V české politické džungli se ministři svých funkcí drží zuby nehty, i kdyby na ně praskla snad i ozbrojená bankovní loupež. Naposledy hroší kůži ukázal Petr Arenberger, jenž zatajil své majetkové poměry (160 nemovitostí, přes 240 hektarů orné půdy). Nakonec na nátlak přece jenom odstoupil. Paradoxně jej kritizoval i premiér Andrej Babiš, jenž má ohledně své minulosti v StB nebo čerpání dotací také co vysvětlovat.
V Německu je politická kultura na vyšší úrovni. Ministři většinou rezignují na svůj post kvůli „maličkostem“, nejčastěji kvůli podvodně získaným doktorátům. Naposledy kvůli opisování na univerzitě odstoupila německá ministryně pro rodinu Franziska Giffeyová z SPD.
Také ona čelila skandálu s neoprávněně získaným titulem Ph.D. Spor se táhne už od roku 2019, kdy Svobodná univerzita v Berlíně zkoumala její disertační práci. Politička tvrdí, že titul v roce 2009 získala oprávněně, možná udělala „jen pár chyb“. Plagiátorství odmítá. I nadále chce v zářijových volbách kandidovat v Berlíně.
V německé politické krajině nejde o nic neobvyklého. Minimálně už dvacítka německých politiků podobným problémům čelila v posledních deseti letech. V roce 2011 rezignoval ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg a univerzita mu doktorský titul odebrala. O dva roky později vzdala úřad ministryně školství Annette Schavanová kvůli stejnému prohřešku.
Opisování je běžné
Pod palbou kritiky kvůli opsanému doktorátu byla v roce 2016 i současná šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová (postupně byla německou ministryní pro rodinu, práci a sociální věci, obranu) nebo německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Nakonec šlo o menší nedostatky a tituly si mohli oba politici ponechat.
Posedlost tituly má politikům dodat pocit větší důvěryhodnosti. Doktorát je doktorát (své by mohl vyprávět i Michal Hašek, který se v politice opět vynořil jako náměstek na ministerstvu vnitra).
„Pokud jste politikem v Británii a máte doktorský titul, pravděpodobně jej neuvádíte, zatímco v Německu a v řadě dalších zemí se s ním oháníte,“ vysvětlil Gerhard Dannemann, jenž je profesorem anglického práva na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Angažuje se rovněž v uskupení akademiků VroniPlag Wiki, jež kontroluje disertační práce kvůli plagiátorství.
Titul místo urozenosti
Honba za doktoráty je podle Dannemanna způsobena historickým vývojem od 19. století. Do té doby byli ve společnosti uznáváni lidé se šlechtickými tituly, posléze bylo možné získat společenské uznání vysokoškolským studiem a akademickými tituly. Už v 19. století v Německu docházelo ke skandálům a plagiátorství, kdy byly tituly kupovány a prodávány.
Podobná situace panuje i v Česku a dalších zemích bývalého Rakouska-Uherska. Kvůli podvodnému titulu JUDr. tu rezignoval už v roce 1996 Jan Kalvoda, předseda ODA a tehdejší ministr spravedlnosti. Od té doby politická kultura upadá.
V Německu musí být v současnosti veškeré doktorské práce publikovány, aby mohl být uznán patřičný titul. Jeho neoprávněné používání může být dokonce považováno za trestný čin. Zkoumání původu doktorských prací se může stát zbraní politické konkurence a novinářů, namítají přistižení hříšníci.
Profesorka Debora Weber-Wulffová z Univerzity pro hospodářství a techniku Berlín, jež se také věnuje zkoumání plagiátorství v akademických pracích, ale tvrdí, že hlavní snahou je zajistit akademickou integritu vysokoškolských pedagogů. „Případů politiků je velmi málo,“ zdůraznila s dovětkem, že plagiátorství je daleko větším problémem právě u pracovníků univerzit.
Od roku 2011 iniciativa VroniPlag Wiki zdokumentovala 211 opsaných prací, jen dvacítka se týkala lidí, kteří se angažují v politice. Média se ale zajímají hlavně o zfalšované doktoráty politiků. U vysokoškolských pedagogů to novináře příliš nezajímá, postěžovala si bojovnice proti plagiátorství.