Brno má studenty, kteří ale po škole nenajdou byt. Praha zase místa s obrovským potenciálem, ale bez života.
Jak si aktuálně stojí naše dvě největší metropole? Co jim chybí a co naopak přebývá? Jak se na nich podepisuje covidová krize a mají šanci z ní vytěžit také něco dobrého? Když se potkají dva šéfové institucí, které v rozvoji Prahy a Brna udávají směr, občas to zajiskří. Dozvíme se třeba, že v moravské metropoli se tak dobře a pohodově žije, že ztrácí ctižádost něčím vyniknout. „Určitě je Brno sebevědomější, než když jsem vyrůstal, kdy každý, kdo měl ambice, chtěl odtamtud vypadnout. To už teď není, ale chybí nám nějaký přesah, jako třeba Basilej je proslulá zdravotnickým výzkumem nebo jiná města uměním,“ říká Michal Sedláček, hlavní architekt města Brna.
Praha se zase ztrácí z mapy Evropy a plíživě se z ní stává snědený krám. „Nejsme schopni čelit dynamickým globálním výzvám a je to rozdrobeností města v kombinaci s macešským přístupem státu. Myslím si, že máme nejdražší systém veřejné správy v poměru k efektivitě,“ podotýká Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
Jakým městem je Brno a Praha v tuto chvíli? Kdybyste měl k charakteristice použít jen pár slov, která vás napadají?
Sedláček: Studenti, výzkum, startupy.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot