Může mít Ukrajina na dresu mapu Krymu anektovaného Ruskem? Měli by fotbalisté pokleknout na podporu hnutí Black Lives Matter? Tyto ryze nesportovní otázky se probírají kolem probíhajícího mistrovství Evropy se stejnou intenzitou jako ohromující gól Patrika Schicka. A idealisté jako už mnohokrát dříve namítají, že jde jedině a výhradně o sport, do kterého by se politika neměla vůbec míchat, což ostatně zapovídají i pravidla FIFA. Je to stejně naivní jako výzva, abychom se měli všichni rádi.

Nejpozději od olympiády v Berlíně, nejspíš však už mnohem dřív bylo jasné, že nejrůznější zájmové skupiny nedokážou odolat zneužití popularity sportu pro propagaci té či oné myšlenky. Nemusí jít ovšem jen o infiltraci zvenčí, samotný sport je prodchnutý politikou skrz naskrz. Mezinárodní olympijský výbor se může dušovat, že je nepolitickou organizací, přidělení olympijských her Číně však představuje politický symbol, který je tak chápán a jako takový bude i diskutován. S tím je lepší se smířit než doufat, že tomu někdy bude jinak.

Pozoruhodné však je, že stejně naivně jako amatérští sportovní komentátoři vystupují jindy vysoce pragmatičtí kapitáni byznysu. V diskusích kolem vyřazení Ruska a Číny z tendru na Dukovany nezřídka zaznívá, že při stavbě jaderné elektrárny by měla hrát rozhodující roli technologie, případně cena, a nikoli prý nesouvisející výbuch muničního skladu před mnoha lety. Stejně tak firmy participující na výstavbě plynovodu Nord Stream II se vždy dušovaly, že jde čistě o byznysový projekt, který má zajistit Evropě včetně Česka plynulý přísun důležité komodity, a pak se divily, že jim do toho USA házejí vidle.

Plynovod se po mnoha měsících nejistoty vyvolaných politickými tlaky nejspíš nakonec dokončí, mnohaměsíční zpoždění se však citelně odrazí na ekonomice projektu. S tím však museli investoři jako OMV, Shell či Uniper počítat, stejně jako ten, kdo si vysnil jadernou budoucnost Česka postavenou na spolehlivé a známé ruské technologii a nyní hrozí, že žádná jaderná budoucnost nebude.

Je nesmysl si myslet, že Kremlem ovládaná firma bude vesele budovat Dukovany, zatímco tuzemské nemocnice budou pod útokem hackerů. Není přitom nutné spolehlivě prokázat totožnost pachatele, samo podezření představuje riziko, se kterým musí investor kalkulovat. 

Nevyjde-li sázka, jeho smůla. Tak to však v podnikání chodí a odvolávat se na naivní představu, že politika a byznys (a sport) by se neměly míchat, svědčí hlavně o tom, že se dotyčný do byznysu nikdy neměl pouštět.