Pouhý den poté, co se Si Ťin-pching stal potřetí v řadě generálním tajemníkem Komunistické strany Číny, uspořádalo americké ministerstvo spravedlnosti společně s FBI tiskovou konferenci. Řečené instituce na ní informovaly o obvinění dvou čínských špionů, kteří se pokoušeli získat interní informace o federálním vyšetřování jisté čínské telekomunikační společnosti. Deník The New York Times vzápětí odhalil, že onou nejmenovanou společností není nikdo jiný než čínský „mobilní“ gigant Huawei.

Dotyční pánové – Kuo-čchun Che a Čeng Wang – se, jak plyne ze sdělení obvinění, pokusili podplatit jistého úředníka (61 tisíci dolarů v bitcoinech), aby se dostali k detailům o vyšetřování, důkazech a svědcích. K žádným zpravodajským esům ale zjevně nepatřili, protože z úředníka se vyklubal agent FBI, který dvojici zásoboval podvrženými dokumenty.

A jako by toho nebylo dost, ve stejný den informovalo ministerstvo spravedlnosti o dalších dvou „čínských“ případech. V prvním z nich jde o obvinění sedmi osob kvůli letité šikaně nejmenovaného amerického občana čínského původu, kterého se dotyční pokoušeli přimět k návratu do staré vlasti v rámci repatriační akce „Hon na lišku“. V tom posledním obvinil návladní čtyři lidi (včetně tří čínských zpravodajských důstojníků) z toho, že pod krytím jisté akademické instituce verbovali agenty.

Ředitel FBI Christopher A. Wray to okomentoval slovy, že výše popsané případy „zdůrazňují hrozbu“, kterou čínské zpravodajské služby představují pro „práva lidí ve Spojených státech“. Nepochybně má pravdu, ale realita je přece jen o něco plastičtější. Čínské zpravodajské služby si skutečně nepočínají ani trochu decentně, ovšem je také nutno přiznat, že z honu za čínskými špiony je cítit (zatím jen lehký) závan mccarthismu. Výsledkem je citelné ochlazení dosud bezvadně fungující americko-čínské vědecké spolupráce, která byla, pravda, výhodná hlavně pro Čínu.

Čínská iniciativa

Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) před časem uvedlo, že jen čínská kyberšpionáž (nepočítaje v to činnost agentů pracujících postaru) připraví Spojené státy o dvacet až třicet miliard ročně, a kumulativní ztráta za poslední dvě desítky let tak může činit až 600 miliard dolarů. Za mřížemi amerických věznic také skončila hezká řádka čínských špionů. Například v září 2020 dostal osmnáct měsíců vězení profesor Tchienťinské univerzity Chao Čang, jenž spolu s dalším čínským vědcem ukradl plány zařízení, které dokáže odfiltrovávat nežádoucí signály v mobilních telefonech.

Podobně (38 měsíců „natvrdo“) dopadl v listopadu onoho roku americký občan čínského původu, elektroinženýr Wej Sun, který svému zaměstnavateli, společnosti Raytheon Missiles & Defense (soustřeďuje se na výrobu systému protivzdušné a protiraketové obrany, speciálních zbraní či radarů), ukradl informace klasifikované coby vojenské tajemství a na dovolené je předal čínským úřadům. Dva roky za mřížemi si v srpnu 2021 vysloužil čínský byznysmen Čchin Šu-žen, který ilegálně exportoval zařízení (takzvaný hydrofon, jímž lze naslouchat podvodním zvukům) využi­telné v protiponorkovém boji.

Během prezidentování Donalda Trumpa Spojené státy v obraně vůči pronikání čínských zpravodajských služeb výrazně přitvrdily a vedle klasických špionů uvázly v síti i skutečně velké ryby. Tou úplně největší je samozřejmě společnost Huawei, proti níž americké ministerstvo spravedlnosti vzneslo obvinění, že užívala „podvody a klamání“ k tomu, aby od amerických firem získala sofistikované technologie.

Kromě toho ale akce nazvaná Čínská iniciativa (China Initiative) postihla řadu lidí, kteří toho se špionstvím neměli mnoho společného. Zřejmě nejpodrobnější rozbor Čínské iniciativy přinesl časopis MIT Technology Review, který v prosinci 2021 analyzoval 77 případů s více než 150 obviněnými a jeho závěry nebyly pro americké úřady zrovna pochvalné.

Časopis jedné z nejlepších vědeckých institucí na světě konstatoval, že Čínská iniciativa se od původního „zaměření na průmyslovou špionáž a národní bezpečnost“ odklonila a zastřešovala „případy s téměř jakoukoli vazbou na Čínu“, ať už šlo o hackery, pašeráky (jeden z nich organizoval převoz želv mezi Hongkongem a New Yorkem), či akademiky, kteří v žádostech o grant neuvedli veškeré své vazby na Čínu. Dodejme, že ministerstvo spravedlnosti Čínskou iniciativu letos v únoru po necelých čtyřech letech fungování odpískalo.

Vkrádání chladu

A teď k uvadající americko-čínské vědecké spolupráci. V prvních šesti měsících letošního roku dostali Číňané po­dle britského týdeníku The Economist 31 055 amerických studentských víz, což je méně než polovina počtu z předpandemických let. Počet amerických studentů v Číně se snížil z řádu tisíců na stovky.

A ochlazení se začíná projevovat také v autorských databázích. Z analýzy pro prestižní vědecký časopis Nature plyne, že v roce 2021 vůbec poprvé poklesl počet společných americko-čínských vědeckých publikací a v uplynulých třech letech kromě toho o dvacet procent ubylo výzkumníků, kteří ve svých článcích a studiích uváděli dvojí, americko-čínskou příslušnost.

Samozřejmě lze argumentovat tím, že za vše může covid, jenže fakta tomu nenasvědčují. Míra studentské výměny začala klesat už před příchodem covidu a v některých jiných zemích rostla nehledě na něj: například v Británii se v letech 2019 až 2022 zvýšil počet čínských žádostí o přijetí k vysokoškolskému studiu o 59 procent. Po celou dobu rovněž rostlo množství společných britsko-čínských vědeckých prací. The Economist kromě toho uvádí, že mnoho čínských studentů zamířilo místo do Spojených států do různých asijských zemí, v nichž se „cítí bezpečněji“.

Doma v Česku

Česká republika zatím žádnou velkou čínskou špionážní aféru nezažila, civilní kontrarozvědka BIS ovšem ve svých výročních zprávách před pronikáním čínských zpravodajských služeb stabilně varuje. V té letošní (za rok 2021) například stojí, že Čína představuje pro Českou republiku „rostoucí komplexní zpravodajskou hrozbu“.

Podle BIS se Čína v minulém roce aktivně věnovala kyberšpionáži i průmyslové špionáži, její hlavní zájem byl však prý vzhledem k probíhajícím parlamentním volbám zaměřen na politiku. „S orientací v povolebním prostředí a hledáním nové strategie pomáhali Číně mimo jiné někteří akademici, o jejichž expertizy usilovali nejen čínští zpravodajci, ale rovněž někteří čínští diplomatičtí představitelé,“ stojí doslova ve zprávě.

Sinolog a ředitel projektu Sinopsis Martin Hála nicméně tvrdí, že se situa­ce v poslední době výrazně zlepšila. „Česká republika prošla po roce 2013 několikaletým obdobím zcela nekritické orientace na Čínskou lidovou republiku. Její součástí byla i konjunktura ‚vzájemných‘ výměn a nejrůznějších center pro spolu­práci, včetně vědecké,“ říká Hála.

Na vysvětlenou dodejme, že server Aktuálně.cz před třemi roky popsal systém, kdy čínská ambasáda pokoutně proplácela Česko-čínskému centru Univerzity Karlovy pořádání konferencí propagujících pekingský pohled na svět. Podle Hály od té doby řada těchto projektů „zašla víceméně sama od sebe na úbytě“, některé však přetrvávají dál: „Celková změna společenské atmosféry i zvýšená pozornost českých úřadů pro ně však poskytují podstatně méně prostoru než v minulosti.“