Téměř tři čtvrtě miliardy dolarů se minulé pondělí vzneslo nad východ Ukrajiny a zamířilo na západ – do Záporoží, Kyjeva i Lvova. Tolik peněz stálo 84 řízených střel a 24 dronů, jež během několika desítek minut zabily po celé zemi devatenáct lidí a přes sto jich zranily. Pokud vám to připadá vzhledem k vražedné kapacitě řečených zbraní relativně málo, máte pravdu. Ukrajinská protivzdušná obrana jich značnou část zachytila a zneškodnila ještě za letu; podle kyjevského ministerstva obrany tak skončilo 43 střel a dronů.

Finanční údaj je důležitý, protože signalizuje změnu v ruském válečném uvažování. Ruské velení vědělo, že ukrajinští obránci jsou schopni mnoho vzdušných zbraní zlikvidovat; zvolilo proto taktiku podle dávného hesla „nas mnogo“. Vyšleme-li dostatečné množství střel a dronů, obránci je nebudou stíhat likvidovat a některé k cíli doletí, velí taková taktika. A je jedno, kolik to stojí. (Takzvaní milblogeři, vlivná skupina bývalých ruských vojáků s převážně ultranacionalistickými názory, také ruskému velení za plýtvání pěkně vynadali.)

Nové tváře

Útočná lavina zacílená výhradně na ukrajinské civilisty pokračovala i minulé úterý, ačkoli s menší intenzitou. Byla bezprostřední reakcí ruské strany na výbuch a požár, jež během předcházející soboty poškodily Kerčský most, vedoucí z Krymu do Ruska. Proč se však v Moskvě rozhodli utratit v průměru okolo třiceti milionů dolarů za zabití jediného civilisty, navíc vzdáleného desítky či stovky kilometrů od bojiště?

Důvody jsou dva. Zaprvé Rusové mnoho jiného dělat nemohou, protože na frontě jsou oslabeni. Zadruhé raketová smršť měla etablovat novou tvář mezi špičkami ruského velení, generála Sergeje Surovikina (lépe padnoucí jméno mu vybrat nešlo). A Surovikin je zvyklý nařizovat totální destrukci, jak by mohli potvrdit obyvatelé syrského města Aleppa, jež Surovikin nechal během tamní občanské války víceméně srovnat se zemí. Vysloužil si tak přezdívku generál Armageddon (mimochodem, geograficky téměř přesně: z Armageddonu, dnešního izraelského Tel Megidda, je to do Aleppa jen něco přes 400 kilometrů).

Symbolická odveta

Tento muž jemné ruky (viz box) se na druhý den po útoku na Kerčský most dočkal jmenování vrchním velitelem ruských sil na Ukrajině. To samo o sobě svědčí o ruské organizaci invaze. Začala bez vrchního velitele; do měsíce tu funkci nechal Putin vytvořit pro náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, jenž v ní ovšem nevydržel ani tři měsíce. Od července do minulého týdne pak měla ruská operace až šest různých oblastních velitelů, kteří navzájem komunikovali jen sporadicky.

Vystupňování svévolného násilí z ruské strany není samo o sobě ničím překvapivým; je to jen kvantitativní záležitost. V posledních týdnech se ruské jednotky věnovaly především co nejefektivnějšímu ústupu z dobytých pozic na jihu a východě Ukrajiny. Ve městech vzdálených od fronty tak byl relativní klid. Surovikinova vražedná kampaň, jejíž praktický význam spočívá pouze v pokusu o demoralizaci Ukrajinců, měla hlavně symbolický rozměr odvety za útok na Kerčský most. Její nejdůležitější publikum, jak už se stalo zvykem, se nacházelo v Moskvě.

Daniel Deyl

Tam se mezitím děly věci pro vývoj války i dalšího směřování Ruska mimořádně významné a dramatické. Na konci srpna začala ukrajinská protiofenziva ukrajovat z ruského sebevědomí. V sešikování ruských politických špiček za prezidentem Putinem a jeho válkou, do té doby takřka bezchybném, se najednou objevily trhliny. Postupně se okolo nich začaly shlukovat tři skupiny s protichůdnými ambicemi.

První z nich je původní putinovská frakce. Prezident sám srší odhodláním, ale armáda, jejíž kroky diriguje Kreml, je neschopná či neochotná ono odhodlání přetavit ve výraznější úspěch na frontě. Sem patří lidé jako šéf generálního štábu, generál Valerij Gerasimov, a jeho bezprostřední nadřízený, ministr obrany Sergej Šojgu.

Vezměte si lopatu, poslanci

Druhou skupinou jsou realisté, kteří palčivě vnímají vojenskou i ekonomickou realitu a působí dojmem, že se jim do další a další eskalace konfliktu moc nechce. Tuto skupinu posílila mizerně provedená mobilizace i vědomí těžkých lidských a materiálních ztrát na bojišti. Nevýhodou této skupiny je, že existuje – pokud je známo – bez výjimky mimo výkonnou moc, civilní či armádní.

A konečně je tu třetí myšlenkový proud, který naopak žádá eskalaci za jakoukoli cenu, konvenční i jadernou – a jak začíná vysvítat, s Putinem či bez něho. Právě rychlý vzestup protagonistů z této party je tou zásadní událostí přelomu září a října. Odstartoval jej paradoxně tým vězněného opozičního politika-aktivisty Alexeje Navalného. V polovině září zveřejnil videozáznam, na němž Jevgenij Prigožin verbuje vězně do armády, nabízeje jim půl roku služby v jednotkách své soukromé žoldnéřské armády, takzvané Wagner Group, výměnou za svobodu.

Je dost možné, že Navalného lidé sedli Prigožinovi na lep a odvedli publicitu za něj. Reakce jedenašedesátiletého „Putinova kuchaře“ byla překvapivá: přešel do jednoznačné ofenzivy, ačkoli do té doby jakoukoli osobní spojitost s wagnerovci odmítal (a dokonce se kvůli tomu v Londýně soudil s ruskými novináři v čele s Julijí Latyninovou z deníku Novaja Gazeta). Nyní se k založení Wagner Group otevřeně přihlásil a začal dávat rozhovory do médií. Nebyly to rozhovory ledajaké. „To máte tak – buď za Rusko budou bojovat zločinci, nebo vaše děti,“ řekl v jednom z nich. Jindy doporučil poslancům Státní dumy, aby „si založili a financovali vlastní soukromé armády nebo sami vzali zbraň a šli na frontu. Ti, kteří nemají manažerské schopnosti, si můžou vzít samopal nebo alespoň lopatu. Tak budou alespoň své vlasti nějak užiteční,“ uvádí jeho prohlášení na stránce jeho konglomerátu Concord (o němž ještě bude řeč).

Banderovští parchanti

Prigožin na radikálně proválečném křídle ruské politiky do jisté míry vystoupil ze stínu čečenského vůdce Ramzana Kadyrova. Ten byl zprvu nejhlasitějším kritikem dosavadního vedení války a Prigožin mu pouze přizvukoval. Když Kadyrov napsal na Twitter, že šéf (Rusy v únoru dobyté a v září Ukrajinci osvobozené) Lymanské oblasti je úplný blbec a měl by jít sám na frontu v ponožkách, Prigožin si přisadil: „Výborně, Ramzane, jen tak dál.“

Kadyrov se také činil – 5. října jej Putin jmenoval generálem (ačkoli je známo, že čečenským vůdcem pohrdá a považuje jej za nutné zlo, které ho – Putina – pouze zbavuje nutnosti zabývat se čečenským separatismem). Ale je to právě Prigožinův vzestup z nuly na sto během několika dnů, co může být pro další vývoj v Rusku klíčové.

Odpovídala tomu i změna mediálního tónu. „Nastal nový den. Rusko začalo konečně zdolávat kyjevský režim,“ informoval diváky hlasatel federální televize NTV. „Jak zaplatí banderovští parchanti za Krymský most? A jak přemoci obyčejný ukrajinský fašismus? O tom všem dnes v našem pořadu,“ řekl za doprovodu autentických záběrů zmasakrovaných dětí v jámě, již na hřišti v Záporoží vyhloubila ruská střela.

Profimedia.cz

Prigožinův rukopis nese i jiná anekdotická událost, o níž informoval server itsmycity.ru z Jekatěrinburgu. Tamní základní škola nabídla svým žákům, že dostanou jedničku z dějepisu, když budou na sociální sítě psát proválečné vzkazy. Kdo odmítl, dostal naopak z dějepisu pětku. Přímý důkaz jeho autorství chybí, ale u vědomí skutečnosti, že Prigožin je na sociálních sítích jako doma (viz box), si lze snadno představit, že právě tak se vychovává Wagnerjugend.

Pro Putina to znamená vážný trabl. Jeho moc pramení ze schopnosti poštvat jednotlivé mocenské skupiny proti sobě. V počátcích jeho vlády šlo ony party zhruba definovat jako liberály a siloviky. Později, zhruba od roku 2012, kdy už žádní liberálové široko daleko nezbyli, stály – znovu zjednodušeně řečeno – proti ekonomickým zájmům siloviků ekonomické zájmy velkých firem. Dnes jako by ekonomické zájmy vzal čert; ústřední spor mezi sebou vedou jestřábi a jestřábi na steroidech – a posledně jmenovaní mají navrch.

Loajalita na prvním místě

Pro Putinovu pozici to znamená nebezpečí, v jakém se v průběhu téměř čtvrtstoletí svého panování dosud neocitl. Aby si dvě vlivné postavy notovaly v dryáčnické kritice prezidentových rozhodnutí (byť naoko se trefují pouze do lidí, kteří Putinova rozhodnutí špatně vykonávají), to je naprosté novum. Kdyby šlo o dva známé intelektuály nebo byznysmeny, nebyl by to pro Putina žádný problém. Koneckonců víme, že mezi ruskou podnikatelskou špičkou se od začátku války rozmohla epidemie sebevražd, nešťastných pádů z oken a jiných příběhů se smrtelným koncem.

Ale Prigožin a Kadyrov jsou jiný kalibr. Oba mají k dispozici vlastní soukromé armády, které (kromě lepší výzbroje a výcviku, než jaké má k dispozici armáda státní) charakterizují dva znaky. Prvním z nich je loajalita k šéfovi, jímž tentokrát není Putin. Druhou je naprostá absence pravidel a skrupulí. Wagnerovci (viz box) jsou ve světě žoldnéřů proslulí tím, že nemají nic jako etický kodex; zato loajalita vůči Prigožinovi je osobní. „Nevěřím politikům ani vojákům ani nikomu jinému, kdo je součástí systému, ale tomuhle chlapovi věřím,“ natočili Prigožinovi lidé reakci vězňů na nabídku svobody za půlroční válečné angažmá. „Když utečeš, zastřelíme tě,“ řekl jim Prigožin mimo jiné při představení náborových podmínek. To je řeč, jíž vrazi a lupiči rozumějí.

Profimedia.cz

Pročež jí rozumí i Putin a má k tomu dobrý důvod. Je to řeč, v níž jediným argumentem je neředěná, brutální fyzická moc – a nejčastěji zaznívá z úst lidí, kteří k ní mají nejblíže, tedy z úst vládcových spojenců. S takovou mocí se v říjnu (později povýšeném na listopad) 1917 střetl šéf prozatímní ruské vlády Alexandr Kerenskij, když jej všichni kolegové opustili, aby se uprostřed boje přidali k bolševikům. Je to táž moc, jaká v říjnu 1964 přiměla Nikitu Chruščova obratem uposlechnout výzvu svého někdejšího chráněnce Leonida Brežněva k okamžitému návratu z dovolené, aby si „promluvili o zemědělství“.

Putina to žene do defenzivy. Kadyrovovo povýšení, během půl roku druhé, je zjevným ústupkem ultrajestřábům. Jmenování Surovikina do nejvyšší funkce ukrajinského tažení lze považovat za další. „Teď jsem s válkou úplně spokojen,“ oznámil poté Prigožin, jako by již byl sám capo di tutti capi. Se Surovikinem jej pojí osobní spojenectví, jež vzniklo před sedmi lety v Sýrii, kde oba muži na vraždění civilního obyvatelstva úspěšně spolupracovali.

Naopak zle se vede Sergeji Šojguovi, dosud nejvýše postavené oběti nových špiček ruské moci. Ačkoli nominálně zůstává ministrem obrany, Putin již docela otevřeně rozhoduje přes jeho hlavu. Podle zdrojů Julije Latyninové jej prezident drží ve funkci pouze proto, aby měl na koho svalit vinu za dosavadní – zhusta nepříznivý – průběh bojů. Hrůznost možného vývoje zde ilustruje představa, že by se Rusko stalo zemí, pro jejíž vedení by byl Sergej Šojgu příliš slušný člověk.

Stopadesátimilionový Afghánistán

Také je ovšem možné prostší vysvětlení – že za ministrův očekávaný nepěkný osud může fakt, že se před několika týdny zbavil svého náměstka Dmitrije Bulgakova. O posledně jmenovaném víme dvě věci: měl na starosti válečnou logistiku, což naznačuje, že se svého úkolu věru nezhostil dobře, protože logistika představuje pro ruské okupanty na Ukrajině obrovský problém. Ale také o něm víme, že to byl on, kdo měl na starosti přidělování řady armádních zakázek, od stavebních po stravovací. Ejhle, značné procento (přesná čísla bohužel k dispozici nejsou) z nich dostávaly firmy z Prigožinova konglomerátu Concord.

Jak vysoko si Prigožin troufá, dosud nevíme. „Wagnerovci mi říkají, že by kdykoli volili raději Prigožina než Putina,“ řekl serveru euroweeklynews.com Christo Grozev, šéf ruské sekce investigativního novinářského serveru Bellingcat. „Je možné, že vycítil svoji příležitost.“

A to je také to jediné, co víme jistě. Putin dobře patnáct let dbal na dodržování jistého dekora. Ultrajestřábi-bandité, dnes nejsilnější mocenská klika v zemi, na ničem takovém zájem nemají. Svět stojí krůček od vytvoření stopadesátimilionové verze tálibánského Afghánistánu, jen se spoustou ropy a jadernými zbraněmi. 

Ultrajestřábi: Kdo je kdo

Jevgenij Prigožin (61)

1984

• V Leningradu je za loupežná přepadení odsouzen na devět let.

1990

• Předčasně propuštěn, s nevlastním otcem zakládá velkoobchod s klobásami.

1995

• Pouští se do podnikání v pohostinství, zanedlouho vlastní luxusní lodní restauraci.

• Vladimir Putin (důstojník KGB v záloze) je poradcem leningradského starosty Anatolije Sobčaka, později se stává prvním místostarostou. Má hlavní slovo při rozhodování o tom, který podnik smí, nebo nesmí v Sankt-Petěrburgu fungovat.

1996

• Prigožin se přátelí s Putinovým bodyguardem Romanem Capovem, jenž také zajišťuje bezpečnost tamním podnikům organizovaného zločinu.

2000–2010

• Po nástupu k moci vodí Putin do Prigožinovy restaurace zahraniční hosty (jen George W. Bush tam byl dvakrát).

2001–2002

• Diverzifikuje byznys:

– stává se hlavním kulinářským dodavatelem Kremlu,

– dostává na starost stravování ve školách,

– dostává na starost armádní stravování (ministerstvo obrany za dva roky kontrakt vypovědělo),

– dostává na starost úklid armádních prostor.

2005–2010

• Vede několik sporů s ministerstvem obrany, které mu odmítlo proplácet faktury – a ve všech sporech vítězí.

2014

• Zakládá Wagner Group, jež funguje napůl jako soukromá armáda, napůl jako podnikatelská skupina.

• Zakládá „trollí farmu“ Internet Research Agency, jež chrlí na internet ruskou propagandu.

2016

• V USA se stává personou non grata kvůli ovlivňování tamních prezidentských voleb; později na něho americké úřady uvalí sankce.

2022

• Dostává povolení rekrutovat pro wagnerovce bojovníky do války s Ukrajinou.

Ramzan Kadyrov (46)

2004

• Jeho otec, čečenský islámský duchovní Achmat Kadyrov, jenž o rok dříve ve válce proti Rusku o nezávislost přešel na stranu Moskvy a stal se prezidentem, umírá při teroristickém útoku.

2007

• Ramzan Kadyrov se dožívá třiceti let a sám se stává prezidentem.

2009

• Likviduje domácí opozici a za pomoci dotací z Moskvy začíná Čečensku vládnout bez kontroly.

2015

• Stává se členem poradní komise při Státní radě Ruské federace, poradním sboru prezidenta Putina.

• Přiznává kontakt s hlavním podezřelým v případě vraždy ruského opozičního politika Borise Němcova.

• Nařizuje čečenské policii zastřelit každého ozbrojeného člověka (včetně policistů) z jakékoli jiné části Ruska, který by se v Čečensku objevil.

2022

• Stále častěji mluví (ač nevyzván) do zahraniční politiky Kremlu, jenž se zdráhá jít s ním do otevřeného konfliktu.

• V den 46. narozenin jej Vladimir Putin povyšuje do hodnosti generálplukovníka (hodnost generálporučíka dostal na konci března a generálmajora v roce 2020).

Generál Sergej Surovikin (57)

• Je vrchním velitelem ruské operace na Ukrajině.

• Jako jediný důstojník sovětské armády nechal v srpnu roku 1991 střílet do lidí protestujících proti (nakonec neúspěšnému) puči, jenž měl sesadit tehdejšího moskevského vůdce Michaila Gorbačova.

• O čtyři roky později byl v maléru, když dostal podmínku za nelegální obchodování se zbraněmi. Dočkal se však omilostnění.

• V roce 2015 vedl coby velitel letectva brutální útoky proti syrským civilistům.

• Od roku 2017 velel ruskému válečnému letectvu.

• Pondělní ukrajinský masakr spustil v předvečer 57. narozenin.

Zdroje: Kimberly Marten: The GRU, Yevgeny Prigozhin, and Russia’s Wagner Group: Malign Russian Actors and Possible U.S. Responses; congress.gov; wikipedia.org; rferl.org

Kde a jak funguje Wagner Group

Ač je ve světě známá jako Prigožinova žoldnéřská organizace, její záběr je širší. Kevin Limonier, specialista na Wagner Group z Université Paris 8, o skupině mluví jako o „galaxii obtížně vysledovatelných organizací s různými názvy; Wagner není firma, nýbrž značka“. Kromě nájemné ozbrojené síly a dezinformačního byznysu je podstatnou součástí činnosti Wagner Group využívání přírodních zdrojů v Africe.

Příklad za všechny: v roce 2018 letěl Prigožin osobně do Středoafrické republiky, aby urovnal spor mezi tamními povstalci a prezidentem Faustinem-Archangem Touadérou. Prezident si poté najal Rusy jako své osobní strážce a jmenoval bývalého důstojníka ruské vojenské rozvědky GRU Valerije Zacharova svým „poradcem pro národní bezpečnost“. Zůstal u moci, ale ne zadarmo: udělil právo těžby diamantů firmě Lobaye Invest; těžba probíhá v oblastech ovládaných povstalci a hlídají ji wagnerovci. Čirou náhodou – kdo by to řekl? – je Lobaye Invest součástí Prigožinova konglomerátu Concord.