Když loni začala probublávat obří insolvenční kauza skupiny Arca Investments, málokdo měl dost informací, aby se k ní veřejně vyjadřoval. Bouřlivý rozkol mezi Pavolem Krúpou a Rastislavem Veličem se totiž dlouho odehrával mimo zraky veřejnosti.

Když oba finančníci v létě loňského roku začali s mediálními výpady a rozjela se špinavá osobní bitva, byl pražský advokát Jan Langmeier první člověk mimo skupinu, kdo začal redakcím rozesílat své ostré názory na rekordní krach, ve kterém investorům v Česku a na Slovensku uvázlo bezmála 20 miliard korun.

„Je potřeba, aby už někdo jasně řekl, že Arca je potápějící se loď, která půjde ke dnu,“ stálo v úvodu zprávy, kterou poslal médiím na začátku prosince.

Je to Krúpův raketýr, šeptalo se tehdy, neboť jeho kritika v té době padala zejména na hlavu současného vládce společnosti Arca Investments Rastislava Veliče, kterého Krúpa obviňoval a vlastně stále obviňuje z tunelování skupiny. Avšak později se Langmeier tvrdě opřel také do Krúpy a jeho firem a rázem si tím vysloužil nálepku neřízené střely, která se z třeskuté kauzy snaží vytěžit maximum pozornosti a zviditelnění své menší a dosud méně známé advokátní kanceláře Langmeier & Co.

Nezůstalo jen u toho. Krátce nato se pustil také do Michala Mičky, mladého investora, který letos definitivně pohřbil svou módní skupinu se značkami jako Pietro Filipi a Kara.

Ve zcela jiné oblasti se zase bije za šéfa Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala. V neméně vyhrocené právní bitvě o výklad stanov ČOV se přetahuje se známými figurami sportovního prostředí – například se Zdeňkem Ertlem a vlivnými pražskými advokáty Miroslavem Janstou a Janem Šťovíčkem.

Kdo je osmatřicetiletý advokát, který se prezentuje jako odborník na insolvenční právo a restrukturalizace firem?

„Zatím jsem na něj v žádné kauze nenarazil. Až teď na Arce, kde stejně jako my zastupuje některé věřitele,“ říká například Michal Žižlavský, předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců a jeden z nejzkušenějších správců v Česku. Podobně reagovali další matadoři tuzemských insolvencí.

Před medializací krachu skupiny Arca o něm slyšel na trhu málokdo. Vždyť insolvenčním správcem je od roku 2015 a správcem se zvláštním oprávněním od roku 2018. Nyní je ho ale na trhu plno.

Arca jako marketing?

„Nevím, jestli je to přímo marketingová strategie, spíše mě k tomu dovedly okolnosti.

S mediální komunikací jsme začali v listopadu loňského roku a tím hlavním důvodem byl případ skupiny Arca,“ přiznává Langmeier s tím, že ačkoli za sebou má řadu zajímavých insolvenčních kauz, velikosti Arca Investments se žádná ani neblížila. To je pochopitelné, neboť Arca je zřejmě největším pádem investiční skupiny v historii samostatné České republiky.

Kauzu podle svých slov začal sledovat už v průběhu roku a spojoval si veřejná vyjádření Rastislava Veliče a Pavola Krúpy s tím, co slyšel od drobných investorů přímo z trhu.

„Ale rozhodně to nebylo tak, že bych se v médiích dočetl o problémech skupiny Arca a rozhodl se, že se na ní zviditelním. Abych byl upřímný, základ činnosti naší advokátní kanceláře tvoří jiné aktivity než Arca,“ říká Langmeier, který u několika případů působí jako insolvenční správce a angažuje se také ve vlastním investičním fondu. Právě tato zkušenost ho nakonec přivedla k Arce.

„Ano, před před více než rokem jsme založili s kolegy vlastní alternativní investiční fond Aequitas Capital Investment, který se zaměřuje na nemovitostní a restrukturalizační projekty,“ dodává. Fond aktuálně realizuje investici do nového projektu apartmánových bytů v Herlíkovicích v Krkonoších, kromě toho ale připravuje také restrukturalizační projekty. Firem na pokraji smrti je nyní na trhu kvůli důsledkům pandemie koronaviru velké množství a Langmeier se svým týmem chce některé zkusit zachránit.

„Při různých jednáních s investory a poradci se na nás začali tito lidé obracet s tím, že investovali do skupiny Arca, ta nesplácí a oni by potřebovali pomoct. Tak jsme se o Arcu začali zajímat a nabírat první klienty,“ popisuje počátky, na které navazovaly jeho první mediální výstupy směrem ke slovensko-české investiční skupině.

„Díval jsem se na to, jak Velič s Krúpou dávají do médií různá vyjádření, kterými ale sledovali pouze a jen svoje vlastní zájmy. A u mě se zatím v kanceláři střídali lidé, kteří si za veškeré svoje úspory, nebo dokonce půjčené peníze koupili dluhopisy či směnky některé ze společností skupiny Arca a teď se oprávněně bojí, že už z nich nikdy neuvidí ani korunu,“ dodává s tím, že právě tito lidé měli oprávněný pocit, že jejich osud nikdo neřeší.

Proto se rozhodl, podobně jako Krúpa a Velič, rozjet vlastní mediální kampaň, ve které se vyjadřoval prakticky co týden k vývoji ostře sledované kauzy v zájmu drobných věřitelů.

„V takto mediálně exponovaném případu navíc nelze zcela mediálně mlčet. Ať se nám to líbí, nebo ne, komunikace směrem k veřejnosti i dalším hráčům v případu je dnes důležitá. A v neposlední řadě rozhodně nehodlám zastírat, že taková mediální aktivita přináší také větší známost naší kanceláře, navíc se na nás obracejí další a další věřitelé skupiny Arca, což nám dává větší sílu v celém případu,“ vysvětluje muž, který vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze, kde v roce 2010 získal doktorát, a první praxi sbíral u známého pražského advokáta Miroslava Krutiny.

V současnosti v případu Arca Investments zastupuje na 70 věřitelů, většinou drobných držitelů směnek. Naposledy Langmeier přišel s tím, že na skupinu je třeba pohlížet jako na černou banku, tudíž by se do procesu měla více vložit Česká národní banka.

Netrvalo dlouho a Langmeiera zaujala i další insolvenční superkauza, která aktuálně rezonuje domácím trhem. Od konce loňského roku se postupně bortí retailová skupina Michala Mičky, do které patří známé oděvní značky Kara a Pietro Filipi. I jeho podnikání poháněly stovky milionů z vydaných dluhopisů. Před dvěma týdny advokát Langmeier Mičku veřejně vyzval k tomu, aby po oděvních značkách poslal do konkurzu i mateřskou skupinu C2H. V ostrém prohlášení Mičku označil za viníka krachu, nikoli za oběť pandemie, jak se sám investor někdy prezentuje.

O několik dní později Mička skutečně poslal do konkurzu i svou skupinu C2H.

„Když jsme pak začali zastupovat klienty v případu Arca, ukázalo se, že někteří z nich bohužel investovali i do některé ze společností skupiny C2H pana Mičky. Tak jsme se začali zajímat i o tuto skupinu a brzy se na nás obrátili další věřitelé,“ vysvětluje Langmeier moment, kdy se zaměřil také na investora do módy.

„Nebudu zastírat, že u tohoto případu mě trochu pohání dopředu právě i to, jakým způsobem vystupuje Michal Mička v médiích. Za poslední měsíce a s informacemi, které máme, už jsem si byl schopen udělat zevrubný obrázek o tom, jak podnikání jeho osoby fungovalo. A rozhodně si nemyslím, že je pan Mička jen další obětí pandemie. Jeho snaha mávnout nad vším rukou, aniž by se nějak více zajímal o věřitele či zaměstnance, mi přijde naprosto nehorázná,“ dodává s tím, že aktuálně jedná s dalšími poškozenými věřiteli a jeho lidé zkoumají, zda nedošlo z Mičkovy strany k porušení péče řádného hospodáře. Pak by mohly mířit žaloby na náhrady škody a trestní oznámení přímo na Michala Mičku.

„Ale tak daleko zatím nejsme,“ uzavírá téma krachujícího oděvního byznysu Langmeier.

Sport a insolvence

Langmeier má blízko také k vlivnému advokátovi a sportovnímu funkcionáři Alexanderu Károlyiovi, někdejšímu šéfovi fotbalové disciplinárky a aktuálně ombudsmanovi Českého olympijského výboru. Ve svém životopisu uvádí, že jako externí poradce s ním spolupracuje od roku 2012.

Kromě insolvencí je právě sportovní právo Langmeierovou hlavní specializací. Díky tomu dnes stojí po boku Jiřího Kejvala v boji o vliv ve sportovním prostředí, který už několik měsíců vedou šéfové ČOV s šéfy České unie sportu, vedené dalším mocným pražským advokátem Miroslavem Janstou.

Spory se v poslední době zhmotnily zejména v právní bitvě o výklad stanov Českého olympijského výboru, která například před časem zcela zablokovala volbu předsedy a dalších členů výkonného výboru ČOV.

„O sportovní právo se zajímám dlouhá léta. U ČOV působím jako právní zástupce v některých kauzách již od roku 2014. Postupně se moje role u ČOV rozšířila i o další oblasti,“ říká k tomu Langmeier.

Z pozice hlavních advokátů ČOV totiž v posledních letech vytlačil Jana Šťovíčka a advokátní kancelář KŠD Legal jeho bratra Petra. S nimi se Jiří Kejval rozešel ve zlém a právě Jan Šťovíček, prezident Autoklubu ČR, dnes platí za Kejvalova velkého kritika.

Avšak Langmeier je přece jen hlavně insolvenčním správcem. Od roku 2015 má za sebou asi 400 případů, přičemž zřejmě největším je nedávný a stále živý krach skupiny Triload Invest.

Jde o složitou kauzu z roku 2019, v jejímž rámci se řeší pád skupiny několika firem, jež se měly zaměřovat na výstavbu a nákup domovů pro seniory i jiných nemovitostí. Firmy pro tento účel vydaly dluhopisy za desítky milionů korun, avšak k realizaci vlastně nikdy pořádně nedošlo. Celý koncern se zhroutil a skončil v konkurzu. Případ navíc řeší i policie, neboť podle všeho docházelo k účelovému vyvádění peněz mezi českými a britskými firmami.

„V tuto chvíli probíhají stále soudy v České republice a ve Velké Británii, kde se snažíme pro věřitele domoci alespoň části jejich investovaných financí,“ říká k tomu Langmeier. Kauza nebyla tolik medializovaná hlavně proto, že ve stejné době padl investiční kolos EMTC Tomáše Bárty, kde věřitelé utopili výrazně víc peněz. Šlo o stovky milionů, zatímco v případu Triloadu o desítky.

Langmeier & Co.

Jan Langmeier založil svoji advokátní kancelář na pražském Smíchově v roce 2014 a dodnes patří spíše mezi menší hráče na trhu, celkem ji tvoří asi 15 lidí. Kromě insolvenčního práva a sportu se zaměřuje prakticky na všechny oblasti práva – od trestního po obchodní či občanské. Bohaté vazby v byznysu, sportu i justici v kombinaci s vlastním alternativním fondem Aequitas Capital Investment z Langmeiera dost možná dělají budoucího silného byznysového hráče nejen na poli distressed assets. „Nikdy jsem neměl ambici stát se nějakým zákulisním hráčem, který by si vytvářel vztahový potenciál. Tím neříkám, že vztahy nejsou i pro advokacii důležité, soustřeďuji se ale primárně na zastupování a hájení zájmů svých klientů,“ drží se ale přece jen zpátky Langmeier.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.