Debata o mobilitě v České republice se v posledních měsících smrskla především na twitterové přestřelky dvou táborů – příznivci elektromobility píší o nezvratnosti nástupu této technologie a „petrolheads“ si z nich dělají srandu. A naopak. Ale, slovy Forresta Gumpa, „to je tak všechno“. Na poslední schůzi Poslanecké sněmovny jsme přitom byli svědky vcelku zajímavé debaty o budoucnosti trhu pohonných hmot v České republice na dvou případových stu diích. Debata bohužel ukázala, že v tomto odvětví chybí koncepce, systematická práce i detailní vhled zákonodárců do problému.

Jen ne byznys pro Babiše

Debata ve Sněmovně se mediálně „smrskla“ na politicky vyhrocenou diskusi o návrhu poslance Pustějovského (ANO, zároveň působí v představenstvu společnosti Deza z koncernu Agrofert), aby se v České republice uzákonil dvojnásobný podíl přimíchávání biosložky do benzinu.

Mimochodem, průkaznější příklad dobývání renty pro soukromý podnik skrze legislativu asi budeme hledat těžko, i proto byl tento nápad nekompromisně smeten ze stolu. Zdražení benzinu až o dvě koruny na litr a potenciální lukrativní byznys pro premiérem (ne)vlastněný koncern představovaly pro politiky pár měsíců před volbami snadné rozhodování.

Právě tento aspekt převládl u druhého zajímavého bodu, a sice u návrhu poslance Pávka (STAN), aby státní podnik Čepro, který spravuje státní rezervy pohonných hmot, přišel o výjimku přimíchávání zákonem stanovených minimálních podílů biopaliv do pohonných hmot. Zatímco ostatní dodavatelé mají povinnost přimíchávat do objemu uvedeného na trh v kalendářním roce minimálně šest procent biopaliv u motorové nafty a 4,1 procenta u benzinu, Čepro díky výjimce vztahující se na povinnou obměnu pohonných hmot ve státních zásobách toto činit nemusí.

Díky tomu skrze vlastní síť čítající přes 200 čerpacích stanic EuroOil uvede ročně na trh zhruba 420 milionů litrů nafty a 174 milionů litrů benzinu s nákladovou úsporou cca 600 milionů korun oproti konkurenci. Jelikož by ale náprava výjimkou pokřiveného trhu opět znamenala potenciální zvýšení byznysu pro koncern Agrofert, misky vah převážily k pokračujícímu narušení hospodářské soutěže v konkurenci čerpacích stanic.

Pro jednu z nejhustších sítí čerpacích stanic v Evropě je to jen malý dílek do skládačky výzev, který musí řešit, a navíc ne všechny mají tu smůlu, že mají EuroOil ve spádové oblasti. Ale ukazuje to na daleko zajímavější věc: na neochotu politiků systematicky se zabývat problematikou trhu s pohonnými hmotami a mobilitou obecně. A to se nám může dost brzy vymstít.

Výpadek daní

Downsizing motorů (snižování objemu a spotřeby) v kombinaci s nástupem alternativních paliv a motorů snižuje poptávku po pohonných hmotách, čímž klesá i výběr spotřební daně. S ním, negativně, řádně zahýbalo i snížení spotřební daně na naftu o korunu na litr od letošního roku. Slibovaný efekt vyšší poptávky, který nižší sazbu převrátí do červené nuly nebo černých čísel, se zatím ani zdaleka nedostavil. Do Státního fondu dopravní infrastruktury, který inkasuje 9,1 procenta výnosů spotřební daně z minerálních olejů, tak míří a bude mířit čím dál méně peněz.

Brzy tak budeme muset začít řešit palčivé otázky, jako například z čeho budeme financovat výstavbu a opravy silnic, z čeho bude financována výstavba infrastruktury na elektromobilitu nebo jak na jedné straně dotovat prodeje elektromobilů a na straně druhé tyto začít zdaňovat kvůli chybějícím zdrojům na infrastrukturu.

To všechno budeme muset řešit, pokud EU (nebo jednotlivé členské země v podobě exitů z EU) nezařadí klimatickou zpátečku. Kdybyste se mě ptali před dvěma lety, byl bych skeptický. Nyní si myslím, že to nelze úplně vyloučit. Proč?

Právě proto, že debatě o budoucnosti mobility chybí systematická práce založená na odborných analýzách a konsenzuální debatě mezi experty, ale i s veřejností. Zatím v ní převládají vášně, populismus a politikaření. To pro efektivní rozhodování není nejlepší koktejl.

Autor je ekonom a vysokoškolský pedagog, pracuje jako ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA).

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.