Podivná přátelství kardinála Duky

Nejdřív se ukázalo, že lídrem Okamurovy SPD v podzimních parlamentních volbách bude zaměstnanec pražského arcibiskupství a správce Dukova facebookového profilu Josef Nerušil. Poté ekonomka Hana Lipovská – kterou do Rady České televize nominovala loni (tedy ještě za Dukova předsednictví) Česká biskupská konference – oznámila, že půjde do voleb na kandidátce Volného bloku. Tedy uskupení, jehož hlavní tváří je nezařazený poslanec Lubomír Volný a které se dohodlo na volební spolupráci s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti Tomáše Vandase.

Církevní historik Jaroslav Šebek nedávno pro DVTV popsal současné Dukovo hodnotové směřování jako „křesťanství bez Krista“, ve kterém nejde ani tak o víru, jako spíš o politickou ideologii – konkrétně o ochranu konzervativního vidění světa. Nic proti, církev nepochybně konzervativní být může a vlastě jaksi z logiky věci konzervativní být má, ale kam se v tomto konkrétním případě poděly ty tradiční konzervativní hodnoty?

Kdo loví na hřbitově

Tomio Okamura vytahuje trumf, bývalého ministra vlády Miloše Zemana.

Tomio Okamura vytahuje trumf, bývalého ministra vlády Miloše Zemana.

Okamura není konzervativec, ale šikovný populista, Vandas je čistokrevný extremista, který o demokracii neřekne hezké slovo, a Volný (když nic horšího) obchodník s chudobou a parlamentní rváč. Zoufalost některých tradičně zaměřených lidí, kteří se nechali praštěnými výstřelky progresivismu vyděsit k smrti, a tak raději volí extremisty a (jak by řekl Masaryk) „lidi nehezké“, to do jisté míry vysvětluje, ale zároveň neomlouvá: Když se chci zbavit čerta, nemůžu ho přece vyhánět ďáblem. A takovému příměru by měl kardinál Duka rozumět.

Církev naštěstí není monolit a současný předseda biskupské konference (olomoucký arcibiskup) Jan Graubner v pondělí výše popsané výstřelky patřičně odsoudil s tím, že je „není možné přejít mlčením“ a politický postoj osob kandidujících za strany s extrémními názory „není postojem církve“.

Katolická církev by si ale každopádně měla své kardinály a svá politická přátelství líp hlídat. Jinak by se mohlo snadno stát, že se neschopnost některých jejích představitelů rozlišit konzervatismus a morálku od extremismu a neslušnosti stane v očích řady lidí novou podobou obzvláště škaredého černoprdelnictví.