Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Uhlíková cla nejdříve zasáhnou ceny ve stavebnictví, kvůli hnojivům pak podraží potraviny
Od počátku října platí další z pilířů evropského Green Dealu, jehož zhoubnost zatím veřejnost moc nedohlédla. Část byznysu uhlíkové clo dokonce podporuje v přesvědčení, že na tom vydělá. Možná krátkodobě. Dlouhodobý efekt bude ničivý.
Pochopení nevyžaduje hluboká makroekonomická studia a dopady těchto ochranářských praktik jsou po staletí známé, vyzkoušené a popsané. Výborně třeba Frédéricem Bastiatem v první půli devatenáctého století.
Zpoplatnění emisí v dováženém zboží sice začne až od roku 2026, ale už nyní se začala sbírat data a údaje o emisích v případě dováženého železa, oceli, cementu, hliníku, hnojiv a elektřiny. Další produkty budou dále přibývat, až pokryjí prakticky veškerý dovoz.
To vše je v Evropě zatíženo emisními povolenkami a z toho důvodu se, kromě elektřiny, masově dováží, zejména z Číny a dalších zemí východní Asie, kam se evropský průmysl kvapem stěhuje. A dováží se levně. V Evropě se z toho vyrábějí další produkty, z nichž se část spotřebuje, ale část se opět vyveze.
Po zatížení uhlíkovým clem všechno toto zboží podraží. Jak pro domácí spotřebitele, kteří pak nebudou mít levnější dovozovou alternativu, tak při exportu, kde bude evropská produkce ještě méně konkurenceschopná, než je nyní.
Celé opatření vychází z nebetyčné evropské pýchy věřící, že se celý svět přikloní k obdobnému zdražování vlastní produkce a zavede povolenky či uhlíková cla podobně hloupě jako Evropané. Je pravda, že povolenky fungují i leckde mimo Evropu. Třeba v některých demokraty vedených státech USA či v některých průmyslových sektorech v Číně.
Rozsah a dopad jsou však neporovnatelné. Svět při dalším rozšiřování tohoto systému bude mít před očima přesvědčivé výsledky evropského experimentu prováděného na téměř půlmiliardě Evropanů zelenými aktivisty a lze těžko předpokládat, že se nepoučí. Navíc chudnoucí Evropa tak jako tak postupně přestává být atraktivním trhem pro světové firmy, což momentálně dosti bolestivě zažíváme v případě farmaceutického byznysu.
Uhlíková cla nejdříve zasáhnou vzhledem ke svému zaměření stavebnictví a kvůli hnojivům podraží potraviny. Ale dopady to bude mít i na strojírenskou produkci. Sice až v roce 2026, ale to není úplně za dlouho.
Jak to bude fungovat, si pak nejspíše dopředu ověříme na již zahájeném řízení, které má omezit dovoz čínských elektromobilů, které zlí Číňané nepovoleně dotují. Prý na rozdíl od Evropy. Lepší vtip se von der Leyenové od doby, kdy jako ministryně obrany přeměnila bundeswehr ve sbor dobrovolných hasičů, nepovedl.
Experti se vesměs shodují, že řízení povede k dovozním kvótám, které zdraží elektromobily, a zvýší tak marže čínských výrobců a tím i jejich zdroje pro financování inovací. Takže to dopadne jako s identickými opatřeními USA v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy japonská konkurence zdevastovala americké výrobce.
A potom to s uhlíkovým clem přijde ve zbytku průmyslu. Jen dopady budou asi jiné. USA tvořily v zahraničním obchodě vždy něco nad deseti procenty HDP. U Evropy je to zhruba polovička vytvořeného bohatství.
