Po celém světě s novou intenzitou probíhá debata o tom, jak se zbavit závislosti na fosilních palivech. Způsobila to válka na Ukrajině a snaha odstřihnout Rusko od příjmů z prodeje fosilních surovin. A jednou z nadějí na klimaticky neutrální palivo, které lze vyrobit prakticky kdekoli na světě jen s pomocí obnovitelných zdrojů energie a vody, má být právě vodík. 

Ten v sobě ale nese zásadní komplikaci. Při úniku do atmosféry může paradoxně způsobit více škody než užitku, varuje řada vědců. Plyn může mít podobně negativní účinky pro oteplování, jako má uhlík. Objevují se dokonce názory, že klimatickou situaci na Zemi může při masivním využívání zhoršit více, než je tomu nyní při používání fosilních zdrojů, napsala agentura Bloomberg.

Budoucí vodíková ekonomika, jež chce vodíkem topit, pohánět auta, letadla i vlaky, musí od samotného počátku maximalizovat snahy, aby snížila riziko úniků vodíku do okolí na minimum. A ne všichni propagátoři a investoři do vodíkových tehnologií toto riziko berou vážně. 

Problémem může být například využití stávající plynárenské infrastruktury, s kterým mnozí pro vodík počítají. Také není vyřešeno bezpečné spalování vodíku v domácnostech jako náhrada plynových kotlů. Na tento problém upozornila už loni studie německého think-tanku Agora Energiewende. Připomněla i to, že pro vytápění budov bude vodík zbytečně drahý.

Vodík jako uhlík?

Skleníkový efekt vodíku je mnohem větší, než si většina lidí uvědomuje, varovala klimatoložka Ilissa Ockoová z neziskové organizace Environmental Defense Fund. Řešením proto není nekritická podpora vodíkových technologií, ale mnohem diferencovanější přístup. 

Vodík nezachycuje přímo teplo v atmosféře jako oxid uhličitý, ale spustí řadu dalších chemických reakcí, jež ohřívají vzduch. Nepřímo působí jako další skleníkový plyn. Krátkodobě může pro atmosféru znamenat vyšší riziko než oxidy uhlíku. Vědecká zpráva pro britskou vládu konstatuje, že má vodík po dobu dvaceti let od uvolnění až 33krát vyšší potenciál pro globální oteplování než stejné množství oxidu uhličitého.

Dosud byl jeho podíl na oteplování minimální, protože se v průmyslovém měřítku využívá v omezeném množství, například v chemickém průmyslu při výrobě hnojiv. Obrovské investice, jež míří do nových vodíkových projektů, ale mohou situaci na trhu výrazně změnit. 

Řada politiků i zástupců průmyslu prosazuje využití vodíku jako jedinou možnost, jak dekarbonizovat některé sektory, jež nelze elektrifikovat. Těžkou nákladní dopravu, leteckou dopravu, část železničních tratí.

S dotacemi na vodík opatrně

Joe Biden na rozvoj vodíkových technologií vyčlenil osm miliard dolarů a mají vzniknout minimálně čtyři vodíková centra ve Spojených státech. Samotné americké plynárenské společnosti vnímají vodík jako záchranu pro svůj budoucí byznys a za poslední dva roky oznámily dvě desítky pilotních projektů. V největší ekonomice světa už sedmnáct jednotlivých států ohlásilo, že se chce ucházet o federální granty pro rozvoj vodíkových technologií.

Právě v době, kdy se rozhoduje o utrácení veřejných peněz, se také určuje, jak bezpečné nové technologie budou, upozornila Ockoová. Nicola Warwicková z Centra pro vědy o atmosféře na Cambridgeské univerzitě rovněž varuje, že má vodík sice velký potenciál snížit koncentraci uhlíku v atmosféře, klíčové ale bude zajistit nízkou míru úniku plynu do okolí. 

Zástupci vodíkového průmyslu si tato rizika uvědomují. Dave Edwards z americké pobočky francouzské společnosti Air Liquide nicméně tvrdí, že případné úniky vodíku budou menší, než je tomu u tradičních paliv. Je to věc, která je podle něj dobře zvládnutelná, například pokud se bude vodík používat ve velké míře jako palivo v dopravě do palivových článků. 

I když vodík způsobuje oteplení atmosféry relativně krátce, v řádu let, i to může mít závažné následky pro současné lidstvo, zdůraznil Steven Hamburg z Environmental Defense Fundu. Následující roky budou zásadní pro další vývoj oteplování planety. Organizace se snaží upozornit na to, že pro oteplování není rozhodující jen oxid uhličitý, ale v krátkodobějším horizontu i metan nebo právě vodík.

Hamburg varuje před tím, že budoucí praxe přimíchávání zeleného vodíku do zemního plynu a využívání této směsi ve stávajících plynovodech může být kritickým místem, kde může docházet k únikům. Navíc existuje možnost, před kterou řada ekologů i klimatologů delší čas varuje – že se při rychlém rozvoji vodíkových paliv bude surovina vyrábět také z fosilních zdrojů, protože toho zeleného bude na trhu nedostatek. Pak na tom může být během několika dekád klima hůře než nyní.