Ráno prodám prázdný flašky. Zálohovalo se už v 19. století
Pivovary, hospody a obchody začaly lahve – zcela dobrovolně a z ekonomických důvodů – zálohovat už v 19. století. Povinnost se z toho stala až v roce 1939.
Povinné a státem regulované zálohy na lahve u nás zavedli až diktátoři. Jako první s nimi přišli Němci za protektorátu a systém výkupu „flašek“ poté na přelomu čtyřicátých a padesátých let dotvořili plánovači komunistického režimu. Lahve – zpočátku kameninové, později skleněné – byly ale drahé, a tak je prodejci svým zákazníkům prodávali na zálohu dobrovolně a bez nucení dávno předtím. Někdy se tvrdí, že úplně první byla roku 1799 dublinská sodovkárna A&R Thwaites & Co.
U nás se zálohované lahve začaly prosazovat v průběhu 19. století. Když v listopadu 1871 otevíral roudnický pivovar v Praze na Staroměstském náměstí výčep, zaplatil si v Národních listech inzerát, v němž upozorňoval, že velká lahev „dvojnásobného ležáku“ vyjde na 22 krejcarů, malá na polovic, přičemž – jako na dávno zažitou věc – upozorňoval, že záloha činí patnáct, respektive deset krejcarů. Na deset krejcarů si pak svého skla cenil jistý Josef Schlecht, který roku 1885 nabízel ctěnému „obecenstvu král. Vinohradů“ prodej plzeňského piva.