Pamatuji konec Státní banky československé jako „monobanky“ a oddělení jejích „komerčních“ aktivit do Komerční banky a IPB od 1. ledna 1990. Pamatuji na „přerozdělovací“ úvěry od tehdejší České státní spořitelny, která měla skoro všechna depozita obyvatelstva, a KB a IPB měly firemní úvěry, jež potřebovaly financovat. A co teprve nově vznikající banky, jež měly sice velké cíle, ale malý kapitál, a ještě nižší odbornou způsobilost „bankéřů“. Ale i v téhle dlouhé paměti je nápad se „státní komerční bankou” opravdu mimořádná hloupost.

V Česku aktivně působí 47 bank a poboček zahraničních bank, což je zpravidla na většině segmentů trhu dost na to, aby se řezaly o tržní podíl jako koně. Bilanční suma bankovního sektoru Česka dosáhla na konci února 2021 hodnoty 8 734 miliard korun. Dominantní položkou aktivní strany bilance jsou úvěry poskytnuté rezidentům. Jejich objem představoval 6 261 miliard. Objem vkladů rezidentů, jenž tvoří nejvýznamnější položku pasiv bankovního sektoru, činil 5 600 miliard. Tolik statistika České národní banky.

Nedávno tragicky zesnulý Petr Kellner, a že to byl člověk disponující prostřednictvím skupiny PPF ohromnými zdroji, jimiž byl schopen podepřít své strategické záměry, se o výraznější proniknutí do bankovního sektoru snažil opakovaně. Ale teprve dosud nedokončený projekt spojení jeho Air Bank s Monetou by mohl přiřknout skupině PPF na tomhle trhu roli hráče schopného výrazně zamávat s poměry.

Teď předseda KSČM Vojtěch Filip přichází s velkou ideou, že „komerční banka v rukou státu by tlačila konkurenčním způsobem na zahraniční vlastníky bank, kteří v České republice operují“. Není to legrační, že vytvoříte ze státní vůle konkurenci, která přeskupí ty biliony korun na straně úvěrů a jejich protiváhu na straně vkladů takovým způsobem, že z toho vyjde efektivní konkurenční tlak?

Předvolební chytáky nejsou zpravidla výplody nejbystřejších jiter lidstva, ale přece jen... Obyvatelstvo statisticky zajímají nejvíce úvěry na bydlení, jež představují 77 procent celého úvěrového portfolia, které jde za domácnostmi. Hypoteční trh je mimo jakoukoli pochybnost ten, který je v českém bankovnictví opravdu vysoce konkurenční – sazby u hypoték s pěti nebo desetiletou fixací si porovnejte s výnosy státních dluhopisů se stejnou splatností, což je při plné státní garanci cena peněz, za něž by se taková státní komerční banka mohla financovat, levných depozit od domácností a podniků na startu své činnosti nemaje.

Rozdíl je tak nízký, že by se z toho taková banka neuživila a musela by být dotována, zvlášť kdyby chtěla získat nějaký podstatnější podíl na trhu. Kdo asi by tu dotaci zprostředkovaně zaplatil, když ne daňový poplatník, který hypotéku nečerpá? Získat zdroje prostřednictvím výše úročených vkladů obyvatelstva, to taky není levné, ani bez pobočkové sítě, i když jedete čistě online. Kdyby to šlo, tak by na tomhle trhu dávno hráči typu PPF dávno slavně zvítězili.

Tento názorný příklad docela plasticky prokazuje nejen neznalost poměrů v českém bankovnictví, ale fakticky i neschopnost pracovat s triviálními výpočty. Stačila by přitom úvaha bystrého žáka na druhém stupni základní školy.

KSČM je prý zklamána tím, co od Andreje Babiše ve věci státní komerční banky dostala, a spojila s tím další toleranci jeho vlády. KSČM Babišův plán na vznik státní banky zklamal. Tolerance vlády nebude - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz). Babiš totiž místo „komerční banky“ předložil návrh na rozšíření záběru a kapitálové vybavenosti Českomoravské záruční a rozvojové banky, která se zatím soustředila na poskytování záruk za úvěry malých a středních podniků, ale mohla by hrát mnohem větší a významnější roli. Jak by to mělo vypadat, popisuje podle mne výstižně šéf Komerční banky Jan Juchelka na svém twitterovém účtu.

Je tady jedna podstatná podmínka, která rozhoduje o tom, jakou stopu po sobě zanechávají rozvojové banky, kdekoli na světě. Ty, které mají profesionální management a jsou i legislativou (skoro na úrovni statutu ČNB) zcela vědomě chráněny před politiky, kteří jim ochotně radí, komu dát, a komu ne, sehrávají ve svých ekonomikách důležitou a pozitivní roli. Ale ty, které mají v čele „bílé koně“, dopadají jako obvykle. Hodně špatně.