Stále aktivnější ruská armáda v arktické oblasti začíná znepokojovat členy Severoatlantické aliance. Nejvíce to pociťuje Norsko, jež má na dalekém severu společnou hranici s Ruskem o délce 196 kilometrů. Vznikla v roce 1944, kdy finské území připadlo Sovětskému svazu.

Skandinávské země (Norsko je členem NATO, Finsko a Švédsko mají zvláštní partnerství) tak musí hrát dvojí roli. Na jednu stranu vojensky zastrašovat Rusko před potenciálním napadením, ale zároveň se snažit o ekonomickou spolupráci s Putinovým režimem. 

Svou roli v celém regionu hraje globální změna klimatu, protože se oblast stává zajímavou pro globální dopravu a přístup k nerostným surovinám. Větší vliv v Arktidě chce mít kromě Ruska i stále ambicióznější Čína. Pro plánovače v NATO to znamená, že musí v dlouhodobém horizontu svou pozornost obrátit tímto směrem. Pokud by došlo k regionálnímu konfliktu, je potřeba mít připravenu strategii, jak jej řešit.

Pochopit ruské motivy

V otázkách bezpečnostních rizik se z Arktidy stává stále žhavější místo na zemi, varovala Anna Wieslanderová ze stockholmské pobočky pro severní Evropu amerického think-tanku Atlantická rada. Nejde o to, aby Aliance do oblasti okamžitě nasadila více vojáků nebo vojenské techniky, ale aby pochopila jednání Ruska v celé oblasti a snažila se s ním vycházet co nejlépe, tvrdí.

Norsko upozorňuje na posilování ruských vojenských kapacit na poloostrově Kola, kde má v přístavu Severomorsk sídlo Severní flotila ruského námořnictva, jež zahrnuje i atomové ponorky nebo jaderný raketový křižník Pjotr Velikij.

Oslo se snaží spolupracovat s ruskými rybáři i s pobřežní stráží. Norské vojenské velitelství udržuje horkou telekomunikační linku s vedením flotily u Murmansku i poté, co vláda přerušila veškeré vojenské kontakty s Moskvou po anexi Krymu v roce 2014. Norský ministr obrany Frank Bakke-Jensen přitom zdůraznil, že se snaží vést s Rusy otevřený dialog. 

Smrtící Poseidon

Na druhou stranu norští generálové upozorňují na problém rozmisťování raket dlouhého doletu, modernizace výzbroje ponorek a stále častějších vojenských cvičení u hranic člena NATO. Šéf norské zpravodajské služby, viceadmirál Nils Andreas Stensønes, varoval na základě satelitních snímků, že Rusko v oblasti testuje nové jaderné zbraně, jež mají nepřátele odradit od útoku.

Zejména se jedná o zkoušky podmořského jaderného dronu Poseidon, který slouží jako ničící torpédo. Může nést jadernou hlavici o síle dvou megatun, jež by mohla zničit celou pobřežní oblast. Touto zbraní mají být vybaveny nové ruské ponorky. 

Norská armáda tvrdí, že se Rusko vrací ke strategii z doby studené války a snaží se v arktické oblasti vytvořit bezpečné vody pro své ponorky, jež by mohly v případě jaderného útoku reagovat protiútokem. Norská ministryně zahraničí (a dříve i obrany) Ine Marie Eriksen Søreideová přiznala, že království nemůže zavírat oči před komplikací bezpečnostního prostředí v Arktidě. Rusko považují za hrozbu pro NATO jako celek než přímo pro Norsko.

Problémem je i fakt, že mezivládní Arktická rada, jejímž členem je i Rusko, se nezabývá vojenskými a bezpečnostními tématy. Proto je podle západních bezpečnostních analytiků logické, že se těmito otázkami bude více zaobírat právě NATO.

Reformní agenda NATO 2030 má za úkol vyjasnit strategickou orientaci členských zemí do dalších let. Měla by zohlednit nové výzvy včetně pozice k Rusku a Číně. Henning Vaglum z norského ministerstva obrany uvedl, že by měla mít arktická oblast v rámci Aliance prioritu. V minulosti tomu tak zejména v očích Američanů nebylo.

Wieslanderová navrhla, že by v rámci NATO mělo vzniknout hodnocení bezpečnostních hrozeb pro arktickou oblast, podobně jako je tomu v případě Baltského moře. Oba regiony jsou z obranného hlediska silně propojené.