Na exekuce doplácejí i zaměstnavatelé. Stát na ně přehodil řadu povinností.
Pavla by práci neměnila. Ne kvůli pandemii nebo nejistým vyhlídkám. Jde o to, že Pavla (redakce zná její pravé jméno, ale rozhodla se je nezveřejnit) má ráda svého zaměstnavatele a jakákoliv změna by pro ni znamenala riziko. Posledních osm let totiž žije s exekucemi. Kolik jich má, kolik přesně dluží a komu, netuší. Pár dluhů jí naskákalo z „mladistvé nerozvážnosti“, další nasekal bývalý manžel. V jednu chvíli ztratila přehled a od té doby už to neřešila. Na exekuce jí zaměstnavatel strhává necelých pět tisíc měsíčně, oficiálně bere nezabavitelné minimum, ze kterého by nevyžila ani náhodou. Další peníze jí dává šéf na ruku. Dohodli se tak už, když u nich v účtárně přistála první exekuce. V průběhu těch let jí dala účetní párkrát vědět, že nějakou exekuci už splatila a začíná platit další. Z nepovedeného manželství se Pavla oklepala, našla si přítele a teď se rozhodla, že by s tím chtěla něco udělat. Přemýšlí o insolvenci. Začne tím, že půjde za účetní a za šéfem.
Kdo to ví?
Pavla patří k 60 procentům zaměstnanců, kteří by v tomto ohledu uvítali, pokud by jim firma zprostředkovala právní a dluhové poradenství. Až přijde na „mzdovku“, patrně zjistí, že účetní má o jejích finančních problémech daleko větší přehled než ona sama. A až se dozví, kolik času jejím exekucím musí věnovat, bude sama překvapená. Zaměstnavatelé jsou totiž třetí stranou, na kterou stát přehodil řešení předlužených občanů. A těch povinností mají celkem dost, přitom se o jejich exekuční zátěži příliš nemluví.
Obzvláště v posledních letech, kdy v některých profesích brali každého, kdo měl ruce a nohy, se prostě firmy s exekucemi naučily žít. A není divu, z průzkumu společnosti LMC, která provozuje portály jobs.cz a práce.cz, vyplynulo, že se s exekucí setkal každý devátý zaměstnanec. Alespoň jednu exekuci má u nás podle evidence Exekutorské komory přes 757 tisíc lidí.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot