Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Sluchátka za dvacet let zničila čtyři staletí vývoje hudby. Je to cesta vpřed, do pekel, anebo obojí zároveň?
Když je všechno v perfektním pořádku, buďte si jisti, že někde vyje vlk. Myslete na to, až si budete příště nasazovat sluchátka.
Vezměme to trochu od lesa. Představte si početnou rodinu, která si na večírek najala klavíristu. „Zahraj mi, co mám nejradši,“ bude po několik následujících hodin nejčastější větou. Hlava rodiny si bude přát něco od Led Zeppelin, zatímco jeho rodiče budou z vejminku volat po Louisi Armstrongovi. Pro strýce intelektuála to bude něco z balkánského folkloru, kdežto prepubertální neteře dají přednost Pavlu Calltovi. Vzdálený bratranec, kterého nikdo nemá rád, protože je vzdělaným hudebníkem moderního ražení, bude zlomyslně požadovat Stockhausena. Jiný bratranec, muž s tendencí nosit na veřejnosti liščí ocas, se vytasí s přáním obnášejícím bratry Nedvědy, kdežto všichni přítomní hokejisté se shodnou na Michalu Davidovi. Život je složitý.
Bude-li mít pianista dostatečně jasnou hlavu, šikovné prsty a silný žaludek, zahraje to na ten nešťastný nástroj celé. Všichni budou spokojeni a nikoho ani nenapadne, že je to možné jen díky zažitému kompromisu, jímž se západní kultura vyrovnává s nepřízní fyziky. Je to kompromis doslova demokratický a v nejednom smyslu egalitářský. Řeč je o rovnoměrně temperovaném ladění.
Muzikanti prominou opakování věcí jim dobře známých i jistou dávku zjednodušení, jež ono opakování provází; pro pochopení pozdějších odstavců by jedno i druhé mělo být užitečné. Jednou z nekonečných záhad tohoto světa je fakt, že v hudbě neplatí komutativnost násobení: 7 × 12 (sedm oktáv) není docela totéž jako 12 × 7 (sedm kvint). Pokud na nějaký nástroj bez pevného ladění zahrajete dvanáct po sobě jdoucích čistých kvint o sedmi půltónech, vyjde vám tón o něco vyšší, než když na něj zahrajete sedm oktáv, tedy téměř celý rozsah klavíru. To něco – školení muzikanti nemají rádi „něco“ – měří téměř celou čtvrtinu půltónu, což už je dobře slyšitelný rozdíl. Když přijdete na koncert a hlavní hvězda večera bude zpívat o čtvrtinu půltónu vedle, budete chtít zpátky vstupné.
Proč je to tak a ne jinak, není jasné. Můžeme to připsat obecné entropické tendenci veškeré existence, vnímat to jako pozemské vyjádření rozpínání vesmíru, například. Nebo je to součást té nálože, kterou dostal Adam na cestu z ráje: „Všechny tóny v tvých ústech budou hořce falešně znít, poniváč prach seš...“ Tak či onak víme už nejméně dva a půl tisíce let, že ladění je zakletý problém. A celou tu dobu se muzikanti snaží přijít na to, jak té kletbě ulámat ostny, když už jí nejde docela utéci; jak dosáhnout co možná nejlepšího možného intonačního kompromisu. Jinými slovy jde o to, jak rozprostřít přirozené rozladění tónů – temperovat ladění – tak, aby výsledek zněl co nejpříjemněji.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
