Bývaly to výjimky. Ve Fakultní nemocnici v Ostravě se každý týden hlásí dvě až čtyři Polky s žádostí o umělé přerušení těhotenství. Jejich počty během posledního roku výrazně rostou. „A do budoucna očekáváme další nárůst,“ říká mluvčí nemocnice Petra Petlachová. Podobná je situace i na gynekologické klinice ve Stonavě nebo v nemocnici v Bohumíně, kde rovněž provádějí interrupce polským pacientkám.

„Je to přirozený důsledek vývoje v Polsku, zájem o interrupce se přelije za hranice,“ říká Tomáš Cikrt, někdejší mluvčí ministerstva zdravotnictví a současný šéfredaktor internetového Zdravotnického deníku. Polský Ústavní soud na konci letošního ledna v podstatě znemožnil Polkám v zemi legálně podstoupit interrupci; pomoc tedy musejí hledat v zahraničí. Pro Česko to bude znamenat příliv nikoli jednotek, ale spíš stovek, či dokonce tisíců potratových „turistek“ ročně.

Česká teta z Polska

Podle údajů polské Federace žen a plánování rodiny podstoupí v zemi nelegální potrat až 150 tisíc Polek ročně. Odhaduje se, že zhruba 15 procent z nich odjede na tento zákrok do ciziny včetně České republiky.

Obdobnou zkušenost má sdružení Ciocia Czesia (Teta Češka), které založila skupina polských žen žijících v Česku. Iniciativa vznikla na podzim jako reakce na rozhodnutí polského Ústavního soudu. „Polské ženy jezdí na interrupce do České republiky, Německa a Rakouska. V Berlíně jim pomáhá Ciocia Basia, ve Vídni Ciocia Wienia,“ konstatuje sdružení. „Česká republika má tu výhodu, že je o něco levnější a zdravotní personál někdy mluví polsky.“

Od vzniku sdružení loni v listopadu se na skupinu obrátilo sto žen. „Těžko říct, kolik z nich nakonec jelo na potrat do České republiky, protože někdy se kontakt přeruší a neznáme konec každého případu,“ uvádí iniciativa. Sdružení dokonce vyhlásilo finanční sbírku, která má zaplatit vybraným ženám zákrok na gynekologickém oddělení. Do začátku března vybralo 288 411 korun.

Cena potratu se na různých klinikách mírně liší, v průměru se pohybuje mezi 4,5 až pěti tisíci korunami. „Cena je stejná pro občanky České republiky i pro cizinky. V případě potratu z genetických příčin ale cizinky na rozdíl od českých pacientek za tuto péči platí,“ vysvětluje mluvčí ostravské nemocnice Petlachová.

Až deset milionů korun

Podle Cikrta jsou potraty polských žen na českých klinikách výhodné pro obě strany. Polky mají zajištěnou kvalitní zdravotní péči a české nemocnice i soukromé kliniky zase další příjem. Pokud podle odhadů polské Federace žen a plánování rodiny jezdí na interrupce do ciziny okolo dvaceti tisíc žen ročně, je to – v českých cenách – až sto milionů korun. Tato částka se samozřejmě rozděluje do více evropských zemí. Podle několik let starého polského průzkumu přitom podstoupí interrupci v Česku až dva tisíce žen ročně, což vychází na devět až deset milionů korun.

Takové množství pro naše gynekologické kliniky nepředstavuje problém a nehrozí, že by se kvůli interrupcím polských žen nedostalo na české pacientky. Některé nemocnice ale polským klientkám interrupce odmítají poskytovat, například Oblastní nemocnice Náchod. Ta svůj postoj vysvětluje nejednoznačným právním výkladem, podle jednoho z nich nejsou interrupce cizinkám legální.

Odmítavě se k umělým potratům zahraničních pacientek staví rovněž Česká lékařská komora. Odvolává se na zákon z roku 1986, podle něhož je tento zákrok možný cizinkám provést jen tehdy, pokud mají v České republice trvalý pobyt. Nad tím se Cikrt pozastavuje. „V rámci Evropské unie je možné vyhledat zdravotní péči v kterékoli zemi,“ tvrdí.

Jasnému právnímu prostředí neprospělo ani ministerstvo zdravotnictví. Když se na Jana Blatného (za ANO) na podzim obrátil pirátský poslanec František Kopřiva s žádostí, aby Česko v reakci na rozhodnutí polského Ústavního soudu umožnilo interrupce v českých zařízeních, ministr mu odepsal, že by tím lékaři hrozilo až několikaleté vězení nebo zákaz činnosti, protože to odporuje zákonu o umělém přerušení těhotenství. „Předpokládáme tedy, že případné provedení potratu cizince, která v ČR bude trávit jeden nebo několik dní, by mohlo naplnit výše uvedenou skutkovou podstatu. I příprava je v tomto případě trestná,“ konstatoval ministr v dopise, z něhož citoval časopis Respekt.

Už v únoru však ministerstvo otočilo. Za svůj první výklad o nelegálnosti interrupcí cizinkám se omluvilo. „S politováním musíme uznat, že v tomto případě došlo k závažnému pochybení. Uvedený text, ve kterém se autor kromě zdravotnického výkladu pustil i do právní analýzy, neprošel standardním systémem, který je na ministerstvu nastavený. Zaměstnanci pověření přípravou podobných stanovisek mají povinnost konzultovat obsah odpovědi jak s ministrem, tak i s několika dalšími útvary (například právní odbor či odbor komunikace). To se však v tomto případě nestalo. Výsledkem je, že uvedená odpověď obsahuje závěry, které nejsou v souladu s platným právem,“ sdělilo ministerstvo na svém webu.

Jaké je tedy aktuální stanovisko? „Občanky Evropské unie mohou legálně v České republice podstoupit umělé přerušení těhotenství. A to i v případě, že by do naší země přicestovaly pouze za tímto účelem a strávily tu jen několik málo dnů,“ konstatuje Blatného úřad.

Ani toto jasné stanovisko ovšem nezměnilo přístup některých zdravotnických zařízení, například už zmiňované nemocnice v Náchodě. Polské ženy se na ni už ani neobracejí s žádostí o interrupci. „Je všeobecně známé, že takové zákroky cizinkám neprovádíme,“ říká mluvčí Lucie Chytilová.

Interrupcí ubývá

Celkový počet interrupcí provedených v českých zdravotnických zařízeních dlouhodobě klesá. Zatímco v roce 2010 podstoupilo umělé přerušení těhotenství přibližně 24 tisíc žen, v roce 2019, ze kdy jsou zatím k dispozici nejaktuálnější data, jich bylo jen necelých 18 tisíc.

Pavel Baroch

Přesná statistika se vede od roku 1958, zahrnuje nejen umělá přerušení těhotenství, ale i samovolné potraty a ukončení mimoděložního těhotenství. Nejvíce jich bylo provedeno na konci 80. let, což nejspíš souviselo také s tím, že v roce 1986 byly zrušeny takzvané potratové komise, které posuzovaly ženinu žádost o interrupci. V roce 1988 evidoval Ústav zdravotnických informací a statistiky téměř 130 tisíc samovolných a umělých potratů. V roce 2019 to bylo 31,8 tisíce, přičemž umělých potratů bylo 56 procent a samovolných 40 procent. Zbytek připadá na ukončení mimoděložního těhotenství. Tato čísla se dají samozřejmě vykládat různě, ale ke klesajícímu trendu jistě přispěl liberální přístup České republiky k potratům.

Polský zákaz

V Polsku bylo dosud možné přerušit těhotenství ze tří důvodů. Pokud byl ohrožen život matky, dále kvůli nenávratnému poškození plodu odhalenému při prenatálním vyšetření anebo v případě znásilnění či incestu. Druhou možnost – poškození plodu – zrušil letos na konci ledna polský Ústavní soud. Přitom vývojové vady byly v dřívějších letech důvodem většiny provedených interrupcí, podle agentury AP jich bylo přibližně 98 procent.

Proti rozhodnutí soudu se v Polsku konaly masové demonstrace. Verdikt nejvyššího justičního orgánu kritizoval na podzim také Evropský parlament či nevládní organizace Amnesty International. Tvrdí, že zpřísnění podmínek povede k dalšímu rozšíření tajně prováděných a méně bezpečných interrupcí. Omezení je podle europoslanců důkazem zvyšujícího se vlivu polských vládnoucích politiků na justici. Polský Ústavní soud je totiž složený převážně ze soudců nominovaných konzervativní vládní stranou Právo a spravedlnost, která zpřísnění podmínek pro interrupce podporuje. I tak ale mnozí polští lékaři provedení potratu odmítají z náboženských důvodů.

Autor je spolupracovníkem redakce.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.