Případ Anthropic: nízké marže ohrožují sny o dlouhodobé ziskovosti AI
Startupy vyvíjející umělou inteligenci mají investoři rádi. V budoucnu se to může změnit. Raketový růst tržeb se jednou zastaví a majitelé peněženek se začnou ptát, jestli jsou tyto startupy schopné produkovat také nějaký zisk.
ilustrační foto | Shutterstock.com
Když přijde na vývoj AI, není na světě mnoho větších jmen než Anthropic. Americký startup založili bývalí členové vedení OpenAI, tedy dnešního lídra trhu s komerčně využitelnou umělou inteligencí, v roce 2021. Loni firma získala od investorů miliardy dolarů při ocenění přes patnáct miliard dolarů, a to díky rychlému růstu tržeb a slibným prognózám tržeb budoucích. Tato valuace se rovnala zhruba padesátinásobku až stonásobku budoucích příjmů.
To je logické. Vysoké tržby by se měly promítnout do vysokých zisků. Klíč je v tom, v jakém poměru se tak stane. A právě v tomto poměru – hrubé ziskové marži – se skrývá problém, jenž pomalu začíná Anthropic i jeho konkurenty tlačit.
Růžová budoucnost mizí
Jak tyto firmy dospívají, budou patrně muset upřednostnit ziskové marže a peněžní toky. Jinak mohou zapomenout na vybudování udržitelného byznysu i na vstup na burzu, konečnou metu startupových firem, píše server The Information.
Nové údaje ukazují, že ziskové marže těchto začínajících firem mohou být nakonec nižší než u stávajících společností zabývajících se podnikovým softwarem. Po zaplacení nákladů na zákaznickou podporu a servery, na nichž umělá inteligence běží, se hrubá zisková marže společnosti Anthropic (hrubý zisk jako procento z příjmů) pohybovala v prosinci mezi 50 a 55 procenty. Potvrdily to hned dvě osoby, které jsou s těmito údaji přímo obeznámeny.
To je mnohem méně než průměrná hrubá marže 77 procent u akcií firem zabývajících se cloudovým softwarem, cituje server údaje společnosti Meritech Capital.
Co hůř, radikální zlepšení není na obzoru. Přinejmenším jeden z hlavních akcionářů společnosti Anthropic očekává, že se hrubá marže firmy bude dlouhodobě pohybovat kolem šedesáti procent, uvedl jeden ze zdrojů The Information.
Při výpočtu takových parametrů samozřejmě záleží na kreativitě účetních. Ti v Anthropicu se činí: hrubá marže firmy neodráží náklady na provoz serverů, na nichž probíhá trénování umělé inteligence, ty Anthropic zahrnuje do svých nákladů na výzkum a vývoj.
To je samo o sobě sporný tah (takové náklady je klidně možné vnímat jako náklady provozní) a firmě obchodované na burze by to nemuselo projít. Prakticky je to ještě horší: podle Sama Altmana, šéfa OpenAI, mohou tyto náklady dosáhnout až sto milionů dolarů na jeden model AI. Mluvčí Anthropicu se k tomu odmítl vyjádřit. (Co by k tomu taky asi říkal, napadne člověka.)
Startupy přes umělou inteligenci tedy narážejí na stejný problém jako před několika lety firmy typu Uberu. Jde jim o získání tržního podílu, nikoli o cash flow, protože hotovosti mají od investorů až až. Jak se však nejedna firma zmiňované minulé generace přesvědčila (Uberem počínaje), takové prostředí nevede k vytvoření dobrých návyků a k dlouhodobé prosperitě.
Dnešní AI startupy tak mohou zakrátko čelit problémům při získávání kapitálu za podmínek, které se odvíjely pouze od předpokládané výše tržeb. Jestliže se investoři do firem jako OpenAI či Anthropic zprvu zaměřují spíše na růst tržeb a tržních podílů, jejich valuace později – v soukromé sféře, stejně jako posléze na burze – obvykle spíše odráží jejich schopnost generovat zisk.
A rozdíl mezi AI startupy a etablovanými softwarovými firmami je v tomto kritériu dosud velký. Startupy získávají kapitál zhruba ve výši padesátinásobku až stonásobku odhadovaných ročních tržeb (často navíc odhadovaných velmi optimisticky).
Naproti tomu medián u veřejně obchodovaných softwarových společností čítá pouze šestinásobek budoucích příjmů. Pro začínající podniky tak bude stále obtížnější udržet valuace vysoko (a tedy peníze relativně levné).
Háček jménem cloud
Ani dnešní tržní jednička, OpenAI, nemá automaticky vyhráno. Firma provozuje hojně využívanou bezplatnou verzi svého chatbota ChatGPT, což jí zvyšuje náklady na servery, aniž by to generovalo dodatečné příjmy (ačkoli ona bezplatná verze je zároveň výbornou reklamou). Tržby to žene nahoru skvěle: v roce 2022 firma vygenerovala příjmy ve výši necelých třicet milionů dolarů, kdežto loni v prosinci činily 1,6 miliardy dolarů.
To je obrovský nárůst – ale má svůj háček. V podobě vztahu OpenAI a Microsoftu. Microsoft jako desetimiliardový investor do OpenAI a zároveň poskytovatel cloudových služeb pronajímá OpenAI cloudové servery relativně levně. To je pro OpenAI pochopitelně příznivá okolnost, protože to pomáhá držet její náklady na uzdě.
Zároveň však OpenAI musí podle dohody odvádět Microsoftu podíl z přímých prodejů zákazníkům. A když Microsoft prodává software vytvořený OpenAI svým vlastním zákazníkům v cloudu, ponechává si většinu příjmů z těchto prodejů pro sebe.
To by se mohlo stát problémem, protože Microsoft přitahuje stále více korporátních klientů, kteří by jinak nakupovali software přímo od OpenAI. Ziskovost posledně jmenované firmy tím pochopitelně trpí.
Anthropic na tom nemusí být o nic lépe. Firma odhaduje, že za rok 2024 dosáhne tržeb ve výši nejméně 850 milionů dolarů (údaje za loňský rok nejsou k dispozici). Google a Amazon, které Anthropicu věnovaly miliardy dolarů, prodávají jeho software svým cloudovým zákazníkům (obdobně jako Microsoft prodává produkty od OpenAI). Není jasné, jaký podíl si tyto firmy při takovém prodeji berou, ale Anthropic z něho jistě nebude mít více než z prodeje přímo svým zákazníkům.
Kosa na kameni
Vtip je v tom, že dynamika těchto finančních nůžek žene firmy dále a dále do slepé uličky. Investoři jejich slabé marže přehlížejí, dokud jejich tržby raketovým tempem rostou. Až roční růst tržeb jednou nevyhnutelně klesne někam mezi třicet a čtyřicet procent, padne kosa na kámen.
Pokud bude v takové chvíli cash flow stále záporné a nebude rozumná naděje přetavit alespoň plus minus deset procent tržeb na hotovost, dají investoři od firmy ruce pryč. Serveru The Information to řekl Tomasz Tunguz, generální partner společnosti Theory Ventures, která startupy financuje.
Šéfové startupů tak mají na vybranou. Mohou buď dělat více toho, s čím jednou uspěli (hnát tržby bičem), a oddálit tak nevyhnutelný soudný den. Nebo se mohou pustit do něčeho, co nikdy nezkoušeli (budovat prosperující byznys, tedy například hledět na náklady), a riskovat, že ten soudný den přijde zítra. Co byste řekli, že asi většina z nich udělá?
