V reakci na zpomalující poptávku po elektromobilech, nedostatek cenově dostupných modelů a obchodní napětí mezi Evropou a Čínou oznámila automobilka, že i po roce 2030 bude nadále nabízet hybridní modely.
V reakci na zpomalující poptávku po elektromobilech, nedostatek cenově dostupných modelů a obchodní napětí mezi Evropou a Čínou oznámila automobilka, že i po roce 2030 bude nadále nabízet hybridní modely.
Stále více mladých lidí považuje vlastnictví bydlení za méně důležité a preferuje jiné formy ubytování. Hypotéky a náklady spojené s vlastním bytem či domem je odrazují. „Takový závazek nám za to ani nestojí,“ uvedli v průzkumu.
Stále více mladých lidí považuje vlastnictví bydlení za méně důležité a preferuje jiné formy ubytování. Hypotéky a náklady spojené s vlastním bytem či domem je odrazují. „Takový závazek nám za to ani nestojí,“ uvedli v průzkumu.
Ruský soud zablokoval případný prodej Raiffeisen Bank International, ruské dceřiné firmy rakouské bankovní skupiny.
Ruský soud zablokoval případný prodej Raiffeisen Bank International, ruské dceřiné firmy rakouské bankovní skupiny.
První světová válka sebrala dětem otce, něžnost matek, vzdělání, životní perspektivu a nakonec dětství
Pokud si dnes na Vaška Káňu vůbec někdo vzpomene, tak jako na autora příšerné budovatelské slátaniny Parta brusiče Karhana. Ve skutečnosti je Káňa – rodným jménem Stanislav Řáda – díky biografické knize Válkou narušení prvotřídním zdrojem informací o tom, jak žily děti za první světové války. Nebyla to hezká doba a děti toho mohly ztratit opravdu hodně – své dětství.
Když válka začala, bylo Káňovi devět. Jeho otec padl hned v říjnu 1914 a krátce nato se mu narodil osmý sourozenec – bratr Oldřich. Podporu za mrtvého otce vyplácel stát jen půl roku, poté do jejich činžáku v pražských Holešovicích přišel hlad. Před spaním děti básnily o jídle: „O vdolcích pomazaných povidly a posypaných strouhaným tvarohem. O buchtách s mákem. O pečených králičích stehnech. O rozpukaných patkách chleba.“ Ráno na ně ale čekal jen skrojek chleba a za skutečnou delikatesu platila „buchta“ z hovězí krve a černé válečné mouky plné pilin. Škola byla pro Káňu oázou klidu – „teplo, tichoučko, pan učitel hezky vykládá…“ – jenže shánět „aprovisaci“ musely i děti. Trávily dny v nekonečných frontách na chléb či mouku, a když přišly mrazy, stal se z Káni „uhlobaron“ a – spolu s ženskými z domu – kradl uhlí z hromady u železniční výtopny.
V posledním roce války vyrazil s matkou na Vysočinu pro brambory. Táhli se s nimi k vlaku kolik kilometrů a málem nedošli: „Teď by mě ráda pohladila, vím to, cítím, jak se na mě dívá. Ale nepohladí. Dávno už takovým něžnostem odvykla.“ Když došli k vlaku, četníci jim brambory sebrali. Nejdřív je matka vkleče prosila, pak se rvala, aby ji nechali skočit pod vlak, a nakonec rezignovala: „Bylo toho příliš na mých třináct roků. Snad jsem se stal tehdy dospělým.“ Brzy poté Káňa utekl z domova a přidal se k tlupě dětí, která přežívala na dýmající (ale teplo sálající) haldě škváry za holešovickou elektrárnou: „Každé probuzení na haldě je zklamáním, připomene mi, že jsem v partě zlodějů, že kradu uhlí a že se mne děti bojí.“
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
