Někteří podnikatelé v čele s poslancem ANO a majitelem společnosti Brano Pavlem Juříčkem chápou koronavirovou pandemii jako příležitost, jak nahnat lidi zpět k nekvalifikované práci v montovně za mizerný plat. Praxe však ukazuje, že Česko zoufale potřebuje úplně jiný typ lidí, především tolik kritizované odborníky s humanitním vzděláním. Vláda by aktuálně potřebovala celé týmy psychologů, sociologů a nejrůznějších expertů na komunikaci. Jinak šíření koronaviru nemá šanci zpomalit. 

Doposud se nákaze snažili neúspěšně čelit četní epidemiologové či matematici, mnozí z nich jsou bezpochyby špičky ve svém oboru. Opatření, která na základě jejich poznatků vláda vydávala, dávala nezřídka v teoretické rovině smysl. Jenže v oborové aroganci zapomněli do svých scénářů započítat faktor nespolupracujícího davu. Ten přitom s táhnoucí se pandemií sílí více než britská mutace.

Nejnovějším arogantním opatřením tohoto typu je zákaz prodeje zbytného zboží v hypermarketech. Ministr zdravotnictví Jan Blatný tím chce dosáhnout spravedlnosti, kdy velcí obchodníci nebudou zvýhodnění vůči malým, za což byl v minulosti kabinet kritizován. Tuto hru však Blatný, Babiš, Havíček a spol. u veřejnosti už dávno prohráli a teď už ji nedoženou.

Jediným výsledkem bude masa vytočených nakupujících shánějících zboží, které je z jejich pohledu absolutně nezbytné, anonymní úředník ministerstva zdravotnictví bez jakýchkoli podkladů je ovšem zařadil do kategorie produktů, které lze oželet. Vše tak dopadne stejně jako se zákazem prodeje v neděli nebo omezením počtu lidí v prodejnách: nárůstem naštvanosti ve společnosti. 

Možná by si premiér Babiš měl udělat výlet mimo domovské Průhonice mezi lidi z Ústecka, Karlovarska nebo Moravskoslezského kraje, ke kterým tak rád promlouvá ve svém Čau lidi. V době nejtvrdšího lockdownu by pak třeba narazil v jednom středně velkém městě na davovou oslavu s hudbou a alkoholem na hlavním náměstí konanou za tolerantního přehlížení policie.

Možná by mu tak došlo, že kvůli jeho dosavadnímu katastrofálnímu managementu jsou důvěra a ochota spolupracovat na jakýchkoli opatřeních v boji s koronavirem absolutně nulové, a hlavní problém už není co zakázat, ale přimět lidi, aby se zákazy řídili. 

Jak je přimět, netuším, ví to však právě humanitně vzdělaní sociologové, psychologové a experti na komunikaci. Jedno vím ale i já. Zákazem nakoupit (ne)zbytné zboží to určitě nepůjde.