Byl to možná nejatraktivnější souboj druhého kola senátních voleb. Politicky nezkušená advokátka a kandidátka Pirátů Adéla Šípová, proti ní politický matador, poslanec ODS, exhejtman a bývalý ministr zemědělství Petr Bendl. K překvapení mnohých Šípová vyhrála, a stala se tak nejmladší senátorkou a historicky první členkou horní komory za Piráty.

Ne, to určitě ne. Já jsem se k politice dostala skrze svou kamarádku Evu Novákovou, zastupitelku z Jihlavy, která vstoupila k Pirátům. Já ji vždycky obdivovala za její odvahu a aktivismus. Bavily jsme se, ona se mě zeptala, zda nechci zkusit Senát. A tak slovo dalo slovo. O politiku jsem se ale vždycky zajímala. A můj praděda byl poslancem za Kladensko (prof. Karel Kácl, lékař, chemik, univerzitní profesor a poválečný několikanásobný poslanec za národní socialisty, resp. socialisty – pozn. red.). Poprvé jsem kandidovala před dvěma lety tady v obci, ale nebyla jsem zvolena, i když jsem na jedné z kandidátek získala druhý nejvyšší počet hlasů. A to pro mě byl signál, že by mě voliči i volili.

Ano. Mám v Austrálii tetu a strejdu, u nichž jsem byla necelý rok někdy v roce 1991. Tam jsem se setkala s trochu jinou společností. Ta je tam hodně pestrá, mnoho národností. A já se tam cítila dobře. Pomohlo mi i to, že jsem tam jela jako jedenáctiletá sama se svým bratrancem, který je o rok a půl mladší. Už samotná cesta byla velkým dobrodružstvím. Asi jako cesta do kosmu.

Devadesátá léta vidím jako hodně dravá, jako období mužů s ostrými lokty. Jenže já byla tehdy opravdu ještě malá. A tak se k tomu nechci vracet, spíše hledím do budoucna.

Myslím si, že ne. V tom se s podporovatelkou neshoduji. I když vím, že si to lidé myslí. Já jsem idealistka a věřím, že většina lidí vstupovala do politiky s dobrými úmysly.

Jako že když mám pět dětí, měla bych být konzervativní?

Nemám ráda škatulky. Mně se na Pirátech líbí jejich odvaha, včetně odhodlání do něčeho jít, i když třeba nemají ty zkušenosti, což je jim často vyčítáno. Pro mě jsou ale důležitější úmysly. Věřím, že i nezkušení lidé, kteří do politiky vstupují s nějakou nadějí, nebo řekněme i radostí, jsou pro politiku potřební. A jestli konzervativní, nebo ne? Nevím. Můj program je složen z takových priorit, kde si každý může najít něco, co se mu bude zdát dobré. Sociální politiku může někdo brát jako levicovou, životní prostředí, to je vůbec otázka, zda to je, nebo není konzervativní. Totéž se dá říct o transparentním hospodaření s veřejnými prostředky.

Myslím, že ano. Spíše vidím pohled dozadu a dopředu. Považuji se za moderní ženu s progresivním volebním programem.

Zhruba tak, byť úplně nevím, k čemu by mi to sloužilo. Ani tohle škatulkování mi k ničemu nepomáhá. Já přemýšlím o tom, co si přeji pro své děti v budoucnosti a které díry třeba vidím v zákonech.

Já nejsem členkou strany, to víte. Ale zároveň mám podporu Pirátů. Lidé se navíc orientují spíš podle osobností. Dnes stačí, aby strana měla jednoho hodně kontroverzního politika, a pak to má hodně těžké.

Zcela upřímně říkám, že jsem se ani na výsledky po obcích nedívala, nebyl na to čas. Označovali mě za konsenzuálnější političku, která oslovila více lidí z různých skupin. To mě těší, protože jsem konsenzuální osobnost. Získala jsem podporu Jiřího Dienstbiera, na to podle mě slyší jeho voliči docela dost. Dále jsem měla podporu několika kandidátů na prezidenta – Jiřího Drahoše, Marka Hilšera a Michala Horáčka. Většinu voličů asi prostě oslovil můj příběh a ztotožnili se s tím, že jsem jako oni.

Ne! Když se zbavíme Andreje Babiše, přijde na jeho místo někdo jiný. Podle mě je třeba zkvalitňovat politický dialog mezi politiky navzájem a mezi politiky a voliči. Je třeba hledat kompromis v různých postojích, abychom šli dopředu.

Nevylučuji to. Je to jedna z možných cest. Ale jestli jsem pro, nebo proti, to je nyní předmětem probíhající vnitrostranické diskuse. Hlavně mezi Piráty se o tom dost debatuje.

Jsem pro. Jako větší problém vidím alkoholismus ve společnosti: ročně na něj zemře 6500 lidí. Sama mám v rodině takové oběti. Legalizace marihuany pro mě znamená dostat obchod s ní pod kontrolu. Není to ale moje priorita.

Spíše ne.

Řeknu to takto, jsem věřící. Takže spíše ne. Nicméně chápu těžké příběhy osob v terminálních stadiích.

Ano.

Ano.

K takovým rozhodnutím budu potřebovat důvěryhodné podklady. Takže teď se určitě nevyjádřím, protože potřebuji problematiku nejprve zanalyzovat.

Ano, jsem pro.

Obecně mi určitě vadí nekoncepční řešení. Aby něco platilo jen dva roky, považuji za nejasné, nepředvídatelné – hlavně pro podnikatele.

S referendem bych zacházela velmi opatrně. Naopak podporuji referenda na lokální úrovni.

Pro mě to není téma. Jsem spíš pro to, aby byly vysvětleny souvislosti, aby se diskutovalo o tom, kdo byl Koněv. Odstraněním nedojde k žádnému dialogu.

To je stejné jako s Koněvem. Když už je někde nějaká socha, napsala bych k ní pořádně příběh, bez přikrášlování.

Rozhodně jsem pro rozvoj energetiky z obnovitelných zdrojů. Jádro je věc minulosti, spíše jsem proti.

Tahle otázka mě hodně zajímá. A jsem pro.

Jsem pro. Auta mě hrozně obtěžují, zejména v Praze. Propaguji naopak cyklodopravu. Sama na kole jezdím do práce.

Jsem solidární. Jsem přesvědčena, že se má pomáhat lidem v nouzi. Jsem ale proti kvótám. Ilegální imigraci je třeba řešit, především její důvody. Když vám jde o život, neřešíte, jestli migrujete legálně, nebo ne.

Vždycky jsem byla citlivá na nespravedlnost. Ze světa velké advokacie vím, že spojováním velkých podniků enormně roste jejich síla a postupně vzniká velká nespravedlnost, třeba vůči rodinným firmám. A to mi vadí. Proto je třeba být na pozoru, aby síla korporací nebyla větší než moc států.

Je to otázka zdanění. Toho, aby zisky byly daněny v zemích, kde vznikají.

Například by lidé měli mít šanci dobře vychovávat své děti. K tomu potřebují mít šanci sehnat bydlení. Receptem je třeba zákon o dostupném bydlení. Tak, aby obce měly možnost získat finance na výstavbu bytů pro důchodce, pro mladé rodiny.

Například. Myslím, že stát se má starat o to, aby jeho lidé byli šťastni. A to štěstí nevidím v tom, že si každý může koupit, co se mu zlíbí, ale v tom, že má šanci bydlet a důstojně vychovávat svoje děti. V Kladně jsem v kontaktu s mnoha sociálně potřebnými lidmi. Když chodím na ubytovnu, kde dlouhodobě bydlí rodiny s malými dětmi, to je podle mě katastrofa pro naši budoucnost. To jsou ubytovny pro dočasné ubytování dělníků, ne pro rodiny s dětmi. S tím se prostě nehodlám smířit. A to je příklad, jak v praxi chápat „oprávněné potřeby“. Já bych také nechtěla, aby moje děti vyrůstaly v takovém prostředí mezi štěnicemi.

Žádný příspěvek to nebyl. Na mě se v březnu obrátila jedna z bývalých radních s dotazem, jestli bych jí pomohla se seznamem právních poraden, kam by se mohli občané Kladna obrátit. Zejména měla strach, aby lidé měli peníze na nájem v městských bytech. Tak jsem nad tím přemýšlela a pak jsem jí napsala seznam různých neziskových organizací. Odkázala jsem ji na advokátní komoru, která může pomoci. Ale všechno to bylo trochu na dlouhé lokty. Nakonec jsem se do poradenství pustila sama. Dopadlo to tak, že mi vedení města nabídlo prostory přímo na radnici. Vyhradila jsem si jeden den v týdnu, kdy za mnou mohl přijít kdokoli, kdo to potřeboval. Od radnice jsem ale nedostala nic než klíč od budovy. Později jsem poradnu přesunula do kladenského pirátského centra, kde pokračuje doteď.

Situace je dost nepřehledná a i kvůli tomu čelí neziskovky dost velké nenávisti. Většinu jejich příjmů ale tvoří peníze, které si seženou samy. Moje vnímání neziskového sektoru je spíše skrze soukromé zdroje, přes lidi, kteří jim fandí. Rozhodně by si neměly nárokovat nějaké velké částky od státu. Když už stát nějaké peníze rozděluje, měl by to dělat maximálně transparentně. Neziskovky také často nahrazují nějaké selhávání státu. To platí především o sociálních službách a sociální oblasti obecně.

Je dána zákonem. Ale realita je jiná. Moje vlastní zkušenost je taková, že žena musí vyvinout mnohem větší úsilí než muž, aby dokázala, že za to stojí. Ve svém životě jsem poznala mnoho mužů ve vysokých funkcích, u kterých jsem vůbec nechápala, proč tam jsou a kdo je tam nahoru dotáhl. Zastoupení žen ve vyšších funkcích je prostě nižší a zatím mi nikdo nevysvětlil proč.

V mém případě to tak asi nebylo. Mezi ženami jsem měla velkou podporu, alespoň co se online platforem týče. Ale syndrom včelí královny asi do značné míry platí. Je proto třeba o tom hodně mluvit. Klacky pod nohy si ale umějí házet i muži.

Myslím, že ne. Nejsem pro kvóty v této, ale ani jiné oblasti. To už jsem říkala. Na druhé straně nevím, proč by třeba vedení některých institucí nemohlo více podpořit ženy, které se o něco snaží. Myslím, že pro ženu je kolikrát důležitější slyšet podporu nebo pochvalu. Takže spíš srdce než papír!

Myslím, že ukázat, že jsem žena s pěti dětmi, bylo prostě fajn. Politik není jen ten, kdo říká názory. Nebo by alespoň neměl být. Lidé se mě často neptají na názory, na to, co budu prosazovat. Chtějí mě poznat, získat ke mně důvěru. Takže chtějí vědět, jaká jsem. Logicky proto odpovídám, že jsem matka pěti dětí.

Ani ne.

Aha, pardon. Já znám konkrétní osobu, která za ní stojí. Pan Palaščák, toho znám, setkali jsme se osobně a daroval mi 100 tisíc.

Vím, o jaké firmy jde, a to i jako advokátka. Pan Palaščák podporuje Piráty dlouhodobě a zaujala ho moje kampaň. Původně zamýšlel dát peníze na jiný pirátský projekt, ale nakonec jimi přispěl na mou kampaň.

Piráti mají několik expertů, kteří se zabývají třeba analýzou některých kauz. A ti nějak placení být musejí. Nevidím v tom problém. Jsou pro práci politika potřební.

Je to příprava podkladů pro jednání, stanovisek a tak.

Budeme teprve jednat o složení výborů a komisí, ale více vám o tom neřeknu, protože to je teprve přede mnou. 

Autor je politolog a prorektor vysoké školy CEVRO Institut

Adéla Šípová (40)

• Narodila se ve Vlašimi, dětství prožila v Praze a dospívání na statku v obci Dolany na Kladensku. Vystudovala kladenské gymnázium a po narození své první dcery i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.

• Po studiích vstoupila do advokacie, prošla velkými pražskými advokátními kancelářemi. Pak se stala samostatnou advokátkou, kterou je dodnes.

• Vdaná matka pěti dětí (konkrétně čtyř dcer a syna) žije s rodinou v obci Doksy na Kladensku (mimochodem jen nějaké dva kilometry od Velké Dobré, kde žije a má statek Petr Bendl, její soupeř z druhého kola).

• Na Kladensku založila několik neziskových organizací a iniciovala různé občanské a kulturní aktivity. Na jaře začala organizovat bezplatnou právní poradnu a poskytovat právní pomoc pro obyvatele Kladna postižené problémy spojenými s koronavirovou pandemií. Díky těmto aktivitám se stala známou osobností.

• Před týdnem byla zvolena první opravdu pirátskou senátorkou, byť není přímo členkou strany. Zvítězila v obvodu Kladno, který zahrnuje nejen okolí tohoto města, ale např. také bohaté obce na severozápad od Prahy (Horoměřice, Roztoky, Velké Přílepy aj.). Zároveň byla zvolena do krajského zastupitelstva. Mandátu v něm se ale podle svých slov chce vzdát a plně se věnovat práci v Senátu.

• Mezi její záliby patří cyklistika, příroda a samozřejmě rodina a přátelé. Dříve chovala koně a psy.