Zařízení ve Finlayho institutu je zastaralé, ale kubánští vakcinologové jsou zvyklí improvizovat. Vždyť si v těžkých podmínkách, ve kterých je drží komunistický režim a šedesátileté americké embargo, dokázali vyrobit devět z dvanácti povinných očkování, kterými očkují děti na „ostrově svobody“. Tyto zkušenosti se jim nyní hodily při pandemii. Do třetí fáze testování (tedy k mnoha tisícům lidských dobrovolníků) posílají proticovidovou látku Suverenita 2, kterou se chce komunistické zdravotnictví vyrovnat farmaceutickým gigantům světových mocností.

Koronavirus versus Suverenita 2

Kubánský režim, který nezvládá zajistit pro znárodněnou maloobchodní síť dodávky rýže, masa, fazolí a dalších základních potravin, dokázal v roce 2020 oproti jiným státům na západní polokouli udržet koronavirus pod kontrolou. Stačí ho srovnat s kulturně a klimaticky blízkou a zhruba stejně lidnatou Dominikánskou republikou. K poslední březnové neděli měli na Kubě 72,5 tisíce případů covidu a 415 obětí, u karibských sousedů to bylo 252 tisíc případů a 3304 mrtvých. A veskrze tragické zápolení s pandemií například v USA, Brazílii či Mexiku vypadá při pohledu z Havany jako pinožení na jiné planetě.

Kuba byla rychlá v zavření hranic, byť její ekonomika je z velké části závislá na turistickém ruchu a kvůli jeho kolapsu v důsledku globálních protikoronavirových opatření také loni poklesla o 11 procent. Diktatura to má snazší s uvalováním karantén, zavíráním restaurací nebo nařizováním nočního zákazu vycházení, protože šest desetiletí tyranizované obyvatelstvo je zvyklé poslouchat. A také proto, že stát i bez covidu běžně monitoruje pohyb osob. Na druhé straně Kuba dlouhodobě nedokázala zabránit koncentracím lidí – už jen proto, že na nákupy těch nejdůležitějších položek spotřebního koše se lidé musejí stavět do dlouhých front.

Je samozřejmě otázka, nakolik můžeme věřit statistikám zveřejňovaným diktaturou, ale na rozdíl od okolních zemí z ostrova nepřicházely žádné zprávy o přeplněných nemocnicích. Nicméně časy, kdy byla Kuba „best in covid“ na západní polokouli, jsou zjevně minulostí. Za prvních devadesát dní letošního roku zaznamenala pětkrát víc případů než za celý rok 2020.

Vláda prezidenta Miguela Díaze-Canela ani nezkoušela shánět vakcínu v zahraničí, protože jí to (podobně jako třeba Íránu nebo Venezuele) komplikují mezinárodní sankce. Vsadila na vlastní mozky, a právě když se situace začala zhoršovat a když se na ostrově objevuje kolem tisícovky nových případů denně, jako na zavolanou přichází Suverenita 2.

Kuba ji sice pouští teprve do třetí fáze testů, ale režim, který občané budou těžko žalovat, si je tak jistý její kvalitou, že (podobně jako v Rusku) neotálí. Hned s ní začal očkovat zdravotnický personál. Pokud vše poběží dobře, měla by být dvoudávková Suverenita 2 prozkoušena do konce června a od půli roku by na řadu přišel zbytek obyvatelstva. Do Vánoc by vakcínu mohla dostat celá dospělá populace 11milionového ostrova.

Kromě Kuby se testuje rovněž v Íránu a ve Venezuele. Zájem by mělo i Mexiko nebo třeba Jamajka. Z Havany už slibují, že po proočkování vlastní populace nabídnou látku levně i dalším státům rozvojového světa – i proto, že ke skladování stačí obyčejná lednička.

Spása pro rozvojový svět to nebude. I ty nejoptimističtější odhady hovoří o 100 milionech dávek, na které má Kuba výrobní kapacity. Což při nutnosti dvou vpichů v rozmezí zhruba měsíce znamená pouze 50 milionů očkovaných osob. Nicméně i to by znamenalo pro Castrovy pohrobky ohromný propagandistický úspěch.

Reklama na karibský komunismus

Suverenita 2 není jediná vakcína kubánské výroby. Do třetí fáze testování vstupuje také Abdala z jiného centra na vývoj léčiv. V závěsu jsou Suverenita 1 a také Mandisa, která by se měla aplikovat jako sprej do nosu. Ze všech názvů čiší národní hrdost. K Suverenitám není potřeba nic dodávat, Abdala připomíná báseň hrdiny boje za nezávislost Josého Martího a Mandisa odkazuje na guerillovou válku proti španělským kolonialistům na konci 19. století.

Kuba svou farmaceutickou inovativností dýchá na záda firmám v nejvyspělejších koutech planety, kde mohly státy pro urychlený vývoj farmafirmám poskytnout nesrovnatelně větší finanční injekce. Kubánci také očividně předběhli jiné státy rozvojového světa, jež se pokusily vytvořit vlastní vakcínu. Například Brazílie, která má na výrobu vakcíny kvalitní personální základnu i vybavení, teprve na konci března oznámila, že látku posílá po pokusech na zvířatech k prvním testům na lidských dobrovolnících.

Je to zázrak? Vůbec ne. Kubánským vakcínám zatím chybí expertní oponentura, kterou by musely projít, kdyby se o nich mělo psát v renomovaných odborných časopisech, zahraniční odborníci jsou proto v jejich hodnocení pochopitelně opatrní, ale ne skeptičtí. Vědí, že v tomto oboru je Kuba – částečně z donucení – na globální špičce.

Pro Fidela Castra od počátku jeho vlády znamenala medicína propagandistickou zbraň, kterou své malé zemi vylepšoval renomé. A funguje to tak dosud. Režim posílal a posílá své lékaře do celého světa, aby předvedl, že i chudá republika může solidárně pomoci potřebným. V Latinské Americe si největší slávu vydobyli oftalmologové, kteří zdarma prováděli pro chudé jednoduché zákroky jako odstranění šedého zákalu. V Africe jste kubánské bílé pláště mohli vidět v první linii v boji proti ebole. Loni na jaře zase pomáhali v Itálii sužované koronavirem, kam tehdy spojenecké a mnohem bohatší Česko odmítlo poslat své doktory a sestry.

Slunce, pláže, rum a vakcína

Vousatý comandante, který péči o zdraví národa používal jako obhajobu své autokracie ve srovnání s nefunkční anebo finančně nedostupnou péčí jinde v Latinské Americe, šikovně využil toho, že medicína byla na Kubě na velmi vysoké úrovni už v době, kdy mu vousy ještě ani nerašily. Už v předválečných letech jezdili do jeho vlasti Američané, kteří návštěvy pláží, barů, kasin a nevěstinců spojili s levným a kvalitním ošetřením.

Farmaceutický průmysl měl na Kubě dlouhou tradici. Symbolické je, že Carlos Juan Finlay, po kterém nese jméno institut vyrábějící vakcíny Suverenita 1 a 2, byl světoznámý kubánský expert. Proslavil se především tím, že před 140 lety přišel na to, že žlutou zimnici přenášejí samičky komárů druhu Aedes aegypti. Ale za skutečný boom kubánské medicíny mohla paradoxně americká blokáda, která donutila diktaturu v této oblasti k samostatnosti. Dnes jí to přineslo ovoce. I když se zase může stát, že Kubánci budou mít očkovací látku, ale horko těžko budou shánět injekční jehly k její aplikaci.

Ostrov svobody si momentálně prochází těžkými časy, které začaly ještě před pandemií, když americký prezident Donald Trump zmrazil opatrné oživování hospodářských vztahů, které zahájil jeho předchůdce Barack Obama. Navíc už se tolik nedá spoléhat na krachující Venezuelu, která v rámci bratrské pomoci dříve zahrnovala karibské soudruhy ropou.

Současná krize bývá srovnávána s 90. lety, kdy se Kuba dostala do potíží kvůli rozpadu Sovětského svazu, který přestal za přemrštěné ceny vykupovat tamní cukr. Ve snaze najít cestu z dnešních ekonomických potíží ruší Havana režim dvou měn (jedna pro turisty, druhá pro místní obchodní výměnu), který na ostrově fungoval 26 let.

K tomu se na duben chystá dokončení generační výměny u moci. Téměř devadesátiletý Raúl Castro, který převzal po charismatickém bratrovi vedení komunistické strany v roce 2011, by měl po republice předat prezidentovi Miguelu Díazi-Canelovi i komunistickou partaj. Suverenita 2, která přitahuje zahraniční pozornost, je pro Castra takový pěkný dárek národu na rozloučenou. A jistě poslouží jako propagandistický nástroj, kterým režim zavře ústa všem, kdo poukazují na to, že se země hospodářsky trápí.

A malý dodatek: Kdyby snad někdo zatoužil po vakcínové dovolené (a chtěl ještě větší exotiku než ruský Sputnik), bude moct zanedlouho vyrazit do Havany. Kubánský režim se totiž chystá nabízet Suverenitu 2, případně i další vakcíny, zahraničním turistům, kteří na ostrov přijedou na delší dovolenou. Tradiční spojení pláží, nevěstinců a medicíny prostě funguje i v 21. století.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.