Bylo vlastně jen otázkou času, kdy se tématem předvolební kampaně stane otázka, zda má stát prodat Budějovický Budvar. V rozhovoru pro Seznam Zprávy se pro „kapitalistickou“ privatizaci vyjádřila šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová a předseda Pirátů Ivan Bartoš, mnohými označovaný za neomarxistu. Toho si všiml skutečný neomarxista Matěj Stropnický, který by nejraději zestátnil úplně všechno kromě soukromých zámků. Na sociálních sítích pak rozjel kampaň proti prodeji a zlotřilým pravičákům k tomu.

Stát bezesporu pivo vařit nemá. Přesto je v konkrétním případě Budvaru nutné dát za pravdu Stropnickému, a nikoli Bartošovi a jeho tržně kapitalistickým zásadám.

Budvar na rozdíl od mnoha jiných státních podniků funguje relativně dobře, je ziskový a sem tam pošle do rozpočtu pěkných pár stovek milionů, které se rozhazovačným politikům vždycky hodí. V případě prodeje by se s velkou dávkou jistoty našel jediný zájemce, největší pivovarnická skupina světa AB InBev, která už dlouhá desetiletí vede s Budvarem spor o značku Budweiser. Pro globální koncern nedává žádný smysl vlastnit pivovárek kdesi ve středu Evropy, jedinou hodnotou by byla právě značka a pro Budvar by to znamenalo konec. I kdyby však podnik koupil někdo jiný, Budvar by tím přišel o nálepku státního pivovaru.

Světoví pivaři jsou přitom stále více kritičtí k produkci nadnárodních skupin a Budvar vnímají jako jakousi abnormalitu, která jim úspěšně čelí. S tím se marketéři pivovaru naučili výborně pracovat a právě díky tomu se Budvar stal letos poprvé exportní jedničkou. Bez „státního“ backgroundu by byl jen jednou z mnoha dalších sice známých, ale nijak nevyčnívajících značek a postupně by čím dál tím více splýval a upadal.

Možná že někdy v budoucnu se z Budvaru stane další neefektivní státní firma typu Českých drah či pošty. Zatím tomu tak ale není, tak proč kazit, co funguje.