Před loňskými podzimními volbami v krajích a do Senátu to bylo rouškovné aneb pětitisícový jednorázový příspěvek k penzi. Letos se blíží důležitější plebiscit – volit se bude do sněmovny, a tak obě vládní strany v boji o hlasy důchodců tlačí na pilu ještě víc.

Ačkoli ANO ve spolupráci s opozicí snížilo daně z příjmů zaměstnancům, na preference to zjevně vliv nemělo. Spíš naopak. A tak přichází oblíbený tah vládních stran – zvyšování penzí, které má potenciál oslovit skoro 2,5 milionu případných voličů.

„Jste naše priorita a vy to víte,“ říká premiér Andrej Babiš důchodcům naléhavě v jednom ze svých pořadů Čau lidi. A přidává k tomu slib průměrného důchodu nad 16 tisíc v roce 2022. V praxi by to znamenalo valorizaci v průměru asi o 650 korun, tedy dvě stovky nad zákonnou hranici. 

Zahanbit se pochopitelně nenechala ani ministryně práce a sociálních věcí. Jana Maláčová mimo penzijní reformu, která znamená především přidávání vybraným skupinám penzistů a která prakticky nemá šanci na úspěch, vyrukovala dokonce s třísetkorunovou valorizací nad zákonný limit. A licitování zjevně ještě není u konce.

Jestliže v předcovidových letech bylo ještě štědré zvyšování důchodů nad rámec valorizace snad obhajitelné argumentem splácení starých dluhů, při současném stavu státních financí jde doslova o fiskální zločin a čirý, bezskrupulózní předvolební populismus.

Nejde jen to to, že na penze už tak jde třetina státního rozpočtu, erár má být i napřesrok ve více než 200miliardovém deficitu a každou miliardu poslanou penzistům navíc si tak budeme muset půjčit. 

Existují už i tvrdé důkazy o tom, že důchodci – při vší úctě ke stáří a odpracovaným letům – jako demografická skupina vyšli ekonomicky z covidové krize nejlépe. Vlastně jen oni a státní zaměstnanci měli své jisté, nehrozilo jim propouštění a ztráta příjmů. 

Průzkum Eurostatu v evropských zemích dokonce ukázal, že ze všech věkových skupin právě mezi důchodci vzrostly nejvíc úspory na bankovních kontech. A že právě oni pocítili během pandemie nejmenší propad příjmů. 

Naproti tomu nižší věkové kategorie v průměru musely mnohem častěji sahat do úspor a rezerv. Jim stát často nepomohl – nejsou to totiž většinou voliči vládních stran. O penzisty se ale ještě mezi ANO a ČSSD svede tvrdý a bohužel velmi drahý souboj. Ostatně i to je jeden z důvodů, proč by tato vláda neměla sestavovat státní rozpočet na příští rok.