Lidem bezesporu slušnou částku ušetří, ale pro velkou část populace to bude jen plivnutí do rybníka.

Ono je to do značné míry pochopitelné, protože jestli dříve účty za energie vyšly domácnost na pět tisíc měsíčně a teď místo patnácti zaplatí třeba necelých čtrnáct tisíc, tak je to sice lepší, ale se stresem živitele či živitelky rodiny to zas tak moc nehne. I když těch šedesát miliard, které to bude stát, jsou dost velké peníze – zhruba jedno procento hrubého domácího produktu.

Zatímco chudší volič bude rozezlen, že vláda s inflací a zdražováním nic nedělá, ten pravicový bude zase nespokojen, že vláda nedělá rozpočtově odpovědnou politiku a plošně rozdává, když jsou veřejné rozpočty v děsivém stavu. Ta druhá parta bude sice také dost hlasitá, ale početně určitě slabší než ta první, byť zrovna pro tuto vládu zcela klíčová.

Opozice i četní „experti“ budou dál vykládat, že se měly zastropovat ceny nebo zrušit DPH a dávno znárodnit ČEZ atd. Jiné země leccos z toho činí, ale o smysluplnosti lze pochybovat, protože to stojí spoustu peněz, pro které vlády sáhnou hluboko do kapsy a někdy narazí na dno.

Česko má samozřejmě ještě jistý prostor pro další dluh, ale ten přibude tak jako tak, i když nebudou zaváděny další výdajové programy, protože řádění minulé vlády založilo dlouhodobý trend zadlužování, které seškrtat jen tak snadno nejde.

Tato zkouška bude prostě bolet a vláda to bude mít těžké. Kdybychom dali na recepty vlády předchozí, možná by to bylo chvíli snazší. Ale pak bychom si zcela nepochybně zopakovali nedávnou řeckou historii.