Termín věčně zmrzlá půda – permafrost – už na Aljašce neplatí. Projevuje se to také tím, že dochází k poškození podpůrných konstrukcí Transaljašského ropovodu, jenž patří k největším svého druhu na světě. Ohýbání a propad nosné konstrukce zvyšují potenciální únik ropy do okolní přírody. Půda se na několika místech se zvýšeným sklonem posouvá a podle analýzy aljašského ministerstva přírodních zdrojů dochází k naklánění a ohnutí vzpěr, které potrubí o průměru 122 centimetrů drží.
I proto úřady povolily dodatečné budování chladicího systému, který by měl zajistit, že permafrost severně od města Fairbanks opět zmrzne, uvedl web Scientific American. Jde o region, který je obtížně dostupný, a proto by únik fosilního paliva způsobil značné ekologické škody.
Na Aljašce se často pro ochlazování permafrostu používají takzvané termosifony, jež odvádějí teplo z půdy. Kvůli tvaru se jim přezdívá také aljašské kaktusy. V ohroženém svahu by jich měla být nainstalována stovka.
Udržování v provozu ropovodu, kterým mohou protéct až dva miliony barelů ropy denně, je pro americkou ekonomiku zásadní. Přivádí ropu ze severních polí u Severního ledového oceánu do přístavu Valdez na jihu Aljašky a měří téměř 1300 kilometrů. Jakýkoli únik ropy by pak tání půdy v okolí dále zhoršil, varují odborníci na ochranu životního prostředí.
Budíček pro úředníky
Pro místní úřady by se mělo jednat o budíček v rámci tlaku na provozovatele ropovodu, aby zajistil jeho integritu, zdůraznil Carl Weimer z neziskové organizace Pipeline Safety Trust, která monitoruje, zda jsou americké ropovody v pořádku. Incident by měl vyvolat širší debatu mezi vládními úředníky a zástupci průmyslu, jak obecně chránit ropnou infrastrukturu v době pokračující globální změny klimatu. Vědci už delší dobu varují před tím, že na Aljašce dochází ke zvyšování teploty a tání permafrostu.
Ropovod provozuje firma Alyeska Pipeline Service, kterou vlastní konsorcium ropných gigantů BP, ConocoPhillips a ExxonMobil. Společnost už před rokem požádala o vybudování pasivního chladicího systému, aby předešla možnému poškození nosníků.
Termosifony mají odvádět teplo až z hloubky osmnácti metrů. Na povrch půdy se má také nanést vrstva dřevní štěpky, aby se eliminovalo oteplování zeminy. Provozovatel připustil, že tání permafrostu představuje pro potrubí hrozbu, nicméně měnící se klimatické podmínky byly brány v úvahu už při plánování v 70. letech. Na řadě úseků už jsou pasivní termosifony zabudovány. Problém ale může nastat ve svazích, kde tyto chladicí systémy nejsou.
Anthony Strupulis z aljašského ministerstva pro přírodní zdroje tvrdí, že není důvod k panice a nehrozí bezprostřední ohrožení. Tání permafrostu je postupný a pomalý proces, který poskytuje čas na opravu podpěr ropovodu. Nicméně se nesmí nic zanedbat a je třeba zvýšené pozornosti v centrálních a v jižnějších částech Aljašky.
Průměrná zimní teplota se v centrální oblasti okolo města Fairbanks, kde je nutné okolí ropovodu zpevnit, zvýšila od roku 1949 o čtyři stupně Celsia. Permafrost pokrývá 85 procent rozlohy Aljašky. Za normálních okolností slouží také jako „izolace“ při únicích ropy, protože neprosakuje do spodní vody.
Tání permafrostu už způsobilo ekologickou katastrofu loni v Rusku. V červnu 2020 došlo ke zhroucení nádrže paliva na severní Sibiři a do okolní řeky se dostalo 18 tisíc tun ropy. Vyčištění přírody bude trvat nejméně deset let, přiznaly ruské úřady.
