Vláda ukazuje šokující míru rezignace a bezradnosti. Za to, v jaké jsme situaci, ale mají minimálně stejnou odpovědnost naši mediálně zdatní „odborníci“.
Podle našeho premiéra Andreje Babiše je celkem jedno, jestli maturanti budou dělat maturitní zkoušky, nebo z moci úřední dostanou papír za to, že dva a půl roku chodili do školy a rok a půl marně civěli do monitoru. Zaměstnavatelé se prý na maturitu uchazečů neptají. No, u krmičů ve Vodňanské drůbeži se zřejmě neptají ani na to, jestli umí číst a psát.
Šokující prohlášení prozrazuje šokující míru rezignace a bezradnosti tváří v tvář skutečnosti, že si čínská chřipka v Česku dělá, co chce. Vládní politiky jistě nelze litovat, protože mají na svědomí značné množství chaosu při organizaci různých opatření. A to, co se dělo o víkendu v Praze, kdy policisté bránili lidem vyjádřit svůj názor na to, co se děje, překračuje čáru demokratického a právního státu. Bez ohledu na to, co si o názorech těch lidí v ulicích člověk myslí.
Za to, v jaké jsme situaci, ale mají minimálně stejnou odpovědnost naši mediálně zdatní „odborníci“, kterým je každý lockdown příliš měkký, aniž by byli schopní dát na stůl nějaká skutečná a ověřitelná data. Například současná vlna nákazy začala ustupovat již o víkendu před přijetím zatím nejdrastičtějších omezení. To přírůstky oproti předcházejícímu týdnu klesly z 25 až 30 procent na pět až deset procent a ve středu se situace zlomila, když nastal mezitýdenní pokles. To vše absolutně bez vlivu jakýchkoli opatření a zcela samovolně.
Takže Hamáček chlubící se účinností opatření drze bezostyšně a prokazatelně lže. Teď, následkem opatření, však čísla nepochybně vzrostou. Povinné testování dvou milionů lidí týdně i při jednoprocentní úspěšnosti přidává každý týden 20 tisíc nakažených. Z hlediska zatížení nemocnic to nemá vliv, ale k prodloužení přehnaných restrikcí to dobře poslouží.
Před uzavřením prvních a druhých tříd k minulému pondělku udělala Praha 6 plošný test prvňáků a druháků docházejících do tříd ve čtyřech školách. Našli jediné nakažené dítě. To samozřejmě není reprezentativní. Ale kdo udělal reprezentativní studii na tisíci dětech, které chodí do školy, a tisíci, které do školy nechodí, z různých regionů a sociálních prostředí? Nikdo. Epidemiologové, kteří jsou slyšet, protože ti druzí jsou prohlášeni za dezinformátory, řekli zavřít, tak se zavřelo. Imunolog Jiří Beran na jaře přišel s přípravkem Isoprinosine, který se osvědčil při léčbě covidu, a s názorem, že je třeba chránit hlavně ohrožené skupiny. Dostal se s tím na seznam dezinformátorů ministerstva zdravotnictví. Isoprinosine se teď běžně používá a s těmi ohroženými seniory měl pravdu také. Dnes se něco podobného děje s Ivermektinem.
Vědecká pravda nevzniká hádkami otitulovaných hlav na trhu, ale ve standardních oponenturách a na základě ověřených faktů. Proto to funguje v Německu, kde z Institutu Roberta Kocha, což je především vědecké pracoviště, vyjde názor, který už má tu oponenturu za sebou, a má tak hlavu a patu. U nás je z oponenta popírač covidu a Prymulové, Maďarové, Stejskalové a další experti, kteří reprodukují jen trochu kultivovaněji závěry excentrického profesora přes odčervování koček, jsou médii prohlášeni za jediné pravé věrozvěsty a tlačí vládu do tvrdých a ještě tvrdších uzávěr, které se míjejí účinkem, což se na popularitě dotyčných pranic nepromítá.
Ve skutečnosti ti lidé nevědí, ani kolik máme opravdu nakažených. Vykazujeme jich nejvíce na světě. Ale pozor. Zároveň vykazujeme také asi nejnižší smrtnost. Němci mají více než o půlku více mrtvých na stejný počet infikovaných. To je od prvního pohledu nesmysl. Prostě jako infikované vykazujeme i ty, kteří mají v PCR testu neinfekční trosky viru a nikoho nakazit nemohou. Vysokým číslem se pak dobře udržuje lid v hrůze a strachu. Ale prognózovat z toho zatížení nemocnic nelze.
Za to, kde dnes jsme, tak nemůže fakt, že jsme v létě nenosili roušky a v září pustili děti do školy. Může za to postup, kdy při panickém přijímání restriktivních opatření vláda kvůli vadné expertize a neustálému vyvolávání strachu a hrůzy nečekala na výsledek, ale zákazy vyhlášené v pondělí ve středu ještě přitvrdila. A tak se pod tlakem odborníků postupuje už šestý měsíc v řadě s jednou třítýdenní přestávkou. Výsledkem je, že takto tvrdý lockdown uplatňovaný tak dlouhou dobu nezažila žádná země, přinejmenším v Evropě ne. Takže opatření za tak dlouhou dobu nevyhnutelně ztratila účinnost, protože nejenže je lidé už nechtějí dodržovat, ale často už ani nemohou.
A tak zase přitvrdíme, jako vždycky. A s tím vším máme horší čísla a brutálněji škodíme dětem více než Brazílie, kde ale v barech teče rum a cachaca, tančí se samba, na plážích se po nocích konají velmi blízká setkání všeho druhu a o tom, co se děje ve favelách, radši ani nepřemýšlet.
Místo intenzivních lůžek bychom tak Německo měli spíše požádat o kousíček kapacity Institutu Roberta Kocha.
