Evropští ministři pro energetiku a europoslanci se shodli, že si cíl zvyšování výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030 zvednou z 32 procent na 42,5. Prý to je kompromis, když některé země navrhovaly 45.

Nevíme, proč ne 55 nebo 85. Ale taky nevíme, kolik to bude stát. Jen investice do energetických sítí, aby bylo možné vůbec doručit energii z nestálých zdrojů ke spotřebitelům bez významného kolísání frekvence a opakujících se blackoutů, bude dost vysoká.

Jen v Německu se v současnosti počítá s nějakým čtvrtbilionem eur, v Česku se 400 miliardami během osmi let. To je pět tisíc korun na každého člena domácnosti, které bude třeba zaplatit v cenách elektřiny. A to ještě nejsme u investičních a provozních dotací pro obnovitelné zdroje, kde požadavky stále rostou, ačkoli slyšíme, jak je to nejlevnější elektřina.

Jen pár hodin před tímto usnesením moudrých hlav v Bruselu rozhodl nejzelenější prezident USA v historii Joe Biden o povolení obřích ropných vrtů na Aljašce a o aukci na těžbu ropy a plynu v části Mexického zálivu velké zhruba jako Itálie.

Klimatičtí aktivisté omdlévají zděšením. V roce 2021 Mezinárodní agentura pro energii (IEA) vyzvala světové vlády, aby nejpozději v roce 2022 ukončily veškeré investice do těžby a zpracování fosilních paliv, protože jinak nelze zajistit bezemisní energetiku v roce 2050, což je nezbytný předpoklad k splnění požadavku Pařížské konference. 

Nebetyčná hloupost těchto plánů byla zjevná skoro všem, ale málokdo měl odvahu se ozvat. Reálný svět však funguje jinak. To, že někdo křičí, že nechce těžit ropu a plyn, neznamená, že ropu a plyn nepotřebuje. Lidskou primární spotřebu energie na planetě zcela dominantně uspokojuje ropa, plyn a uhlí. Obnovitelných zdrojů je šestnáct procent, z toho tvoří dvanáct procent dřevo, dvě procenta vodní energie a zhruba 1,8 procenta sluneční a větrná energie.

Představa, že toto lze otočit naruby během třiceti let, se tak nějak nepotkává s lidskými možnostmi, řečeno striktně korektně.

A tak budeme muset těžit ropu na Aljašce, plyn v Mexickém zálivu a norská vláda končící uhelnou elektrárnu na Špicberkách nevymění kupodivu za soláry a větrníky, ale za topný olej. V Číně budou stavět soláry a větrníky po tisících, ale k tomu i stejné množství uhelných elektráren a pak spoustu jaderek a spotřebují přitom za dva roky tolik cementu jako USA za 19. a 20. století dohromady.

Řešit, že se cement nedá vyrobit bez vzniku CO₂ a že ho přitom vypustí opravdu hodně, fakt nebudou.

Jen my v EU s našimi necelými osmi procenty emisí to všechno strhneme a zachráníme planetu, ať už je to technicky a ekonomicky možné, nebo ne. Vždyť na to máme usnesení ÚV. Pardon, europarlamentu.