Běžně jsou vyhlášky považovány za podzákonné předpisy, kterým není věnováno příliš pozornosti.
Běžně jsou vyhlášky považovány za podzákonné předpisy, kterým není věnováno příliš pozornosti. Výjimečné ohlasy však vzbudila norma, která definuje hygienické požadavky na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Tedy nikoli jen přímo škol, ale rovněž družin, škol v přírodě či třeba dětských skupin. To, co prezentovalo ministerstvo školství, nás však v některých ohledech vrací do 17. století, případně na současný africký venkov.
Upravená vyhláška má oproti současné podobě výrazně zeštíhlet: vypadnout mají takové „detaily“, jako je povinné dělení na chlapecké a dívčí záchody či povinné umyvadlo v každé učebně. V řadě oblastí vznikla kolem novelizované vyhlášky zbytečná panika (rozhodně všude najednou nevyrostou unisex či nebinární toalety), někdy jde ale opravdu o krok zpět – například když vyhláška sice nařizuje úklid, ale už nedefinuje, jak často. Dříve jsme to v ní našli.
Zajímavá je politická argumentace změny, proč z požadavků na hygienu slevujeme. Poslankyně ODS Renáta Zajíčková například uvedla: „Hygienické normy pro školy posouváme z doby socialismu do 21. století. Odstraňujeme duplicity i přehnané limity, zjednodušujeme a zobecňujeme definice. Normy budou přehlednější.“ Paní poslankyni máme tendenci skoro až zatleskat. Podepsat se pod takovou blbost, to vlastně vyžaduje velkou míru odvahy. Upřímně a bez PR frází to však okomentovala vládní poslankyně za Piráty Olga Richterová. Její vyjádření by se dalo shrnout tak, že v Česku máme takové problémy s nedostatkem kapacit ve školách, že pokud si máme vybrat mezi hygienou a zjednodušením staveb či přestaveb, čisté ruce raději oželíme.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot