Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Před 95 lety potrestala porota v americkém Daytonu učitele Scopese za výuku evoluce. Češi proces sledovali, ale venkovské Americe a její bigotní lidové zbožnosti nerozuměli.
Ve úterý 21. července 1925 skončil v městečku Dayton (Tennessee) jeden z nejsledovanějších procesů v dějinách. Jeho aktéry byli středoškolský učitel John Thomas Scopes a stát Tennessee. Čistě právnicky šlo o banalitu. Od března 1925 platil v Tennessee zákon (a podobný na Floridě a v Oklahomě), který zakazoval vyučovat na školách Darwinovu evoluční teorii. Scopes zákon – po výzvě od Amerického svazu pro občanské svobody (American Civil Liberties Union) a bohatého majitele dolů jménem George Rappleyea – záměrně porušil, „drze“ se k tomu přiznal a v červenci 1925 stanul před daytonskou porotou.
Celosvětovou senzaci učinilo z procesu odhodlání obou stran povýšit právnickou při okresního formátu na spor mezi evolucí a kreacionismem. Dokonale toto odhodlání vyjádřil hlavní představitel „Boží“ strany William Jennings Bryan – někdejší americký ministr zahraničí a neúspěšný prezidentský kandidát, který v procesu přijal funkci „zvláštního návladního“ – když prohlásil, že proces je „zápasem na život a na smrt mezi Biblí a vědou“. Ovšem ani jeho soupeř, slavný advokát Clarence Darrow, nehodlal před soudem dokazovat, co jeho mandant ve škole pronesl, či nepronesl, šlo mu o to dokázat, že „protiopičí“ zákon odporuje ústavě Spojených států.
Samotným procesem se ale dál zabývat nebudeme; v minulosti už byl popsán dostatečně. Postačí konstatování, že Scopes v Daytonu prohrál a byl odsouzen k zaplacení pokuty ve výši 100 dolarů, nakonec ovšem „opičí proces“ skončil plichtou. Nejvyšší soud Tennessee totiž rozsudek zrušil a proces zastavil s formalistickým odůvodněním, že okresní soudce může uložit pokutu v maximální výši 50 dolarů, jenže minimální postih, který inkriminovaný zákon připouštěl, je 100 dolarů… Pravděpodobně nikdo se ale zatím nezabýval tím, jak se na „opičí proces“ hledělo v Československu, které v prvních letech po světové válce zasáhla protiklerikální vlna.
Zájem českého tisku o „daytonský opičí proces“ byl enormní. Noviny o něm často ve vší vážnosti psaly na prvních stránkách, Češi si ale kromě toho mohli v Pražském illustrovaném zpravodaji (tady) prohlédnout snímek ze zasedání soudu v „Opičím městě“ (doslovný překlad anglické posměšné přezdívky „Monkeyville“) či se v lidovém obrázkovém měsíčníku Niva pobavit žertovnými malůvkami o tom, jak se mezi dámami z lepší společnosti vzmáhá chov opic (tady).
Dodejme, že česká veřejnost – aspoň ta, co četla a psala noviny – byla po první světové válce naladěna výrazně antiklerikálně a venkovská Amerika s její bigotní lidovou zbožností, která naprosto nepřipouštěla koexistenci Bible a Darwinovy teorie o přirozeném výběru, pro ni byla zcela nepochopitelná. Všechny noviny i časopisy, levicové i konzervativní, seriózní i „lidové“ se proto unisono – tedy až na jednu výjimku, kterou si představíme za chvíli – postavily za Darwina a učitele Scopese.
Články sociálnědemokratického a komunistického tisku se zabývat nebudeme – dopředu bylo jasné, na jakou stranu se postaví. Velmi silný názor na věc ovšem měly třeba Lidové noviny (tady), které se divily: „Nechce se nám věřit, že tam kdesi na jihu Spojených států je země, která svrhla sic pouta fysického otroctví, ale nemůže se zbavil pout duševního otroctví. V zemi svobody prokleli slavně Darwina, prokleli svobodu vědy a vědeckého učení a hrozí vězením, kdo by se opovážili přes toto prokletí a proti jejich zákonu hlásali ‚bezbožné teorie‘.“ Národnědemokratické Národní listy (tady; na stránce vlevo dole) pro změnu psaly o zákoně hodném „nejčernějšího středověku“ a dodávaly, že daytonští jsou „dvacet let za opicemi“, popřípadě rovnou srovnávaly Dayton s Kocourkovem a Kopníkem (tady, prostřední sloupec): „Svět se mění. Kocourkovští i Kopníkovští se za svoji slávu se vší pravděpodobností rděli. Daytonovští nikoliv. Ti nechápou, jak se jim někdo na světě může vůbec smáti.“ Stejně to viděl i agrárnický Venkov (tady), který se ptal, jestli taková věc vůbec patří před soud: „Což může porota vůbec cokoliv rozhodnout o vědecké theorii? Odsoudí-li ji dobří občané Daytonu, bude tím méně cennou vědeckou theorii? A uznají-li ji, bude tím zachráněna před kritikou učenců?“
Bigotnost daytonské poroty a „trapnou fraškovitost“ procesu kritizoval dokonce i týdeník Český zápas (tady), tiskový orgán Církve československé (dnes Církev československá husitská), která se od katolíků odtrhla až v roce 1920. „Je trapno konstatovati, že žaloba proti Scopesovi byla vedena náboženskými fanatiky a stoprocentními ‚křesťany‘ ve jménu hájení náboženství a nedotknutelnosti bible,“ psal husitský týdeník. Proces podle něj vynikal „fanatismem a licoměrným pokrytectvím svatoušských fariseů rázu Bryanů“ a nebylo pochyb o jeho skutečném vítězi: „Ať dopadl daytonský proces jakkoliv, jedna strana ve sporu pokrytecká Amerika versus Scopes to již prohrála předem. Ten neznámý provinciální profesor jí však není. Věru, snad by bylo lépe posílati misionáře místo do Číny a centrální Afriky – do Ameriky.“
Onou jedinou výjimkou, která se neohroženě postavila za „protiopičí“ zákon, byl ultrakonzervativní katolický deník Čech. V článku (tady, v levém sloupci), který vyšel ještě před samotným procesem, si ovšem počínal mimořádně neohrabaně a komicky. Tvrdil například, že „ubozí povrchní pracovníci soc. demokratičtí dosud nevědí, že theorii Darwinovu dávno úplně vyvrátil učený Jesuita Wassman v Berlíně a že i sám Darwin přiznal, že svými domněnkami nechce urážeti city náboženské.“
Skutečně zábavný byl však mravoličný příběh, kterým Čech názorně demonstroval nebezpečí, které v sobě evoluce ukrývá. Týkal se jistého nejmenovaného „soc. dem. učitele z Bakova n. Jizerou, který ve službách Osvětového svazu cestoval po vesnicích a vykládal Darwinovo učení“. Během jedné z přednášek údajně „tomuto mladému nedouku“ uvěřili dva otcové rodin, že „člověk pochází z opice a že posmrtného života není“, což pro ně mělo fatální následky: „Prohýřili po přednášce noc а k ránu skočili do Jizery. U jednoho z utopenců byl nalezen dopis, v němž oba děkovali panu učiteli za krásné poučení. Ale pak dvě vdovy a několik ubohých dětí učitele proklínaly.“
Ani Jaroslav Hašek by to nedokázal líp.
