Že děti nemají lézt po nábytku? Nesmysl, na tom našem ať se klidně vyblbnou, říkají dva tátové

Na tomto rozhovoru jsme se domlouvali v polních podmínkách. „Jsem aktuálně na delší cestě v území skoro nikoho,“ napsal mi Sáva Střelec. Jeho obytňák zrovna brázdil jednu gruzínskou polopoušť, po několika dnech se ale přesunul blíž k civilizaci a náš rozhovor po telefonu se tak mohl uskutečnit. 

Na dobrodružném výletě měl s sebou Střelec i svoje děti. „Zvládají to dobře, jsou na tohle cestování zvyklé. K zabavení jim stačí písek, kamínky, klacky… Příroda je prostě tím nejlepším hřištěm,“ usmívá se na mě z obrazovky dvaačtyřicetiletý podnikatel.

Někdy ale prostě nastanou okamžiky, kdy si venku hrát nejde. Střelec a jeho byznysový partner Štěpán Malý proto vytvářejí speciální nábytek a průlezky, aby se děti mohly vyřádit i doma. „Rodiče nám vždycky říkali: ‚Hlavně nelez po tom nábytku!' Proto jsme vymysleli takový, po kterém se šplhat může,“ doplňuje otec dvou dětí.

Češi díky bitcoinu diktují světu pravidla. To se stává jednou za sto let, říká Uherík ze SatoshiLabs

Původně to byl kravaťák, kterého zajímaly hlavně akcie a finance. Pak ale začal chápat, že peníze a majetek jsou dvě odlišné věci. I proto se nakonec našel v bitcoinu. „Je decentralizovaný a svobodný. Má úplně jinou povahu než všechno, co jsem kdysi znal. A to mě zaujalo,“ říká Štěpán Uherík, finanční ředitel české společnosti SatoshiLabs.

Původně to byl kravaťák, kterého zajímaly hlavně akcie a finance. Pak ale začal chápat, že peníze a majetek jsou dvě odlišné věci. I proto se nakonec našel v bitcoinu. „Je decentralizovaný a svobodný. Má úplně jinou povahu než všechno, co jsem kdysi znal. A to mě zaujalo,“ říká Štěpán Uherík, finanční ředitel české společnosti SatoshiLabs.

Střelec a Malý se potkali v Albánii. A padli si do oka. Společně už procestovali kus světa a navíc spoluvlastní firmu Antonie Emma, která vyrábí dětský herní nábytek. Na nervy si ale prý nelezou a pověstnou „ponorku“ ještě řešit nemuseli. „Prostě spolu umíme fungovat,“ říká Střelec v rozhovoru pro Hrot.

V něm se dále dozvíte, proč Střelec odešel z bankovního světa, kde měl nakročeno ke slušné kariéře, a jak je možné, že jeho „pohybový“ nábytek roste společně s dítětem.

Kde se teď nacházíte? Když jsme se domlouvali na termínu rozhovoru, byl jste někde v polopoušti.

Teď už jsem mimo polopoušť. Momentálně jsem v Gruzii kousek od hranic s Ázerbajdžánem. 

Jak dlouho už jste na cestách?

Něco přes měsíc. Cestujeme obytňákem s manželkou a dětmi. Z Česka jsme se vydali do Gruzie, teď se vracíme k Černému moři. Zpátky domů pak pojedeme jinou částí Turecka.

Jak to s vámi zvládají děti? Máte tam s sebou vaše prolézačky? 

Zvládají to dobře, jsou na tohle cestování zvyklé. Prolézačky s sebou nemáme – jsou sice hodně variabilní, do auta se ale úplně nehodí. Na cestách stačí dětem písek, kamínky, klacky… Příroda je prostě tím nejlepším hřištěm.

Miliardář Kunovský: Praze by slušely výškové stavby. A potřebujeme nastartovat i dostupné bydlení

„Mám rád výraz ‚snowflakes'. Hodně mladých lidí si myslí, že mají nárok na všechno a stát se o ně musí postarat. To je přece na hlavu. Ale společnost se tváří, že je to normální,“ říká v rozhovoru miliardář Dušan Kunovský, majitel developerského obra Central Group.

„Mám rád výraz ‚snowflakes'. Hodně mladých lidí si myslí, že mají nárok na všechno a stát se o ně musí postarat. To je přece na hlavu. Ale společnost se tváří, že je to normální,“ říká v rozhovoru miliardář Dušan Kunovský, majitel developerského obra Central Group.

„Hele, proč bych nemohl být investorem já?“

Chtěl jste se vždycky věnovat výrobě dřevěných prolézaček a pohybového nábytku pro děti? 

Ne, dřív jsem se věnoval úplně jiným věcem. Fungoval jsem ve financích, investicích, realitách. Víceméně celý svůj život jsem působil na nějaké manažerské pozici, nějakou dobu jsem byl i ředitelem ve finančně-poradenské společnosti Partners. Odtamtud jsem pak dobrovolně odešel. Výpověď jsem dal v okamžiku, kdy se mi narodilo první dítě. 

Proč?

Mám rád svobodu. Toužil jsem po tom mít hodně času na cestování s dětmi. Proto jsem se rozhodl, že si za svůj čas už nebudu „kupovat“ další peníze, ale právě chvíle s rodinou. A tak jsem odešel do takového předčasného důchodu. 

Peníze ale člověk k životu potřebuje.

Jasně, ale peníze jsem si už uměl vydělat i jinak, než jen sezením v práci. Vždy mě bavilo investování a práce s penězi, nějakou rezervu jsem proto měl vytvořenou již z předchozího podnikání. A i po odchodu z Partners jsem měl v záloze ještě vlastní firmy, třeba realitní kancelář.

V této době se začal psát váš příběh v Antonii Emmě?

Ano. Když v roce 2020 přišel covid, zmizeli jsme před ním s manželkou a dětmi do Albánie. Během cestování jsem se na jedné tamní pláži potkal se Štěpánem Malým, který je dnes mým parťákem v Antonii Emmě. Zjistil jsem, že má stejně staré děti jako já. A lidsky jsme si opravdu sedli.

Čím?

Štěpán nejprve zkoušel štěstí s vlastními skateboardy, na tomhle poli nicméně neuspěl. Pak s jedním kamarádem založil právě Antonii Emmu. S původním společníkem se ale začal rozcházet v tom, jak firmu posouvat dál. Jednou – při cestování po Rumunsku – se mě Štěpán zeptal, jestli bych mu nepomohl najít investora. A já mu odpověděl: „Hele, proč bych to nemohl být já?“

Takže jsem se vrátil z „důchodu“ a naskočil zas do byznysu. Antonie Emma a její pohybový nábytek, to vše mi dávalo a dává smysl. Původního společníka jsme vyplatili a teď v tom se Štěpánem jedeme společně.

Webglobe vedl přes 20 let, teď je investorem. A startupistům radí: prodej firmy nezavrhujte

Firmu neprodám a basta? „Foundeři by měli nad exitem přemýšlet, i když jejich startup roste,“ radí investor Igor Strečko. Sám svou firmu, kterou vedl přes dvacet let, nakonec prodal. „Webglobe je odrostlé dítě, které mě už nepotřebuje. Teď budu investovat,“ říká.

Firmu neprodám a basta? „Foundeři by měli nad exitem přemýšlet, i když jejich startup roste,“ radí investor Igor Strečko. Sám svou firmu, kterou vedl přes dvacet let, nakonec prodal. „Webglobe je odrostlé dítě, které mě už nepotřebuje. Teď budu investovat,“ říká.

Co se vlastně stalo s tou firmou, která vyráběla skateboardy?

Štěpán se bohužel trefil zrovna do doby, kdy do Evropy začalo proudit velké množství prken z Číny. U nich se vůbec neřešila kvalita používaných lepidel – a nikdo ani neřešil, v jakých podmínkách se v těch čínských továrnách pracuje. Byla to nefér konkurence. Štěpán ještě zkusil štěstí ve Spojených státech, odtamtud se ale vrátil švorc a musel se svého snu definitivně vzdát.

Pak přemýšlel, co dál. Nápad na Antonii Emmu však nakonec nevzešel z jeho hlavy. Jeho manželka mu totiž jednou řekla: „Tady ti zbývají poslední zásoby dřeva, vyrob z toho něco pro děti.“ Štěpánovy potomci – stejně jako ti moji – jsou velmi akční a milují pohyb. A on proto vyrobil průlezku, která je od té doby naší vlajkovou lodí, protože se dá časem různě upravovat a tak i roste s dítětem.

Vy jste tedy do firmy Štěpána Malého vstoupil jako investor. Na cestách jste si sedli – jak si rozumíte po byznysové stránce?

Jedeme v tom půl na půl. Na důležitých věcech jsme se zatím shodli vždycky. A když se na nich neshodneme hned, tak časem ano. Já sice vždycky říkal, že nejlepší počet společníků je lichý, přičemž tři už jsou moc. Ale nakonec jsem zjistil, že sám podnikat nedokážu. Potřebuju s někým sdílet svoje podnikatelské radosti i starosti. 

A takhle to vyhovuje i Štěpánovi. Prostě spolu umíme fungovat – ostatně jsme si to vyzkoušeli právě při cestování, při kterém nastávají daleko extrémnější situace než během podnikání.

Naše generace zapíjela rum vodkou. Dnes jsou mladí jiní, jdeme jim vstříc, říká šéf likérky Fruko-Schulz

Že by měl nastat konec tvrdého alkoholu, se Josef Nejedlý nebojí. Tuzemák prý nadále zůstane jedničkou mezi lihovinami, a to i v konkurenci karibských rumů z třtinového cukru. „A proč by ne? Není to nějaké podřadné pití,“ podtrhuje.

Že by měl nastat konec tvrdého alkoholu, se Josef Nejedlý nebojí. Tuzemák prý nadále zůstane jedničkou mezi lihovinami, a to i v konkurenci karibských rumů z třtinového cukru. „A proč by ne? Není to nějaké podřadné pití,“ podtrhuje.

Naše výrobky rostou společně s dítětem

Říkal jste, že vám Antonie Emma dává smysl. V čem?

Pohyb je pro děti absolutně přirozený, milují ho. Moje generace ale ještě mohla hrát fotbal uprostřed silnice. Lezli jsme po stromech, blbli jsme neuvěřitelným způsobem. Nikomu se nikdy nic nestalo, všechno bylo v pohodě. Dnes vnímám, že už to venkovní prostředí tak bezpečné není. 

Proto je naším hlavním motivem vytvořit bezpečné prostředí uvnitř domů a bytů, aby se děti mohly hýbat i doma. Nepopíráme přitom, že příroda je tím nejlepším hřištěm. Někdy ale prostě nastanou okamžiky, kdy si venku hrát nejde. 

Jaké to bylo, vrátit se z důchodu a začít zase podnikat?

No, Antonii Emmě jako takové se dařilo hned od začátku. Hodně tomu pomohl covid – děti trávily doma hodně času a jejich rodiče hledali způsob, jak jim zajistit pohyb i tam. 

Já ale do firmy naskočil, když vypukla válka na Ukrajině. Lidi nevěděli, co bude, přestali nakupovat a segment e-commerce výrazně propadl. A stejně tak jsme se propadli i my.

Krizi ovšem vnímám spíš jako příležitost. Silní hráči ji mohou využít k tomu, aby přišli na trh s něčím novým. Rozhodně se tady nechci chlubit, ale myslím, že se nám to docela daří. Od propadu v roce 2022 rosteme každý rok o 10 až 20 procent, letos by to mělo být ještě o trochu víc.

Jak udělat dobrou reklamu? Nahá žena nefunguje, bizár pomůže jen občas, říká Boudal z Behavia

Jednou, když byli zrovna v Rakousku zavěšení na laně, se bývalí spolužáci z českobudějovického gymnázia bavili o tom, že by je vlastně bavilo podnikat spolu. „A tak vzniklo Behavio,“ říká v rozhovoru jeden ze zakladatelů startupu Jiří Boudal.

Jednou, když byli zrovna v Rakousku zavěšení na laně, se bývalí spolužáci z českobudějovického gymnázia bavili o tom, že by je vlastně bavilo podnikat spolu. „A tak vzniklo Behavio,“ říká v rozhovoru jeden ze zakladatelů startupu Jiří Boudal.

Jaký je tedy váš obrat? Naposledy jste účetní závěrku zveřejnili za rok 2021, tehdy jste měli čistý obrat přes 16,5 milionu korun.

V rozhovorech úplně rádi o obratech nemluvíme. Přijde nám, že je to takové prvoplánové lákání konkurence na trh, protože ta hned zavětří zajímavou příležitost. Sice se nám daří, zároveň je ale za tím vším hrozně moc práce. Všechno si prototypujeme a vyrábíme, naše výrobky tak jsou unikátními a mnohdy i patentovanými věcmi. Zároveň je naší misí i osvěta, aby se děti i rodiče zase víc vrátili k radosti z přirozeného pohybu.

V čem jsou ty věci unikátní?

Všechno začalo již zmíněnou průlezkovou stavebnicí Faber. K ní máme patentované dřevěné šrouby, pomocí nichž se všechno spojuje. Jednotlivé žebřiny a panely pak může člověk spojovat nejrůznějšími způsoby – a pokaždé z toho vznikne něco trochu jiného. 

Lze začít maličkou stavbou pro batole. A pak přidávat další dílky a postavit tak bunkr, domeček, žebřiny, skluzavku, houpačku nebo i posilovnu pro puberťáka. Hračka provází dítě po mnoho let, nemusí jít hned po roce do bazaru nebo na půdu.

Nepřekáží ty stavebnice v dětském pokoji? Nejsou moc velké?

Stavebnice je velmi variabilní a dá se uklidit třeba na zeď jako žebřina. Pořád je to v pokojíku ale „kus nábytku“ navíc. Proto jsem došli k závěru, že nejstabilnější a obecně nejlepší možný prvek, po kterém lze lézt a blbnout, je nábytek. Rodiče nám vždycky říkali: „Hlavně nelez po tom nábytku!“ Ten běžný skutečně není dětem uzpůsobený, není prostě bezpečné po něm skákat. 

Takže jsme vymysleli modulární nábytek Manu, který s dětmi roste a jde doplnit o různé pohybové prvky včetně již zmíněné průlezkové stavebnice Faber. Máme rostoucí postel, rostoucí stůl, rostoucí komodu. Díky nim můžete dítěti doma v pokojíku vytvořit takové workoutové hřiště, které bude bezpečné.

Samotné nás překvapilo, kolik poptávek máme právě z malých panelákových pokojíků, kde je využití každého centimetru čtverečního prostoru zásadní.

Koukal jsem na váš e-shop a výrobky si sice může samozřejmě pořídit kdokoliv, ale možná jsou určeny spíš movitějším klientům.

Naše výrobky jsou unikátní, vyrobeny z masivního bukového dřeva a s nosností i pro dospěláka, takže tomu máme přizpůsobené i ceny. Máte sice relevantní point, ale už jsem říkal, že naše produkty mohou s dítětem růst až do jeho puberty – a cvičit na nich. Když dítěti pořídím stavebnici za 15 tisíc, tak jednorázově jde sice o vysokou částku, je to však opravdu dlouhodobá investice. Navíc není problém začít menší a levnější sestavou a zvětšovat ji postupně, jak roste dítě. Stejně tak je to i s nábytkem a vybavením pokojíku. Na začátek vlastně stačí jen kvalitní postel a nějaký ten úložný prostor.

Jídlo budoucnosti? V kultivovaném masu nejsou antibiotika ani hormony

„Nemyslím si, že by velkochovy úplně zmizely. Naší motivací je ale skutečně zmírnit utrpení zvířat. Kultivované maso je prostě lepší alternativou,“ říká Vendula Kučerová z českého startupu Bene Meat Technologies.

„Nemyslím si, že by velkochovy úplně zmizely. Naší motivací je ale skutečně zmírnit utrpení zvířat. Kultivované maso je prostě lepší alternativou,“ říká Vendula Kučerová z českého startupu Bene Meat Technologies.

Italové jsou vřelí, Němci tolik ne

Z čeho ten nábytek vyrábíte?

Drtivou většinu nábytku děláme z bukového masivu, v případě desek pak jde o bukovou překližku. Všechno navíc vyrábíme tak, aby to uneslo i „dospěláka“, třeba naše postele mají nosnost 200 kilogramů. Nábytek je navíc konstruován tím způsobem, aby se s dítětem nemohl převrátit. Takže je buď kotvený ke zdi, nebo je koncipován do samonosných tvarů.

Testují váš nábytek samy děti?

První, kdo se po tom nábytku projde, zavěsí se a udělá nějaké shyby, jsem já se Štěpánem. A pak tam v rámci testování pošleme děti, aby se pořádně vyblbly. Často díky nim zjistíme, co je ještě potřeba upravit nebo vylepšit. A mnohdy nám děti poradí něco, co by nás dospěláky ani nenapadlo.

Je instalace nábytku a průlezek jednoduchá? Nebo nad tím člověk stráví hodiny?

Nábytek Antonie Emma složíte snadněji než ten od naší švédské konkurence. Průlezky vám pak může pomáhat skládat a přestavovat i váš potomek, pro kterého jde zase o zábavu navíc.

Kolik teď máte zaměstnanců?

Dva. Pak máme dvojici majitelů – mě a Štěpána. A ještě s námi spolupracují dva živnostníci, kteří nám pomáhají s výrobou. 

A s kolika objednávkami ročně můžete počítat?

Teď jich máme kolem 1500 ročně.

Na dřevostavbě se nedá šetřit. S Pepou odvedle ji nepostavíte, říká Šebek z firmy Atrium

Výškové budovy ze dřeva? „My bychom byli hrozně rádi, kdyby se tu konečně podařilo něco takového u nás postavit. Problém ani není v legislativě. Zájem spíš nebyl ze strany investorů a developerů, nedávalo jim to smysl. Teď už ovšem obrátili,“ popisuje v rozhovoru Jan Šebek, vedoucí projekce v horažďovické firmě Atrium.

Výškové budovy ze dřeva? „My bychom byli hrozně rádi, kdyby se tu konečně podařilo něco takového u nás postavit. Problém ani není v legislativě. Zájem spíš nebyl ze strany investorů a developerů, nedávalo jim to smysl. Teď už ovšem obrátili,“ popisuje v rozhovoru Jan Šebek, vedoucí projekce v horažďovické firmě Atrium.

Přemýšlíte o expanzi do zahraničí?

Už působíme na Slovensku a částečně v Polsku. V Německu, Švýcarsku a Lucembursku podnikáme formou B2B (business-to-business, tedy obchodní vztah mezi obchodními společnostmi – pozn. red.). Dodáváme tedy zahraničním partnerům naše výrobky a oni je pak prodávají. 

Naší vizí je teď jít napřímo do Německa a mít tam vlastní e-shop. Máme navíc náznaky, že by zajímavými trhy mohly být ty jihoevropské. Nechci znít škaredě, ale Italové, Řekové nebo Španělé mi přijdou povahou vřelejší než technicistní národy jako například Němci nebo Švýcaři. Když jsou s nějakým produktem spokojení, tak ho nadšeně doporučují dál. Obzvlášť, když jde o něco pro děti.

A co Češi?

Od Čechů a Slováků nám chodí opravdu skvělé recenze. Je to super klientela. A vlastně si čeští rodiče taky navzájem radí ohledně výrobků pro děti. Často se tak děje, když přijdou na návštěvu ke kamarádům a zeptají se jich, co je to za krásnou prolézačku, co má jejich dítě v pokojíčku.

Jste nakonec rád, že jste ze světa finančnictví a bankovnictví přešel do firmy, která vyrábí pohybový nábytek a průlezky?

Stoprocentně. Nejvíc mě baví reakce našich zákazníků, když se jim náš produkt líbí. Finanční investice jsou dlouhodobou záležitostí – někteří lidé se mi ozývají až teď, třeba po 10 až 15 letech, že se jim vyplatilo něco, co jsem jim kdysi poradil. V případě Antonie Emmy je zpětná vazba v podstatě okamžitá. Jsem rád, že to, co děláme, má smysl.