Takhle jsem si možnost volby pro lidi v karanténě nepředstavoval, ale pobavilo. Tak komentoval ministr vnitra Jan Hamáček na twitteru koláž utahující si z jeho nápadu, aby lidé v karanténě mohli v krajských volbách předat volební lístek z okýnka auta v drive-in volební místnosti. Obrázek ji ztvárnil jako restauraci rychlého občerstvení KFC – autor jen hlavu plukovníka Sanderse nahradil Hamáčkovým portrétem.

Nápad opravdu působí bizarně. Představa, že účast nemocného ve volbách bude podmíněná vlastnictvím automobilu nebo že penzisté s horečkami z posledních sil nasednou do vozu, aby splnili svou občanskou povinnost, je úsměvná.

Naštěstí Hamáček nabídl ještě tři další varianty. První z nich je zřízení zakuklené volební komise, která by vybavena všemi ochrannými prostředky za nemocnými přijela sama (ponechme stranou, že ještě nedávno ministr tvrdil, že není jak komisi k tomu donutit). Druhou alternativou je vytvoření speciálního okrsku, a to třeba pro celý domov seniorů nebo pečovatelský dům v karanténě. A konečně poslední varianta navrhuje hlasovat prostřednictvím zástupce.

Sám ministr vnitra navrhuje, že nejlépe bude schválit všechny možnosti, aby měli lidé odříznutí od světa karanténou na výběr. Debatovat o tom budou zástupci parlamentních stran tento týden, vláda pak rozhodne na příštím jednání v půlce srpna.

Od ani ne dva týdny starých blahosklonných výroků, že pro lidi v karanténě nelze při volbách udělat vůbec nic, ušel Jan Hamáček dlouhou cestu. Byť návrhy působí jako silná improvizace a každý má svá úskalí. Současná situace by ale měla být především pobídkou pro všechny politiky, aby začali přemýšlet i nad jediným skutečně důstojným distančním způsobem voleb – korespondenčním či internetovým hlasováním. Zemi pro budoucnost by slušelo.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Jan Němec