Ruská federace čelí už dva roky bezprecedentním sankcím ze strany Evropské unie, Spojených států, Spojeného království, Japonska či Austrálie. Výsledek je ale sporný. Může to být nicméně poučení pro potenciální zavedení sankcí vůči komunistické Číně, pokud by napadla Tchaj-wan, napsala lotyšská ekonomka Elina Ribakovová z amerického Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii.

Hlavním poučením plynoucím z uvalení protiruských sankcí je zjištění, že v současné globalizované ekonomice je izolace takto velké ekonomiky téměř nedosažitelná, pokud se k ní nepřipojí většina zemí.

Pokud navíc má být co nejvíce efektivní, jde pro Západ o dost nákladnou záležitost. Západním vládám trvalo skoro rok, než dokázaly výrazně snížit nákupy ropy a zemního plynu z Ruska. Navíc mnoho zemí, které sankce verbálně podporují, nadále s Putinovou říší čile obchodují. Buď přímo, nebo přes třetí země.

Expertka na ruskou ekonomiku Ribakovová tvrdí, že dopady sankcí přesto ruské hospodářství poškozují. Rusko ztratilo 170 miliard dolarů (čtyři biliony korun) z exportu, který by bez sankcí směřoval na západní trhy. A ekonomický výhled do dalších let je pro Kreml neradostný.

Na druhou stranu, země byla pod mírnějšími sankcemi už od roku 2014, kdy okupovala Krym. Putinův režim se tak mohl připravit na přísnější kolo ekonomických restrikcí. Zavedl řadu opatření, aby byly ruské hospodářství i finanční sektor více odolné.

Rusko vybudovalo stejně jako Čína vlastní platební systém, takže ruské banky nebyly tolik zaskočeny odpojením od mezinárodního platebního systému SWIFT. Navíc se toto opatření týká jen několika největších ruských bank, systém ovšem před válkou využívalo několik stovek ruských finančních institucí.

Další lekce plynoucí z uvalení sankcí na Rusko spočívá v tom, že je extrémně náročné získat podporu zbytku světa. Pro většinu zemí v Asii, Africe nebo Jižní Americe není konflikt ve východní Evropě zásadním tématem. Navíc pro tyto země zůstávají obchody s Ruskem nadále výhodné.

Peking se tak mohl stát největším obchodním partnerem Moskvy a předstihl v této disciplíně Evropskou unii. Ropu a zemní plyn navíc nakupuje od Putina s výraznými slevami. A ve velkém to platí i pro Indii, která se loni stala nejlidnatějším státem na světě.

V roce 2023 zvýšila tato země podíl na ruském dovozu ropy na 35 procent. Před válkou to přitom byla pouhá dvě procenta. Západ si navíc nemůže dovolit kvůli globálním dodavatelským řetězcům úplně ukončit obchody s Čínou, jež je druhou největší ekonomikou světa.