Hrubá fakta známe již téměř šest let. 17. července roku 2014 vzlétl linkový boeing 777 z amsterdamského letiště se 298 lidmi na palubě a úmyslem přistát v malajsijském Kuala Lumpuru. Když se však přiblížil na 50 kilometrů k ukrajinsko-ruské hranici, přestal komunikovat. Později se ukázalo, že ztratil spojení, protože vybuchl. O několik desítek vteřin později dopadly zhruba o deset kilometrů dál, u vesnice Hrabove nedaleko Doněcka, jeho trosky. Nikdo na palubě nepřežil. 

Od počátku vyšetřování příčin neštěstí byli podezřelí Rusové. Ukrajinský Krym anektovali v březnu a od té doby vojáci jejich zvláštních jednotek Specnaz postupně decimovali východ Ukrajiny, především okolí měst Doněck, Luhansk a Cherson. Že to nebyla oficiální operace (ruští vojáci za účelem utajení nosili uniformy bez identifikačních znaků a prezident Vladimir Putin zprvu jejich přítomnost popíral), je vedlejší.

Ukrajinská vláda se bránila, mimo jiné letecky. Rusové odpovídali sofistikovaně, například protiletadlovými raketami Buk. Jedna taková zasáhla i MH17. Vyšetřovatelé se domnívali, že mohlo jít o omyl, že Rusové a jejich separatističtí spojenci mohli letadlo sestřelit, protože si je spletli s ukrajinským vojenským strojem.

Jaká raketa? My nic

Dokázat to bylo obtížnější. Rusové zapírali od začátku do konce, ať už to dávalo smysl, nebo ne. Řekli, že přijmou výsledky vyšetřovacího týmu JIT pouze v případě, že budou jeho součástí. Putin mnohokrát zopakoval, že s incidentem nemá jeho země nic společného. Když vyšlo najevo, že raketa, jež letadlo sestřelila, patřila 53. brigádě ruské armády, předstírala Moskva akutní nedoslýchavost.

Najít přímý důkaz o ruské roli v incidentu však nebylo jednoduché. Průlom nastal v listopadu loňského roku, kdy JIT oznámil, že rozšiřuje působnost svého šetření „tak, aby zahrnovalo jednotlivce uvnitř ruské vojenské a správní hierarchie“. Myslíme si, že umíme dokázat, že to nařídil Putin, a pořádně se na to podíváme, zní překlad do češtiny.

Daniel Deyl

Onen průlom umožnily desítky telefonních hovorů, jež ukrajinské tajné služby zachytily a předaly týmu JIT, jenž je částečně dešifroval. Obsah celkem třiadvaceti takových hovorů od té doby také zveřejnil.

Hovory vedli přední představitelé separatistické Doněcké lidové republiky (uznávají ji jen dvě ruské okupační enklávy – Luhanská republika na Ukrajině a Jižní Osetie v Gruzii – a český komunista Zdeněk Ondráček) se špičkami tajné služby FSB. Týmu JIT (a serveru bellingcat.com, jenž se takovými věcmi zabývá) se podařilo mezi nimi identifikovat klíčovou osobu a letitá podezření potvrdit.

O dva muže pod Putinem

Z prohlášení, jejž vydal JIT tento týden, plyne, že útok na tři stovky civilistů deset kilometrů nad zemí vedl generál FSB Andrej Ivanovič Burlaka. V jednom ze zachycených hovorů organizuje přesun zmíněné rakety Buk, jež byla k sestřelení použita, ze sídla 53. protiletadlové brigády u Kurska do Doněcké oblasti.

Generálplukovník Burlaka je dosud největší rybou, jež uvízla v síti vyšetřování týmu JIT. Má funkci prvního zástupce velitele pohraniční služby a velitele operací; korporátní terminologií řečeno je COO čili výkonný ředitel.

Jeho nadřízený, generál Vladimir Kulišov, šéfuje pohraniční službě a zároveň je prvním náměstkem ředitele celé FSB. Tím je Alexandr Bortnikov, člen Putinovy leningradské kliky a jeden z nejmocnějších představitelů ostrých hochů z prezidentova okolí, tzv. siloviků. Výsledky své práce skládá přímo prezidentovi. 

Základní otázka, jestli Rusové a jejich ukrajinští spojenci sestřelili civilní letadlo vědomě, nebo omylem, však zůstává dosud nezodpovězena.