Souvislost mezi oxidem uhličitým a oteplováním planety byla vědci zkoumána už před více než sto lety. Jako první na tuto hrozbu ve vědecké práci upozornila v roce 1856 americká vynálezkyně a vědkyně Eunice Newton Footeová. Oxid uhličitý, který vzniká spalováním fosilních zdrojů, podle jejích pozorování absorbuje teplo. Pokud se nahromadí v atmosféře ve vyšší koncentraci, povede to ke zvýšení teploty na Zemi. 

Foooteová provedla jednoduchý experiment. Vzala dva skleněné válce, jeden naplnila oxidem uhličitým, ve druhém byl vzduch a do obou vložila teploměr. Pak je vystavila slunečnímu záření. Ve válci s oxidem uhličitým stoupala teplota rychleji než u druhého. To ji vedlo k závěru, že pokud se vzduch smíchá s vyšším podílem oxidu uhlíku v atmosféře, povede to ke zvýšení teploty. 

O několik let později, v roce 1861, prováděl podobná měření irský vědec John Tyndall a byl překvapen, že plyn, který nemá barvu, může tak silně pohlcovat teplo. S plynem oxidu uhličitého provedl několik stovek pokusů a predikoval, že různé variace vodních par a oxidu uhličitého v atmosféře povedou ke změně klimatu. Dokonce se v této souvislosti zmiňoval o velkém potenciálu metanu pro klima.

Spalování uhlí zvýší teplotu

Před více než sto lety vědci upozorňovali na to, že spalování uhlí bude v ovzduší zvyšovat koncentraci oxidu uhličitého. Švédský fyzik a chemik Svante Arrhenius, který později získal Nobelovu cenu za chemii, v roce 1896 publikoval studii, ve které napsal, že teplota v arktických oblastech vzroste o osm nebo devět stupňů Celsia, pokud se koncentrace oxidu uhličitého zvýší na 2,5- nebo trojnásobek současného stavu. 

Jeho výpočet byl správný. Koncentrace CO2 se od roku 1900 zvýšila z 300 částic na milion (ppm) na 417 ppm, tedy o 1,4násobek. A teplota se v Arktidě zvýšila o 3,8 stupně Celsia. Švédský meteorolog Nils Ekholm s tím souhlasil, když v roce 1901 napsal, že spalování uhlí je tak rozšířeným jevem, že to způsobí zřejmý nárůst průměrné teploty Země.

Řada vědců ale v té době nevnímala zvyšování teploty pro život na Zemi jako zásadní problém. Dokonce to bylo bráno jako benefit. Nicméně v době před první světovou válkou se nevědělo, že se masově rozšíří spalování dalších fosilních paliv, jako je ropa a zemní plyn, upozornila na webu The Conversation Sylvia Deeová z Riceovy univerzity.

Varování pro amerického prezidenta

Katastrofické scénáře na téma oteplování planety a dopadu na veškeré ekosystémy na Zemi přinesli vědci „teprve“ před více než padesáti lety. V roce 1965 varovali významní američtí akademici sdružení do vědeckého poradního orgánu prezidenta Lyndona Johnsona, že lidstvo nevědomky provádí obrovský geofyzikální experiment.

„Během několika generací člověk spaluje fosilní paliva, jež se na Zemi pomalu hromadila posledních 500 milionů let,“ zdůraznili ve zprávě pro šéfa Bílého domu. Vědci na něj naléhali, že je nutné omezit produkci látek, které znečišťují atmosféru. Varovali před vysokými teplotami, tajícími ledovci, stoupající hladinou moře a okyselováním vody v oceánech. Ke všem těmto jevům v posledních padesáti letech dochází a změny se urychlují.

Většina vědců je už dlouho zajedno, že za růst koncentrace skleníkových plynů v atmosféře může lidská činnost, jež se za posledních 200 let výrazně proměnila. K dlouhodobému snižování produkce oxidu uhličitého zatím nedošlo. 

Letos globální emise oxidu uhličitého z produkce elektřiny vzrostou o pět procent na 33 miliard tun, upozornila Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Po loňském mírném poklesu kvůli pandemii covidu se opět přiblíží svému vrcholu z let 2018 až 2019. Růst „potáhne“ hlavně spalování uhlí v asijských ekonomikách.

Civilizace ví o riziku oteplování kvůli spalování fosilních zdrojů už dávno, ještě před vynálezem automobilů nebo uhelných elektráren. Jako první na to upozornila už před 165 lety Eunice Footeová, zdůraznila Deeová s povzdechem, že by běžná veřejnost a politici měli vědce poslouchat pozorněji.