Východisko, nebo drahá past. Jak sestavit energetický mix
Uhlí, jádro, soláry, nebo plyn? Česku se vyplatí sledovat vývoj ve světě.
Bez ohledu na to, co si napíšeme do české energetické koncepce, až ji budeme aktualizovat, ba dokonce bez ohledu na to, jak ambiciózní cíle si dá Evropská unie do svého Zeleného údělu, má smysl sledovat, co se bude dít ve světě. Abychom věděli, zda a za jakých podmínek dává „úděl“ a participace na něm smysl a kdy se úděl mění v oběť, která na výsledku, tedy globálních emisích klimatických plynů, nic podstatného nemění, protože nebude provázena odpovídajícím úsilím těch větších.
Podle posledního výhledu do roku 2050 od americké Energy Information Administration bude primární spotřeba energií stoupat, tažená pokračující „elektrifikací“, tedy rostoucím podílem výroby elektřiny na celkové primární spotřebě. To je samo o sobě zcela konzistentní s růstem globální ekonomiky a s tím, že velká část světové populace spotřebovává nejen mnohem méně primárních zdrojů, ale hlavně méně elektřiny na obyvatele než vyspělé země.
Samotný palivový mix v globální energetice sice počítá se znásobením váhy obnovitelných zdrojů, jež budou v energetickém mixu jasně dominovat, ale také až do roku 2050 se stagnující spotřebou uhlí (těsně pod hranicí 100 kvadrilionů BTU – British thermal unit, 1 BTU odpovídá 1 055,05585 J) a mírně rostoucím podílem zemního plynu. Teprve potom s velkým odstupem, ale kladným sklonem křivky bude následovat jádro.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot