Není to tak dávno, kdy by výsledek hospodaření českého eráru za letošní první tři měsíce způsobil pozdvižení, i pokud by stejný schodek ministr financí oznámil za celý rok. Sekera za více než 166 miliard je děsivá, skoro trojnásobná oproti stejnému období roku 2022.

Pokud bychom protáhli čísla o vývoji státního rozpočtu za první čtvrtletí do zbytku roku, chytaly by se pak slabší povahy za hlavu a setrvaly v hluboké depresi. Jak ale praví stařičké moudro finančníků, po prvním kvartálu ještě není nutné stahovat rozpočtové kalhoty – ke státnímu závěrečnému účtu je ještě daleko.

Meziroční zhoršení deficitu o 107 miliard má jasně pojmenovatelné důvody. Naštěstí ne všechny z nich mají dlouhou dohru a povlečou se s námi do budoucnosti.

Lze například doufat, že klesající ceny energií se propíšou do poklesu požadavků na kompenzace ze státního rozpočtu. Také rozpočtové příjmy v následujících měsících pojedou na vlně lepšího inkasa. Míra zisku v podnicích mimo finanční sektor si za loňský rok udržela s 46,1 procenta velmi solidní úroveň, a to i v mezinárodním srovnání – průměr EU činí zhruba čtyřicet procent.

Nepotvrdily se černě rýsované scénáře zástupců průmyslníků, které průmyslu věštily zhroucení, pokud nedostane nevratnou výpomoc s cenami energií. Zemědělští podnikatelé zase potvrdili svoji téměř zázračnou schopnost přivolávat mimořádné zisky usedavým naříkáním na špatné ekonomické podmínky. V jejich případě se podle předběžných údajů zisk meziročně zvýšil o 147 procent na 22 miliard korun.

Špatnou zprávou pro ministra financí naopak je, že banky zklamaly a očekávaný výnos z windfall tax nebude ani na polovině toho, co loni v létě spočetla Národní rozpočtová rada. Jediný, kdo odnese do rozpočtu ranec, bude státem kontrolovaná energetická společnost ČEZ.

Další problémy českého eráru už jsou ale dlouhodobějšího charakteru: kořeny mají v minulých letech a jen tak, samy od sebe, na rozdíl od kompenzací za drahé energie nevymizí.

Jako téměř každou vyspělou ekonomiku nás tíží stárnutí populace. Základní problém českého důchodového systému je jasný: chtělo by to více poplatníků. Vůbec v tom ale nepomůže, když vláda zvýší „rodičák“. To by asi bylo možné tam, kde by pracovní pozice byla z hlediska potřebné kvalifikace statická, sociální a příjmové vzlínání v pracovních týmech nulové, stejně jako kariérní postup.

Jan Němec

Skoro ve všech myslitelných pozicích, které jsou alespoň o pár příček nad dnem kvalifikačního žebříčku, nemůže rodičovská nikdy kompenzovat finanční ztrátu. Naše celosvětově unikátní délka rodičovské dovolené je tak nikoli výdobytkem, ale mimořádně hloupým sociálním inženýrstvím.

Nikdy není pozdě

I kdyby nakonec všechno dopadlo přesně tak, jak ministerstvo financí předpokládalo ve svém Fiskálním výhledu z listopadu loňského roku, zůstane výsledek hospodaření státního rozpočtu s více než čtyřprocentním schodkem v letošním roce na nepřijatelně vysoké úrovni. Otázkou je, co bude dál. Jaké možnosti dnešní vláda má?

Z politického hlediska by měla začít u výdajů, které možná nemají nominálně vysokou hodnotu, ale značnou symboliku. Je nepopiratelné, že počet lidí placených z veřejných rozpočtů v širším slova smyslu se za poslední desetiletí podstatně zvýšil a že nedovedeme občanstvu vysvětlit, kde je ta „hodnota za peníze“. Jak se vlastně dnes měří produktivita ve státní správě? A k čemu je digitalizace, když ne ke zvýšení produktivity, ergo poklesu počtu lidí, kteří systém obsluhují?

Nezbytné je také projít seznamy všech příjemců dotací a porovnat jejich výsledky oproti „benchmarku“, tedy těm, kteří se soustřeďují na svůj byznys. Jen tak se dozvíme, co se stalo se zaměstnaností, mzdami, přidanou hodnotou a rentabilitou kapitálu u těch, kteří dotace čerpají.

Další doporučení přinášejí mezinárodní organizace, naposledy například OECD. Co českému ministru financí radí? Jde o obvyklé, pořád dokola opakované věci. Jeden z hlavních receptů zní ulevit na sociálním pojištění a vykompenzovat to progresí v dani z příjmů fyzických osob, případně v navýšení majetkových a environmentálních daní.

Naprostou trvalkou jsou při snahách o dosažení lepší udržitelnosti veřejných financí rady na opatření, která zvýší míru ekonomické participace. V našem případě jde zejména o ženy a lidi ve vyšším věku.