Vince Mendoza je jednou z nejzářivějších hvězd na hudebním nebi. To není prostoduchá PR proklamace, ale skutečnost výmluvně doložená čtyřiatřiceti nominacemi a šesti cenami Grammy a celou plejádou celebrit, se kterými se Mendoza potkal jako skladatel, aranžér a dirigent. Figurují mezi nimi např. zpěváci Björk, Gregory Porter, Chaka Khan, Al Jarreau, Diana Krall, Luciana Souza, Bobby McFerrin, Melody Gardot, Sting, Joni Mitchell, klávesisté Robert Glasper, John Taylor, Kenny Werner, Joe Zawinul, trumpetisté Markus Stockhausen, Kenny Wheeler, Ambrose Akinmusire, saxofonisté Michael Brecker, Joe Lovano, Bob Mintzer, kytaristé John Abercrombie, John Scofield, basisté Marc Johnson, Christian McBride nebo bubeníci Peter Erskine a Greg Hutchinson. 

Řadu projektů realizoval Mendoza s významnými tělesy, jako jsou například London Symphony Orchestra, holandský Metropole Orkest nebo německý The WDR Big Band. V prosinci 2012 se Vince Mendoza postavil před Český národní symfonický orchestr, aby oddirigoval koncert Trumpet Summit, jehož protagonisty byli Bobby Shew, Randy Brecker a Jan Hasenöhrl. DVD s živým záznamem koncertu vyšlo v roce 2013.

Výsledkem náklonnosti zrozené při prvním setkání je letošní album Freedom Over Everything, které 2. července 2021 vyšlo u BMG Modern Recordings. Šest vět rozsáhlého kompozičního opusu nazvaného „Concerto for Orchestra“ je koncipováno jako spojení klasiky s jazzem, ale zařazovat je do škatulky „třetí proud“ by bylo dosti zjednodušené a nepřesné. Tato hudba nikoho neodrazuje neohrabaností, kterou první třetiproudé pokusy někdy trpěly. Na albu převažují psané pasáže nad jazzovou improvizací, ale i v prokomponovaných pasážích autor předvídavě počítá s tvůrčím potenciálem jazzových sólistů. 

Šepoty a hvízdání

Úvodní věta American Noise je pestrou paletou amerických zvuků od romantického ševelení přes orchestrální hřmoty, rámusy, šepoty, do kterých vpadne kytarovým sólem Lukáš Chejn a trumpetovým hvízdáním Jan Hasenöhrl. Rytmicky všechno ukotvuje basista Derrick Hodge. Druhá věta Consolation je opravdovou útěchou, ve které sluch střídavě hladí zvuk fagotu, houslí a celého orchestru. Na celém albu drží celý ansámbl z bubenického kozlíku na hedvábných opratích Antonio Sanchez, jehož zvuk a virtuozita jsou zvláště nepřeslechnutelné ve třetí větě Hit the Streets. 

Ve čtvrté větě Meditation využil tenorsaxofonista Joshua Redman příležitost uplatnit ve svém sóle melodickou fantazii podobným způsobem, jako svého času Stan Getz na albu Focus. Noty by v jeho partu jistě správně zahrál každý technicky zdatný hráč, ale Redmanův tvůrčí esprit dodal nahrávce na výjimečnosti. 

Od fanfár k dupajícímu rytmu ukočíroval orchestr opět Antonio Sanchez v páté větě Justice and the Blues. V jejím podtextu se ozývají dva slavné citáty filozofa Dr. Cornela Westa: „Láska je veřejnou podobou spravedlnosti“ a „Blues odpovídá na tragédii soucitem, nemá přitom potřebu pít z kalichu hořkosti“. K hudebnímu vyjádření úvah o spravedlnosti a modřin na duši známých jako blues inspirovaly Vince Mendozu mj. občanské nepokoje, covid a smrt George Floyda. 

Před závěrečnou částí nastartuje basista Derrick Hodge rytmický motor pro předěl, ve kterém rapper MC Black Thought textem Freedom Over Everything naléhavě reaguje na současné události. Závěrečná věta Finale zklidní emoce, majestátně vyústí do hudebního oceánu a ještě jednou připomene, že orchestr, kterému je koncert věnován, není na nahrávce pouhým instrumentálním komparsistou, ale plnohodnotným partnerem sólistů, s nimiž v citlivém propojení vytváří tolik potřebné vodivé napětí.

Po programové angažovanosti skladby Freedom Over Everything si posluchač vydechne při poslechu anglického překladu veršů z „Knihy hodinek“ Rainera Marii Rilkeho. Vince Mendoza několik z nich zhudebnil pod názvem To the Edge of Longing (K okraji touhy) pro sopranistku Julii Bullock, které poetická mystika pražského rodáka mluví nejen z duše, ale i z hrdla. 

Concerto for Orchestra vzniklo na uměleckou objednávku Českého národního symfonického orchestru stejně jako concertino pro trubku New York Stories. Vince Mendoza potěšený zájmem českých kolegů s radostí vyhověl a tuto skladbu zkomponoval pro trumpetistu a zakladatele Českého národního symfonického orchestru. Výjimečné spojení skladatelské invence a interpretačního mistrovství Jana Hasenöhrla a Českého národního symfonického orchestru celé album Freedom Over Everything krásně korunuje. 

Stále je, co se učit

Vince Mendoza je současným skladatelem, jehož ideálem není ani disonance soudobé hudby, ani laciná podbízivá komerce, ale syntéza hudebních forem využívající bohatství tradičních i moderních tonálních, instrumentálních a melodických postupů. Skladatel na sebe prozradil, že „všechno, co jsem se potřeboval dovědět o hudbě, jsem se zjevně naučil od Bacha a Louise Armstronga. Na začátku jsem byl ale ovlivněn Steviem Wonderem a Henrym Mancinim až po Brahmse a Albana Berga, tím posledním především pro jeho lyriku a barvu. Joe Zawinul a Wayne Shorter mě naučili pružnosti struktury. Bob Brookmeyer mě poučil o pružnosti čehokoli. Stravinskij, Maurice White, Burt Bacharach, Gil Evans, Billy Strayhorn a Duke Ellington se do mé společnosti dostavili později a já teď žasnu, jak jsem mohl bez nich přežít. I po desetiletích je jejich hudba stále svěží a stále se z ní mohu něčemu učit“.

Profil osobnosti a charakter hudby Vinceho Mendozy vykreslují tato slova velmi výstižně.