Trosečnické ostrovy

Na Kanárských ostrovech má Puerto de Mogán přezdívku „španělské Benátky“. Je to sice jen nálepka, kterou vymyslely cestovní kanceláře, ale funguje dobře. V úzkých ulicích se obvykle tísní neprostupné davy lidí, přeplněná bývá i uměle vytvořená pláž s navezeným pískem a vlnolamem. Místo v dobré restauraci abyste rezervovali dva dny dopředu. To všechno teď přestalo platit. Ani není třeba číst tabulky za zavřenými okny obchodů a restaurací, aby člověk poznal důvod. Je to jeden z mnoha příkladů, kam se s pandemií koronaviru propadly turistické ráje.

Města duchů

Miguel pracoval po většinu života jako řidič taxíku. Měl tři auta, která při odchodu do důchodu rozdal svým třem dětem. Tento mohutný chlap sedí na skládací židli a opaluje se na pláži v Puertu de Mogán. Jezdí sem pravidelně z hlavního města Las Palmas, protože je tu o něco tepleji a v moři nejsou vlny. Navíc je to kousek. Mercedes, který řídí jeho manželka, sem jede tři čtvrtě hodiny po dálnici. „Já už řídit nemůžu,“ ukazuje na oči schované za slunečními brýlemi a zkouší si vzpomenout na místa, která zná z návštěvy Československa. Praha, Karlovy Vary. „Je to špatné. Takhle to tady za celý život neznám,“ ukazuje na srovnanou armádu prázdných lehátek. „Šlo to postupně. Deset dvacet procent turistů pryč. Teď bych řekl, že je to tak osmdesát. Ani Španělé sem nemůžou jednoduše přijet,“ vypráví.

Stačí se projít po nevelkém městě, aby bylo jasné, o čem je řeč. V přístavu je zhruba polovina restaurací zavřených a přilehlé domy, které evokují staré časy, ale slouží prakticky jen jako byty pro turisty, jsou prázdné. Stejně tak neotevřely obchody s cetkami. Na hlavní pláži je sice většina restaurací s výhledem na moře otevřená, ale hostů v nich sedí pomálu. Naháněči marně podstrkují hrstce turistů navštívenky se slevami. Malou klientelu tvoří zejména spokojení naočkovaní britští senioři, Němci, slyšet je občas i polština, ruština a čeština.