Válka na Ukrajině se pro Rusko nevyvíjí dobře. Ztráty mužů i techniky narůstají, k 28. květnu bylo podle ukrajinské armády zabito přes třicet tisíc vojáků. Spouštěčem kritických hlasů dosud loajálních Rusů byl zpackaný útok u Bilohorivky, při kterém byly zničeny desítky ruských tanků, obrněných vozů a zabito pět stovek vojáků, když se opakovaně snažili překonat řeku Severní Doněc. 

S tím, jak Kreml mlží ohledně ruských ztrát, roste také nespokojenost mezi příbuznými vojáků, kteří se z Ukrajiny nevrátili. Jejich blízcí nemají informace, co se s nimi stalo. „Od začátku války se na svou vládu už dívám jinak,“ uvedla pro deník The Guardian Taťána Efremenková, jejíž syn Nikita byl nováčkem na křižníku Moskva, který potopili Ukrajinci. Vedení Ruska ale tvrdí, že šlo o nehodu s následným požárem. Syna stále nemůže najít ani po měsíci od incidentu. Chtěla by říci řadu peprných slov o osazenstvu Kremlu a Dumy, obává se ale, že by skončila ve vězení.

Ruská armáda také často nechává padlé na bojištích, aby nemusela přiznat vysoké ztráty. Kyjev tvrdí, že se na území Ukrajiny nacházejí ostatky tisíců ruských vojáků, které nikdo oficiálně nechce. V reakci na zbytečné ztráty u Bilohorivky začali ztrácet víru ve vedení země i bývalí vojáci. 

Jméno „vojenského génia“

„Dokud nebudeme znát jméno ‚vojenského génia‘, který postavil taktický prapor u řeky, a nebude se za to veřejně zodpovídat, pak v armádě nikdy nebudou reformy,“ napsal ruský bloger a bývalý voják pod pseudonymem Vladlen Tatarzky, jehož na Telegramu sleduje přes 300 tisíc lidí. V obecné rovině je ale podporovatelem ruské války. „Jak si nevzpomenout na soudruha Stalina, který se i přes složitou vojenskou situaci nebál přijímat těžká personální rozhodnutí,“ poukázal na svůj velký vzor.

Vedoucí oddělení pro Eurasii z Institutu pro zahraniční politiku Rob Lee, jenž mapuje ruský odpor k probíhající válce, dodal, že ruští blogeři tři měsíce od začátku konfliktu stále častěji projevují zlost a frustraci nad chybami velení. Ve státní televizi dokonce na neschopnost Ruska poukázal i bývalý plukovník Michail Chodarjonok. Kromě ruské propagandy kritizoval i geopolitickou izolaci Kremlu, jež kontrastuje s podporou Západu ukrajinské straně. 

Igor Girkin (známý též jako Igor Strelkov), bývalý vojenský velitel Doněcké lidové republiky v roce 2014, opakovaně kritizuje vedení ruské armády, že není schopna nepřítele ani v omezeném měřítku porazit v pozemním konfliktu a očekává dlouhotrvající válku. 

Ruské úřady oficiálně stále popírají větší neúspěchy na frontě. Měsíc po potopení Moskvy námořnictvo oficiálně přiznalo smrt pouze jednoho námořníka. Dalších 27 mužů je „nezvěstných“. Rodiny námořníků ale tvrdí, že obětí bude mnohem víc, okolo dvou stovek. Navíc nemají žádné zprávy o tom, co se s jejich syny nebo manžely stalo. 

Úřady tají informace

Efremenková tvrdí, že ruská armáda po ní chtěla, aby podepsala dokument, ve kterém souhlasí s tím, že její syn zemřel. Pak by měla nárok na odškodnění. Stejný dokument měli dostat i rodiče ostatních branců, kteří na křižníku sloužili. Sama je v kontaktu s příbuznými dalších osmi desítek námořníků, kteří nemají žádné informace o tom, co se s jejich syny stalo. Úřady jim zakazují, aby o své ztrátě hovořili s médii nebo na veřejnosti. 

Západní tajné služby poukazují na to, že se vedení války na Ukrajině až do úrovně plukovníka věnuje i sám prezident Putin. To ale podle vojenských odborníků a historiků spíše připomíná paralelu s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem, který do posledních dnů války odmítal uvěřit svým generálům, že německé jednotky musí během ofenzivy na východní frontě ustupovat, aby zamezily drtivým ztrátám.

Bývalý britský brigádní generál Ben Barry, jenž je expertem na vedení pozemní války na Mezinárodním institutu strategických studií, tvrdí, že prezident země má mít lepší věci na práci než dělat vojenská rozhodnutí na úrovni pluků nebo brigád. 

Rusko zveřejnilo poprvé a naposledy své údaje o ztrátách na konci března, kdy přiznalo zabití 1351 ruských vojáků. V pozdějších vyjádřeních Kreml pouze hovořil o významných ztrátách bez podrobnějších čísel. Západní analytici odhadují, že faktický počet zabitých vojáků je až dvacetkrát vyšší.

Matky vojáků z Luhanské oblasti, ze které byli násilně odvedeni branci, si stěžují rovněž na to, že jejich synové šli na frontu jen s lehkými neprůstřelnými vestami a opakovacími puškami Mosin-Nagant, jež se začaly vyrábět před první světovou válkou. „Čelí tankům a jediné, co měli, byly pistole,“ řekla jedna z žen s tím, že nově utvořené jednotky utrpěly značné ztráty.