Příliš lehké. Moc těžké! Nesrozumitelné! To se děti neučí! Zničili jste mému dítěti budoucnost! Ano, i tak vypadají komentáře rodičů k jednotným přijímacím zkouškám na střední školy. Podobná kritika zaznívala loni… A za rok to bude se slušnou mírou pravděpodobnosti stejné.

Letos je kritika nebývale prudká v souvislosti s tím, že se na střední školy hlásí obzvlášť silný ročník. Můžeme proto počítat s tím, že příběhy neúspěšných žáků nám budou média servírovat ještě dlouhé týdny. Opravdu to ale znamená, že jsou jednotné přijímačky špatné? A že bychom je měli zrušit?

V jednom článku si například maminka posteskla, že pro jejího syna bylo testování příliš náročné. „Vyplňoval to jako sportku,“ svěřila se. Přirozenou reakcí by mělo být, že asi podcenili přípravu. Ale ono to samozřejmě není pouze o ní. Svou roli hraje i nervozita, stres. To, že na vás čekají doma rodiče a místo pozdravu hned zazní otázka: Tak co?! 

Jistě, my dospělí, kteří čelíme stresu a očekáváním okolí skoro pořád, mávneme rukou: no a co. Ale nám není čtrnáct. A není to pro nás nové. Na internetu kolovaly návody, jak s dítětem o přijímačkách mluvit. A v hromadě balastu tu byla minimálně jedna velmi dobrá rada: neúspěch není konec světa.

A my doplníme, že i hledání alternativních cest, když je ta hlavní ucpaná a neprůjezdná, nás formuje a zoceluje.

Neúspěch u testu znamená, že dítě neobstálo v určité konkurenci. Kvůli rozřazení jsme ale testy zavedli a není důvod je rušit. Naopak zcela adekvátní je kritika politiků na místní i celostátní úrovni, pokud jde o kapacity středních škol. Demografy tu už desítky let nikdo neposlouchá.