S ředitelem zoo ve Dvoře Králové Přemyslem Rabasem o záchraně nosorožců, snaze udělat ze safari parku vícedenní pobytový cíl a novém „údolí hrochů“.
Procházet se po Safari Parku ve Dvoře Králové s jeho ředitelem Přemyslem Rabasem je jako ocitnout se po boku celebrity. Návštěvníci jej poznávají a zdraví, skoro jsem čekal, že maminky pošlou dítka pro autogram. Co je to ale oproti tomu, když s ním dorazíte k pavilonu lidoopů a šimpanzice Babeta přiběhne ke sklu a upřeně zírá. Ten pohled je nesporně inteligentní a zároveň - nehledejme v tom jakýkoli dvojsmysl - zamilovaný.
Vlastně na tom není nic neobvyklého; ředitelé zoologických zahrad bývají mediálně známí a mají svá oblíbená zvířata, která náklonnost opětují. Někdo má speciální vztah ke gorilám, jiný ke slonům a další třeba k velkým šelmám. Slavný ředitel frankfurtské zoo Bernhard Grzimek byl ve své době v Německu mediální hvězdou první velikosti, v hlavním vysílacím čase měl vysoce sledovaný pořad o zvířatech a za dokumentární film o Serengeti dostal jako první Němec Oscara.
Z mnoha Grzimkových zvířecích oblíbenců jmenujme aspoň poloopičku kombu a samici nosorožce černého, která blaženě přivírala oči, když ji drbal po tříslech. V Česku to skoro stejně daleko dotáhl slavný ředitel pražské zoo Zdeněk Veselovský s oblíbeným televizním pořadem „Máme rádi zvířata“. Ze všeho nejvíce sice miloval vodní ptáky, ale sibiřský tygr Ulan už z dálky opětoval jeho přátelské, typicky tygří frkání.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot