Sledovat počínání ministra financí Zbyňka Stanjury v posledních týdnech při přípravách úsporného balíčku musí každému jen trochu ekonomicky vzdělanému člověku způsobovat nesmírné utrpení. Ještě větší bolehlav ale vyvolává, jak svým chaotickým, jakoby nahodilým jednáním přímo cpe trumfy do ruky opozičním stranám.

Impozantní kousek v tomto směru se Stanjurovi podařil, když do novely zákona o spotřebitelském úvěru prosadil novinku v podobě poplatků bankám za předčasné splacení, respektive refinancování hypoték.

Tento „trest za nevěru“ banky už v minulosti účtovaly, způsoboval velkou nelibost, proběhlo kvůli němu několik soudních sporů a většina bank jej nakonec zrušila.

Nyní se pokuta za předčasné splacení vrací zpátky do hry. Konkrétně by finanční instituce měly možnost si ji naúčtovat v případě, že se klient rozhodne splatit či refinancovat hypoteční úvěr ještě během doby fixace úrokové sazby.

Jak tuto malou domů bankám Stanjura vysvětluje? Podle něj má předejít úvěrové turistice, která bankám způsobuje vedlejší náklady. Proto by si za předčasné splacení mohly účtovat až dvě procenta ze zbývající jistiny.

Stanjura tento krok obhajuje tím, že „úvěroví turisté“ ve výsledku škodí všem: pokud prý budou mít banky jistotu, že jim klient neuteče, budou moci nabízet všem lepší podmínky. To je ale ve zdejším extrémně konkurenčním bankovním prostředí velmi pochybný argument. Reálně novela naopak spíš konkurenci snižuje.

Skoro se tak nabízí i jiná vysvětlení – třeba že od ministra jde o jakési bolestné pro banky za zavedení windfall tax. Ale vzhledem k tomu, že se banky dokázaly hbitě přizpůsobit a většina z nich na dani z mimořádných zisků nezaplatí skoro nic, by to ze Stanjurovy strany rozhodně nebyl dobrý obchod.