Andrej Babiš se nevzdal poslaneckého mandátu a neodešel z politiky, jak si naivně představovali mnozí nadšení bojovníci se zlem po triumfálním vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí na Pražském hradě. Uvolnil si ruce a chystá se na další volby. Lidí, kterým se zdá, že vývoj země jde špatným směrem, evidentně neubylo. A vůbec se nám ta politická atmosféra nijak zvlášť neprojasnila.

Vládu čeká kousání do kyselého jablka v podobě nějaké fiskální reformy, která by citelně stáhla strukturální deficit a která nutně bude dost lidí bolet. A nový prezident také nezačal nejlépe, což mu zatím většina médií v úlevě z konce Miloše Zemana celkem toleruje. Což neznamená, že to tolerují také voliči. Obzvláště ti poražení.

Trochu aktivistické telefonáty s tchajwanskou prezidentkou až tak moc nevadí, ale jsou zde horší přešlapy. Například řeči o trestním stíhání v prezidentské kanceláři jsou dost nepatřičné. Dělo se tam mnohé. Zejména hodně nestandardní skartování dokumentů kolem vrbětické kauzy smrdí, včetně toho, jak byla věc zametena pod koberec a shozena na obyčejné úředníky.

Ale i nemalá část jeho voličů by se ráda dočkala standardního chování prezidenta, který nemá potřebu figurovat každý den v televizním zpravodajství a na hlavních stranách zpravodajských webů.

Vyšetřit, pak oznámit

Dokud nový prezident nesedí na Hradě a nemá žádné důkazy, kterými by svá obvinění doložil, měl by mlčet, protože jinak to vypadá dost jako pomstychtivá úlitba vlastním ultrafans. Stejně jako útok na hradního protokoláře Kruliše v případě jeho možného nástupu do ČNB. Generál Pavel bude mít dost času, aby vše důkladně prošetřil a vyvodil odpovídající důsledky. A teprve pak něco oznamoval světu.

Nedůvěra k hradní ochrance, a zejména k jejímu veliteli? Těžko se jí divit a generál má v tomto směru jistě dobré zdroje informací, ale opět záležitost, kterou není třeba řešit veřejně, jako bych chtěl předvádět vymetání Augiášova chléva v přímém přenosu. Trocha noblesy a elegance by neškodila.

Jak to vlastně bude?

Prezident by si měl být vědom, že tím přitahuje pozornost k vlastním lidem a k tomu, že i on sám mohl v personální politice sáhnout vedle. O nové kanc­léřce toho moc nevíme. Vypadá to, že nikde ve své kariéře nezanechala nějak veřejností registrovanou zvlášť viditelnou stopu, což může být jak dobré, tak zlé znamení.

Zřetelně špatně ale je, když „přítel po boku“, exdiplomat Kolář, který nemá hrát na Hradě žádnou roli, rozdává po tuzemských i zahraničních médiích rozumy o směřování zahraniční politiky hlavy státu. Proč vlastně není v hradním týmu, když k tomu má nepochybnou kvalifikaci i schopnosti a Petr Pavel mu zjevně důvěřuje? Protože jinde si vydělá víc? To u nezaujatého pozorovatele nepochybně vyvolává pochybnosti, jak to vlastně bude doopravdy.

Země přitom potřebuje především zlepšit náladu před zkouškami, které musí nevyhnutelně v příštích dvou letech absolvovat. Střídmě a racionálně se chovající prezident neprohlubující střety s těmi, kteří aktuálně prohrávají, by k tomu mohl přispět.