhé propuštění třinácti procent úředníků (které se navíc nakonec stejně nekoná) nebo bájné „zeštíhlení státu“ jsou spíš zbožným přáním než možností reálně ušetřit.
Praxe potvrdila, že jedna věc je hovořit o malém státu, ale druhá věc je skutečně provést reformy desítek a stovek zbytečných úředních agend, ty zbylé digitalizovat a propustit nadbytečné státní zaměstnance. Nic z toho se však neděje. Piráti o digitalizaci zatím jen barvitě hovoří. Přitom podle slibů měla tato opatření ušetřit více než sto miliard.
Pravdu tedy měli skeptici, kteří tvrdili, že plány úspor jsou na jednu stranu přehnaně ambiciózní, ale na druhou stranu se bojí říznout do hlavního zdroje bobtnání rozpočtu: nezkrotně narůstajících mandatorních výdajů. A že bez toho nebude možné přibrzdit narůstání schodků, aniž by se sáhlo na daně.
Právě to ale byl klíčový závazek, na nějž předvolební koalice Spolu lovila pravicové voliče. Hovořila o daňové brzdě, která měla zákaz zvyšování daní zakotvit v legislativě. V předvolebních programech i programovém prohlášení kabinetu byl dokonce příslib, že odvody naopak klesnou. Konkrétně mělo jít o dva procentní body ze sociálního pojištění, o něž měly méně platit firmy za své zaměstnance.
Nové programové prohlášení už slib snížení sociálních odvodů neobsahuje. Vysvětlení je úsměvné a ne nepodobné přiznání Bohuslava Sobotky o „nezasazení slibů do reálného ekonomického rámce“. „My jsme to měli v programovém prohlášení v podmiňovacím způsobu. To znamená, že jsme chtěli zjistit, zda taková možnost existuje,“ řekl premiér Petr Fiala.
Nu, teď už víme, že neexistovala. Podobně to dopadlo s dluhovou brzdou. Podle ní měl stát určit maximální výši daňové kvóty, po jejímž dosažení by bylo zapovězeno odvody státu zvyšovat. Ani toto opatření ale už v nové verzi dokumentu není. Bohužel vysvětlení, že důvodem je komplikované prosazení brzdy jako ústavního zákona, zní daleko méně pravděpodobně, než že se skutečně zvýšení některých daní potichu připravuje.
Novinkou je naopak v aktualizované verzi prohlášení závazek, podle něhož se ve spolupráci s Národní rozpočtovou radou a Národní ekonomickou radou vlády připraví úpravy obou stran rozpočtu s cílem vrátit se k dlouhodobě udržitelným veřejným financím. To už ale působí vysloveně jako špatný vtip.
Oba poradní orgány už s mnoha nápady, jak posílit příjmy a osekat výdaje eráru, přišly. Až na několik drobností, jako třeba rušení některých daňových výjimek, se ale vládě do nepopulárních věcí nechce. Jak se však ukazuje, bezbolestná varianta zeštíhlení státního otesánka bohužel neexistuje.
