Přechod na nízkoemisní ekonomiku: Jak utáhnout kočár s černými pasažéry

Rozvíjející se země klimatické závazky přijmou a naplní, pokud to pro ně bude levnější volba, která jim bude zvedat ekonomický růst a životní úroveň.

Přechod na nízkoemisní ekonomiku: Jak utáhnout kočár s černými pasažéry
ilustrační foto | Tomáš Novák týdeník HROT

Nejpozději od vítězství Donalda Trumpa musejí mít i velcí zastánci liberální demokracie jisté pochybnosti o tom, že by to byl politický model prokazující konzistentně svoji superioritu nad všemi ostatními. Čína přitom není sama, která jím otevřeně pohrdá, ale její podíl na světovém HDP se přiblížil tomu americkému na dohled, v paritě kupní síly jej už před časem překonal, a nepřímo úměrně tomu klesla schopnost cokoli Číně vnutit proti její vůli. Počet zemí, které se liberální demokracii spíše vzdalují, než aby se přibližovaly, vzrůstá. Je otázkou, zda autoritářské režimy, byť pravidelně stvrzované relativně svobodnými volbami, jsou ochotny a schopny podílet se na řešení globálních problémů postihujících planetu.

Jestli to na něco platí, pak na rozložení nákladů přechodu na nízkoemisní ekonomiku v čase i prostoru a vypořádání se s problémem „černého pasažéra“. Evropský závazek „nulových čistých emisí“ (NZE) do roku 2050 sám o sobě nevyřeší problémy globálního oteplování, ani kdybychom ještě přitvrdili. Podíl sedmadvacítky na emisích zhruba odpovídá tomu, co vyprodukuje celosvětová výroba cementu, ale její politický výtlak nestačí ani na umravnění bývalého předsedy mléčně-bramborářského kolchozu z Běloruska. USA jsou na rozdíl od EU supervelmoc i ve vojenské dimenzi a Bidenova vláda má srovnatelně ambiciózní ekologické cíle jako Evropa, ale co naplat.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit