Je nesporné, že Janek Kroupa nepatří v branži zrovna mezi etalony spolehlivosti české investigativní žurnalistiky, ale třeba mu to tentokrát někdo dosvědčí. Byl by to důkaz opravdu mimořádné slaboduchosti šéfa ČSSD. Chtít ututlat to, co ví půlka vlády, spousta policajtů a Koudelka, o ambasádách spojenců nemluvě, je zcela nerealistické. Nehledě na to, že získání Sputniků pro českou očkovací kampaň nemá prakticky žádný vliv a je nesporné, že většina populace by ruské vakcíně nevěřila a odmítala se jí očkovat. Přínos pro předvolební kampaň by byl nulový, pokud ne hluboce záporný.

Jako kauza lithium

Je fakt, že takto je to ještě horší. Ať už to dopadne jakkoli, pro ČSSD to znamená přinejmenším dočasně ztrátu kartiček opravňujících ke vstupu do Poslanecké sněmovny po nadcházejících volbách. Dopad je podobný jako kauza lithium před posledními volbami. Je v zásadě jedno, zda je to pravda, ale jakmile se to ocitlo v mediálním éteru, nelze to vzít zpět. Od té doby do dneška vlastně nikoho nezajímá, jak to bylo s údajným pokusem zašantročit strategickou surovinu za miliardy. Zásadní problém je v tom, že na rozdíl od minula nemá ČSSD moc odkud padat, protože je na dně volební kvóty. A je pro tuto stranu poměrně typické, že k této partajní sebevraždě žehem přiložil důležité polínko její vlastní funkcionář, pardubický hejtman Netolický. Sebedestrukce je druhé jméno naší sociální demokracie.

Samotná kauza Vrbětice tak stále více doléhá na vnitřní politiku. Citelně rozdělila dosud na společných zájmech fungující tandem premiér–prezident, dál polarizovala vztahy mezi vládou a opozicí a nyní uštědřila ránu z milosti menší vládní straně.

Nekonečný půlrok

Z mezinárodněpolitického hlediska se však české diplomacii moc nedaří. Kromě slovní podpory jsme se v Evropě dočkali podpůrné reakce jen od baltských států, které mají s Rusy dost svých vlastních zkušeností, a Slovenska, které má za sebou nedůstojné divadlo s tím nepříliš věrohodným Sputnikem.

Když Rusové přiotrávili svého občana Navalného, zvedlo to v Německu na pár dní i pochybnosti o dokončení plynovodu Nord Stream 2. Dva Valaši roztrhaní ruskou náloží nestáli ani za to, aby slovo Nord Stream někdo nahlas vyslovil.

Můžeme se trochu utěšovat, že na tom má svou vinu tragická personální politika, kdy je v čele ministerstva zahraničí mladý a jistě perspektivní kádr, který nicméně valnou autoritou v diplomatických kruzích Evropy ještě dlouho disponovat nebude, a premiér ani prezident nemají dostatečný kredit, aby za něj zaskočili. Ale to je jen chabá útěcha ve vědomí, že tato země už opravdu potřebuje nějakou novou vládu, kterou by brali vážně alespoň tuzemští občané. A ten půlrok čekání, co je před námi, by byl dlouhý i bez covid show, jaké ještě budeme muset být nedobrovolnými svědky.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.