Druhou stranou mince je fakt, že při každém spálení, zetlení či jiném „zničení“ kusu dřeva (popřípadě výrobku ze dřeva, jako je papír) se zachycený oxid uhličitý do vzduchu zase uvolní.

Kvůli kůrovcové kalamitě, rozpadu lesů a rozsáhlé těžbě české lesy v poslední době svou klíčovou roli zelených plic neplní a dřevo se naopak stalo čistým producentem oxidu uhličitého, což je vzhledem ke klimatickým závazkům státu problém.

V samotných stromech je ovšem uložená pouze asi polovina uhlíku, ta druhá zůstává v lesní půdě. Vědci z Mendelovy univerzity v Brně, Výzkumného ústavu lesního hospodářství a České zemědělské univerzity v Praze teď budou zkoumat lesní půdu na kalamitních holinách, aby následně navrhli postupy, které by měly pomoci udržet uhlík v půdě.